PATNÁCTKA

Večeře✔️

           

Pohled Ley

U schodů slyším hlasy Jacka a jeho bratrů. Nic jim však nerozumím. Vím jen, že touhle cestou to nepůjde. Rozhlížím se. Emily nikde neslyším, takže je taky zavřená za nějakými dveřmi. Ona je ale tak boží, že se o sebe umí postarat sama, o ni nemám strach.

Na konci chodby jsou ale také schody, takže za mě výhra. Celý tento barák je všelijak propojený, ale na druhou stranu tak obrovský, že z této strany není do obývacího pokoje nic slyšet.

A náhle vidím moji spásu. Obrovské francouzské okna se vstupem na terasu. Jen se modlím, aby nebyly zamčené.

Dojdu k nim a pomalu je zkouším otevřít. Skleněné dveře trošku cvaknou a už cítím čerstvý vzduch. Celá se rozzářím a padám odsud.

Když si myslíte, že všechno je skvělé, vždy se něco zhroutí. U mě to třeba bylo, že u hlavního východu neboli u brány stál černovlasý kluk, který si mě s pobavením prohlížel.

Já se pouze zarazím a stojím tam jak jejich další socha, kterou koupili na nějaké burze za několik milionů.

Ja: Víš... Myslel jsem, že budeš chytřejší a například použiješ telefon, který máš v batohu na zádech, ale ne. Ty ten bágl popadneš a běžíš odsud.

Já jsem kráva.. telefon. Mohla jsem si zavolat pomoc.

Ja: Stejně by ti to bylo k ničemu, protože i kdyby jsi volala policii, tak to už jsem ti snad vysvětloval.

Myslela jsem, jak mě dotáhne zpátky do bytu, on ale udělá věc kterou jsem nečekala. Rozeběhne se proti mě a chytí pod krkem, jako nějakou husu na porážce.

Ja: Zlatíčko nevím jak více polopaticky ti to mám vysvětlit. Ještě jednu chybičku uděláš a tvoje rodina bude mít ze života peklo. To ti přísahám.. Do tohohle baráku si neměla nikdy vkročit, tady totiž všechna práva končí. Budeš hodná a nebo si to s tebou můžeme rozdat všichni najednou, aby to poprvé bylo ono, co myslíš?

Pustí mě na zem. Ze země se musím trochu posbírat než stojím opět na nohou.

Le: Jsi odpornej hajzl..

On dělá jako by to neslyšel.

Ja: Už určitě bude večeře. Jdeme.

Mávne rukou a vchází dveřmi dovnitř, kdežto mě tam jen tak nechá. Nezbývá mi nic jiného než jít za ním.

Došla jsem do kuchyně, kde už všichni seděli. Jediné místo,které bylo volné bylo vedle Jacka,takže mi nezbylo nic jiného než si tam sednout.

On se na mně nevinně usmál, jakoby se nic nestalo. Ihned jsem se od něj odvrátila a čekala než mi přinesou jídlo. Přinesla ho nějaká postarší žena,která se na všechny usmívala a všem popřála dobrou chuť. Každý se pustil do svého jídla. Myslela jsem si,že budeme celou dobu mlčet,když v tom se ozval Paul.

Pa: Přece tu nebudem jen tak sedět ne? Něco si o sobě musíme navzájem říct.

Celou dobu se usmíval a tvářil se mile.

Pa: Tak já začnu. Ahoj jsem Paul a je mi dvacet. Mám rád drahé auta a vlastně všechno, co má nějakou hodnotu.
Su: Tak ahoj, jsem Suzan a je mi sedmnáct. Mám ráda nakupování a sledování dobrých seriálů.
Jo: Jsem John. Mě je devatenáct. Jsem z bráchů nejmladší. Baví mě bojové sporty.
Ka: Jmenuji se Katie a jako Suzan mi je sedmnáct. Zajímám se o make-up a módu.
Pe: Mé jméno je Peter a jsem dvacetileté pako a hodně rád riskuji.
Em: Okey já jsem Emily a jsem tu z holek nejstarší, je mi totiž osmnáct. Mám ráda sporty a hlavně plavání.