PATNÁCTKA

Nákup

Pohled Lei:
Zdál se mi opravdu zvláštní sen,ale moc jsem si Ho nepamatovala. Vzbudila jsem se a hned jak jsem otevřela oči strašně jsem se vyděsila,protože na mé posteli neseděl Jack,ale Paul.Byla jsem na něj opravdu hnusná,ale nic jinýho si nezaslouží.

L:,, Co tu děláš? Okamžitě vypadni nebo začnu křičet."

P:,, To je super,člověk se přijde usmířit a ona na něj takhle."

L:,, Cože?"

P:,, Slyšíš dobře. Chtěl jsem se omluvit zato,jak jsme se chovali jako hovada. Sorry. My... Nebo spíš já to tak nemyslel. Zase dobrý?"

L:,, Ok, ale jestli ještě jednou něco zkusíš..

P:,, Klid, jsi Jackova. Beru to. Jo a je oběd jdeme?"

Usmála jsem se na něj a vyrazila z pokoje za ním. U stolu už všichni seděli. Přisedli jsme si k nim na svoje místa a čekali až nám donesou jídlo. Oběd byl jako vždy výborný. Odnesla jsem talíř do kuchyně a rychle vyběhla schody nahoru do pokoje,kde jsem se zavřela a chtěla si číst knihu, ale v tom slyším ze zdola ,, PATNÁCTKO!!!!"  Co zas chtějí. Sešla jsem schody a viděla jak tam všichni stojí. Sejdu k holkám a čekám co z nich vypadne. Spustil Peter.

P:,, Dámy, vy tu teď chvíli budete bez nás, musíme jít něco připravit,ale vy tu určitě budete hodný."

Usmál a pak všichni odešli. Já bych si šla zase číst kdyby se neozvala Emily.

E:,, Dámy já nevím jak vy,ale já bych šla nakupovat. Co vy na to? Prosím."

K:,, Dobrý nápad."

L:,, Klidně."

S:,, Ale co když se vrátí a my tu nebudeme?"

E:,, Tak se vrátíme do té doby než se vrátí." Usmála se Emily.

Celý odpoledne jsme nakupovali nebo si prohlížely obchody a nakonec jsme si došly na kafe a tam si povídaly o klucích a tak.
Pak jsme se vrátily domů a naštěstí kluci ještě nebyli zpět i když nám to bylo divné,protože byla skoro tma,ale nějak jsme to neřešily a každá pak odešla do svého pokoje. Já byla na pokoji s Emily,potřebovali jsme něco dořešit.

L:,, Tak co Peter? Už tě přestal mlátit?"

E:,, Jo,praštil mě přece jen jednou."

L:,, Bezva a jinak dobrý?"

E:,, Jo,ale dost o mně. Co ty ? Bolelo to hodně?"

L:,, On se mnou ještě nespal."

E:,, Cože? Fakt?"

L:,, Jo. Zatím je v pohodě. "

E:,, To je roztomilý."

L:,, No tak Emily."

E:,, Co je?? Je to rozomilý. To je fakt dost hodnej."

L:,, To je,ale někdy mě tak naštve,že ho mám chuť uškrtit."

Začnu se smát. Emily se přidá.
E:,, To nejsi sama,věř mi.

Z ničeho nic nám začne svítit naše náušnice.

L:,, Co se děje??"

E:,, Já vím. Říkal mi o tom Peter. Myslím,že máme jít za nějakým chlapem,ale nevím jak se jmenoval a ten nám řekne co dál."

L:,, Nebyl to Lucas?"

E:,, To je von,jdeme.
Vyšly jsme z pokoje a srazily se ještě se Suzan a Katie. Taky jim svítila. Emily jim ukázala rukou a vyrazily jsme společně najít Lukase.Když jsme ho našly,chtěly jsme se ho na to zeptat,ale on nás předběhl.
L:,, Super,že jste přišli. Pojďte si sednout do auta a tam vám to vysvětlím. Sice překvapené,že do auta,když je večer,ale šly jsme poslušně za ním.