PATNÁCTKA

Vše zas v normálu

Když jsme dorazili domů,všichni byli v obýváku. Hned jak mě viděli, vstali ze sedačky a rozeběhli se ke mne. Hned jsme se objali.

Ka:,,Tak co? Už v pohodě?"

Než jsem stačila odpovědět,skočil mi do toho Jack.

Ja:,,,Katie, nech jí se aspoň převléknout."

Dořekl a hned mě odtáhl nahoru. Stále jsem byla takova mimo. Pořád jsem myslela na tu bolest a smrt Thomase. Jack mě položil na postel a přinesl mi ze skříně nějaké oblečení. Docela se mi líbilo,že když jsem se chtěla převlíct, otočil se. Potom se zase šli spolu dolů k ostatním.

S:,, Tak znova,co se stalo??"

Zeptala se zvědavě Suzan. Všichni mě napjatě sledovali.

L: No...šla jsem s ním na večeři a pak mi nabídl,že mě odveze domů. Ale pak jsem si všimla,že jede jinam a pak už jsme byli u něj doma. Byla jsem jenom v takové místnosti,kde byla pouze židle na které jsem seděla a skříň,kde byly zbraně a další mučící věci." Odmlčela jsem se.

E:,, On ti jistě ubližoval co?"

Nejistě jsem přikývla. Potom mi začala po tvářích stékat slza.

L:,,Bylo to hrozný. Řezal mě na nohou,rukou břichu,bodal mě a já nevím co ještě,bylo to hrozný."

Emily mě hned objala.

E:,,To bude dobrý. Neboj se,jsme tady."

Už jsem byla trochu klidnější,protože jsem věděla,že jsem v bezpečí. Nakonec jsme se objali všichni,přišlo mi to opravdu jako by jsme byli jedna velká,šťastná rodina.

L:,, Jsem ráda,že vás mám."

Všichni už byli dost unavený a tak jsme si šli lehnout.

Pohled Jacka

Hned jak jsme přišli do pokoje,spadla do postele. Nad tím jsem se musel pousmát. Ona si toho nejspíš všimla,protože pak se na mně usmála taky a pravila.

L:,,Co je??"

Ja:,,Nic."

L:,,Tak čemu se směješ?"

Ja:,, Tobě."

L:,,Cože? Já ti ukážu."

Rozeběhla se ke mně se smíchem,ale ten jí hned přešel když vstala a stoupla na pravou nohu. Zase si zpátky sedla a dívala se na ní. Hned jsem k ní šel a podíval se. Měla v ní docela slušnou díru.

Ja:,,Leo proboha tvá noha!! Jakto,že jsem si toho nevšiml dřív." Plácl jsem se do čela.

L:,, Celou dobu jsem tu nohu měla schovanou,nechtěla jsem,aby si jí viděl.

Ja:,, Proč??"

L:,,Aby sis nedělal starosti."

Ja:,, Pane bože Leo,vždyť můžeš mít otravu krve. Jedeme do nemocnice hned."

L:,, Ne! Já do žádný Blbý nemocnice nejedu."

Ja:,, Tohle není sranda. Okamžitě."

Vzal jsem jí znovu do náruče a nesl k autu. Ještě něco remcala,ale to jsem už nevnímal.,,Hlavně chci,aby byla v pořádku. Počkat co? Já chci,by byla v pořádku?"Nemohl jsem uvěřit vlastním myšlenkám.,, Přece jí nemůžu mil... ale to je blbost,mám strach,protože pak bych si nemohl s kým užít."Snažil jsem se uklidnit.,, Ale já s ní přeci ještě nic neměl. Ne ne ne! Prostě jí nemůžu mít rád,nemůžu nebo ano?