PATNÁCTKA

Hračka✔️

Pohled Ley
Když skončila škola,čekala jsem na Emily,aby jsme vyrazily k těm klukům s kterých jsem upřímně měla trochu strach. Nevěděla jsem vůbec, co jsou zač. Jen z drbů, co mi řekla kamarádka a to mi opravdu nepomohlo. Konečně uvidím Em. Zavolám na ní,ona se ohlédne,uvidí mě a hned ke mně běží.

E:,,Sorry trochu jsem se zakecala"
L:,,Vidím"
E:,,Promiň,můžem vyrazit?
L:,,Emily já ti nevím. Nechceš si to rozmyslet?" Zeptám se nejistě.
E:,,Ne nechci! Slíbila si to."
L:,,Já vím,tak jdem?"Emily se rozzáří.
E:,,Jasně"

Adresu k nim znala Emily. Když jsem se jí ptala, jak to ví, odpověděla, že na ně vědí adresu všichni. Radši jsem se dále neptala. Chvíli jsme šly a najednou jsme dorazily k obrovské vile. Už chápu, co Emily myslela tím multimilionářem. Ta vila byla nádherná. Sen snad každého člověka. Chvíli nám trvalo než jsme se vzpamatovaly. Nakonec Em zazvonila na zvonek. Z repráčku u zvonku se ozval hlas kluka.

K:Kdo jste?
E:Emily a Lea,byly jsme pozvané.
K:Ovšem pojďte dál.

Otevřela se luxusní brána do které jsme vstoupily. Než jsme se dostaly k hlavním dveřím domu musely jsme projít zahradu, kterou nikdy neviděla ani Alenka v říši divů. Je na ní vidět, že se o ni kluci po škole asi nestarají. Hlavní dveře byli otevřeny. Vevnitř to bylo opět nádherné, přeš podlahu ke krásnému modernímu nábytku až k lustru. Na sedačce seděly další dvě dívky, které tedy vypadaly taky moc krásně. K tomuto nábytku se mi dost hodily, hned bych si je tu taky vystavila. Když nás uviděly hned k nám šly a představily se. Nebylo na tom nic moc zvláštního, kdyby jen všechny děvčata s výjimkou mě nebyly blondýnky. Nejspíše bych lhala kdybych začala říkat, že mi to nebylo trapné.

K:Ahoj,jsem Katie.

S:Čau,já jsem Suzan.

E:Jsem Emily a tohle je Lea.

Všechny vypadají starší nežli já a proto mi to nedá a zeptat se musím.

Le:Holky, kolik vám je let?"

K:Sedmnáct proč?

Chtěly jsme si ještě povídat,ale uslyšely jsme zvuky,všechny jsme se podívaly na schody a tam je uviděly, tři krásné kluky. Jack,který se mnou mluvil tam nebyl. Emily se tvářila pořád normálně a vůbec nebylo poznat,že by byla aspoň trochu nervózní,zato já jsem byla dost vyděšená,protože jsem nevěděla co se bude dít. Pořád jsem takhle přemýšlela,ale někdo mě vyrušil z myšlenek tím,že mě hodil na sedačku. Bylo to ponižující. Začala jsem se cukat a řvát na něj ať mě nechá být. S ním to ani nehlo a začal mluvit.

Pe:Kluci to si děláte prdel,fakt patnáctka.
Začal se smát.
Pe:Spala si už vůbec s někým?
To mě zarazilo. Je mi patnáct takže si to každý může domyslet a myslím si, že nevypadám jako nějaká šlapka, která dá každému, který se na ni podívá.
L:Co je ti do toho!
Vykřikla jsem.

P:Hm,tak si to prověříme co?
Usmál se a snažil se mi rozemnout kraťasy. Hned jsem začala křičet a bránit se.

Le: Myslíš si, že když tatíček má prachy, tak ti patří svět? Tak to jsi na omylu chlapečku.
Pe: Ale podívejme se, ono je to ještě drzý.

Začal se smát. Chytil mě za ruce a připevnil mě více k sedačce, že pro mě bylo obtížné dělat něco dalšího.
Pe: Asi nevíš, kdo opravdu jsme, tak to abych ti to objasnil.

Když si už myslím, že nezmohu nic na schodech někdo zařve.

J:NECH JÍ!

Byl to Jack. Stál na schodech jako nějaký velký šéf. Někdy vypadá celkem i děsivě, ale na druhou stranu mě teď zachránil.

Pe:Sorry Jacku,nebudu ti šahat na tvojí PATNÁCTKU.
Jak že mě to nazval? To je snad ta nejhorší přezdívka, co jsem kdy měla.

Ja: Víš jak to všechno je.. Tak přestaň kecat tyhle sračky.
Pe: No, jak myslíš.

Jack se stále tvářil agresivně avšak jeho bratr z toho měl spíše pobavení.
Nevím jestli mu mám poděkovat nebo to nechat být. Upřímně se teď trochu bojím na něj mluvit.

Radši nic neudělám i když bych nejraději tomu klukovi, co na mě hrabal dala pár facek a seřvala ho přede všemi, ale neudělám to z jediného důvodu.. Tohle totiž nedokáže nikdo.. teda skoro nikdo.

Jsem opět na nohách a jako pes si jdu stoupnout k Emily, která na vše koukala jako opařená. Tak téhle návštěvy budu ještě hodně litovat.