PATNÁCTKA

Strejda

,,Samozřejmě"

Odpovím a rychle vyrážím schánět řidiče.

Jsem moc ráda,že se mi po dlouhé době zase ozval.

Když mě odveze řidič na dané místo,nikde nikdo nebyl.

Samozřejmě jsem nechala zastavit dál od pravého místa,je přece tajné.

Naše tajné místo je část místního parku,kam nikdo nikdy nechodil,ani nevím proč.

V tuhle chvíli tu však není ani strejda. Všude se rozhlížím,když náhle se objeví.

Le:,,Strejdo."

Rozzářím se celá,když ho vidím.

Ca:,,Ahoj zlatíčko,rád tě zas vidím."

Dojde ke mně a obejme mě.

Le:,,Proč si se takovou dobu neozval?"

Ca:,,Musím ti to říct na rovinu. Skrýval jsem se."

Le:,,Předčím?"

Najednou uvidím dva muže,jak jdou kolem parku a všude se rozhlíží.

Najednou nás zahlédnou a hned k nám namíří.

Strejda se najednou začně strašně smát.

Ca:,,Ty jsi tak vzipná Ester,tak pojď už na nás čekají."

Zvedl telefon.

Ca:,,Vždyť jdeme."

Zavěsil.

Ca:,,Radši poběžíme,aby neměli kecy."

Chytne mě za ruku a běží semnou pryč.

Vůbec nevím,co se děje,ty chlapi však běží za náma.

Strejda mě hodí za jeden tlustý strom,za který následně zaleze taky.

Ca:,,Poslouchej Leo nemám moc času,našli mě..."

Le:,,Kdo?"

Ca:,,Leo ta autonehoda,co se stala tvým rodičům nebyla nehoda. Tvé rodiče někdo zabil. Ten samý člověk,který chce zabít i mě.

Le:,,Cože kdo?"

Ca:,,Austin Blake."

Zastavilo se mi srdce. Můj adoptivní otec zabil mé skutečné rodiče.

Le:,,To není možný."

Ca:,,Je to kvůli práci. Myslím,že o tobě ještě neví. Až ti dám znamení,utečeš z tohodle parku pryč a hlavně se neohlížej.."

Le:,,Ale..."

Chtěla jsem ještě něco říct,ale nedal mi příležitost. Vylezl z poza stromu a dal se na útěk. Ti chlapi samozřejmě za ním.

Měla jsem slzy na krajíčkách. Pořád za ním koukám a když uvidím naše znamení rozeběhnu se pryč.

Slyším za sebou výstřely,ale jednou ustanou.

Věděla jsem co se stalo,ale ohlížet jsem se nechtěla.

Pořád jsem běžela než jsem zahlédla naše auto.

L:,,Jeď." Rozkázala jsem.

Řidič se rozjel. Celou cestu jsem brečela,nemohla jsem uvěřit tomu,co se právě stalo.

S řidičem jsem celou cestu nepromuvila. Ani neměl potřebu se semnou bavit,když viděl v jakém jsem stavu.

Když jsme dojeli domů okamžitě jsem běžela ke mně do pokoje.

Na schodech jsem se však srazila s Emily.

Em:,,Co se děje?"

L:,,Stalo se něco hrozného."

Dala jsem se znovu do breku.

Em:,,Leo..."

L:,,Znáš Carla Friga,přítel mých rodičů,říkala jsem mu strejdo,protože jsem se s ním znala od mého dětsví,no tak ten je mrtvý.. A víš kdo ho zabil? Ten kdo zabil mý rodiče.
Austin Blake!"

Ahoj.
Omlouvám se, že vyšla kapitola až takhle moc pozdě, ale já opravdu neměla vůbec čas.
Od teď budu zase vydávat častěji, nebojte!

Vaše   🔮VerrBZDom🔮