PATNÁCTKA

Promiň

Pohled Lei:

Začala jsem křičet,ale Paul mi vrazil velkou facku a to mě dost umlčelo. Když mi chtěl Peter sundat triko, hodně jsem ho kousla do ruky. Hned mě pustil a strašně vyjekl. Já zatím vzala nohy na ramena ke dveřům a snažila se je otevřít,ale byly zamčené.

P:,, Ty malá děvko!!" Zařval. ,,Ja tě chtěl šetřit a ty takhle?"

Teď jsem si vyčítala,že jsem to udělala.

L:,, Kluci prosím."

Začala jsem škemrat. John mě chytil a vší silou hodil znovu na postel. Už jsem to chtěla vzdát,když v tom někdo vyrazil dveře. Byl to Jack.

L:,, Jacku!!" Vyjekla jsem radostí.

J:,, Okamžitě jí pusťte vy hovada."

P:,, Ale Jacku,klid. My si chtěli tvoji hračku na chvíli půjčit. Nic víc."

J:,, Máte snad svoje ne?? Hrajte si se svýma a tu mojí nechte na pokoji."

Byla jsem tak šťastná,ale na druhou stranu jsem se bála toho,že se to bude opakovat a co když Jack zrovna nebude.

J:,, Proč jsi lezla do toho pokoje?" Řekl pěkně nepříjemným tónem."

L:,, Promiň,ale Paul mě vzal do pokoje plným pavouků a já chtěla pryč a..."

J:,, A proč si lezla do tam toho pokoje?"
L:,, Nevěděla jsem to! Promiň."

J:,, Prostě už s těma klukama nikam nelez jasný?"

L:,, Jo." Kuňkla jsem.

J:,, No jo,co jsem mohl čekat od malý,naivní patnáctky."
Když tohle dořekl odešel. Nevěděla jsem co říct,ale tímhle tím mě opravdu sklamal. Dala jsem se do pláče a utekla někam pryč. Sice jsem nevěděla kde jsem,ale to mi bylo jedno a jenom jsem brečela. Najednou mi někdo dal ruku na rameno. Já se podívala a tam stála Katie.

K:,, Co je ?"

L:,, Ale to nic,"

K:,, Něco s Jackem?"

L:,, Vlastně jo. Řekl něco,co mě mrzelo,ale jinak nic."

K:,, Hele myslíš,že s Joshem to je svatý? Taky je to někdy děs. Řekl to,když byl na tebe naštvaný?"

L:,, Vlastně ano."

K:,, No tak, on ti to říct nechtěl,věř mi,ty si někdy neřekla něco,čeho bys litovala?"

L:,, Jo"

K:,, Tak co řešíš? Jdi za ním a omluv se mu a uvidíš,že to bude dobrý."

Usmála se na mě a já byla ráda za tu její radu,doufám že mi pomůže.Vyšla jsem schody nahoru,stála jsem před naším pokojem a koukala stále na dveře. Nakonec jsem se odhodlala a zaklepala.

J:,, Dejte mi pokoj!!" Zařval,trochu jsem se lekla,ale ozvala se.

L:,, Ehm Jacku to jsem já,můžu jít dál prosím."

Docela mě to překvapilo,ale otevřeli se dveře ve kterých stál Jack.

J:,, Je to i tvůj pokoj,tak proč klepeš?"

Oznámil bez výrazu. Já vešla dovnitř spolu s ním.

L:,, Chtěla bych se ti střašně omluvit za to co se stalo, prosím odpusť mi."

Najednou mi začaly téct po tváři slzy. Jack mi je otřel,usmál se a povídal..

J:,, Já se na tebe nezlobím a sorry za to co jsem řekl před tím."

Najednou mě vzal do náruče a položil na postel.

J:,,Prospi se,já tě vzbudím až bude oběd a neboj do tohohle pokoje nikdo nesmí."

Usmál se na mě a já pak hned usnula.