PATNÁCTKA

Suzan

Austin odešel. To mi zvedlo náladu, ale další problém byla Suzan.

Le:Jak je na tom Suzan?
Ja:Je v nemocnici, snad bude v pořádku. Je stabilizovaná.
Le:Snad to přežije..
Pe:Nevím, co ruplo v palici Paulovi...
Ja: Já jen vím, že Katie je mrtvá, John je oběšený a Paula zabil náš otec.
Pe: To nás moc nezbylo v tý rodině.

Všichni jsme se po sobě tak podívali. Nikdo nevěděl co říct. Já však věděla.

Le: Řeknu něco opravdu zlého, ale musím to říct. O Suzan je postaráno, je v nemocnici, nic s tím neuděláme. Musíme najít tu zbraň, jinak se začne Austin mstít a to opravdu nepotřebuji.

Ostatní přikývli. Musíme to udělat, prostě musíme.

Pe: Takže musíme začít hledat ve tvém domě. Tam najdeme nějakou stopu.

Le:Máš pravdu, ale já vlastně o něm nic nevím. Vzal si ho na starost Austin.

Ja:Myslím, že v něm nikdo bydlet nebude..

Em: Tak to jedem zjistit. Nechce se mi úplně riskovat život.

Řidičům jsme dali volno. Jack si sedl za volant a odvezl nás k místu, kde mám až moc vzpomínek.

Dům mých rodičů vypadal pořád stejně. Přesně takový jaký si ho pamatuji. Bohužel tam nebyli ti, které bych ráda potkala.

Najednou jsem si tam připadala jako cizí člověk, co na tom pozemku nemá co dělat.

Nechce se mi ani chodit dovnitř. Jdu za ostatními a spíše se jen tak loudám.

Na dveře zaklepe Emily. Nejdříve je ticho až to vypadá, že doma nebude nikdo. Poté se však otevřou dveře.

Vyjde pán ve středním věku.

Čl: přejete si?
Em:Dobrý den, jmenuji se Emily a chci Vás o něco poprosit...

Než však stihne cokoliv říci, pán jí okamžitě zastaví.

Čl: Tak to jste tady špatně, nemám na vás čas. Nashledanou.

Emily by chtěla ještě něco říci, ale už se jí zavírají dveře před nosem. Peter to tak nenechá.

Pe: Dobrej, Peter Blake.. Předpokládám, že toto jméno vám něco říká. Takže asi takhle, pustíte nás dovnitř nebo mi omylem spadne na zem sirka a to potom uvidíte ten kolotoč.

Chlap se z toho nejdříve nemůže úplně vzpamatovat, ale když pak uvidí i Jacka, radši nehodlá odporovat a beze slova otevře dveře.

Všichni vkročíme dovnitř a já se po nějaké době opět ocitám ve svém vlastním domě, který tak ale už nevypadá. Stala se z něho nějaká základna plná počítačů a bůh ví čeho ještě. Tohle už není dům, který jsem znala.

Čl: Co tady vlastně potřebujete?
Pe: Jen se tady trochu porozhlédnout.