Why me HYUNG?

/////////

Taehyung značnou chvíli neodepisoval. Zandal jsem mobil do kapsy a vrátil se do obýváku k Jiminovi s Yoongim. Ti dva pořád mlčky seděli vedle sebe.

„Kdo to byl?" Zeptal se mě Jimin. V tu samou co se mě zeptal mi pípl telefon s upozorněním. Místo toho abych odpověděl Jiminovi jsem se podíval na mobil.

YourDaddy: Jungkooku..prosím.. nedělej to.

BunnyKook: Tak mě nech na pokoji!

YourDaddy: Ale já tě nechci nechat na pokoji..

BunnyKook: Neboo, budeš skákat tak jak já písknu. (:

„JUNGKOOKU!" Vykřikl Jimin s Yoongim naráz. Leknutím jsem zvedl svůj pohled od telefonu. Nechápal jsem Jiminův výraz. Tvářil se tak pohřebně. Yoongiho výraz byl stále bez emocí, jako kdyby ti dva věděli něco co bych já asi neměl.

„Co ten výraz Minie?" Snažil jsem se na to navázat konverzaci. Jimin sebou překvapeně trhl. Jako kdyby dostal.. šok? Něco mi tu nehraje a to něco bude mít co dělat s Taehyungem. Jimin se zhluboka nadechl.

„Musíme si promluvit.. všichni čtyři." Tentokrát jsem nechápal. Čtyři? Vždyž jsme jen tři.

„Jak všichni čtyři?" Tentokrát už nebyl Yoongiho výraz kamený, ale spíše smutný. Nechápavě jsem se na oba díval. Oba zničeho nic vstali.

„Kookie.." Procedil Jimin skrz slzy. „Tohle mi jednoho dne prosím odpusť." Bez dalších řečí se ke mě ti dva začali přibližovat. Místo toho, abych utíkal, tak jsem stál na místě.

„Jak tohle kurva myslíš?!" Vykřikl jsem na něj, když si z pod mikiny vytáhl provaz.

„On by ublížil mojí mamce!" „A nebo Jiminovi." Takže v tom má prsty Taehyung. Tentokrát mě naštval. To co se mi zrodilo v hlavě nebylo nic víc než nenávist. Nenávist k někomu tak odpornému, jako je on.

„Neopovažuj se mě svazovat.. půjdu doprovolně." Oba se zarazili. Jimin se na mě nechápavě podíval a to samé Yoongi.
„Chce mě? Má mě mít." Řekl jsem téměř bez emocí a šel do předsíně.

„Kookie.. je mi to tolik líto.. my nechtěli doopravdy ne." Promluvil na mě Yoongi s pohledem na brečícího Jimina. Přišel jsem k Jiminovi a pořádně ho objal.

„Minie. Není to tvá vina. Všechno to napravím věř mi." Pošeptal jsem mu do ucha a dal mu pusu na spánek. Yoongi sice nespokojeně zamručel, ale Minie je můj nejlepší kamarád. Otočil jsem se na něj a také ho objal.
„Postarej se mi o něj dobře." Na to mi jen kývl. Soucitně se na mě podíval a dal mi papírek s adresou.

„Sem dojdi a on si pro tebe přijde, prosím nedělej problémy.. I když tě bude mít, tak pořád není pro Jimina a jeho mamku bezpečnost jistá." Na to jsem se na oba zaraženě podíval a kývl. Kluci si společně semnou nazuli boty. Vyšli jsme ven, jako slušný syn jsem i zamkl.

„Kookie.. Slib mi že se ti nic nestane." Vzlykl Jimin. Jen jsem smutně přikývl a vydal se na cestu. Proč jsem tak odhodlaný? Až zajistím pro ty tři bezpečí, tak ho zabiju.

time skipeu

Došel jsem na danou adresu. Byl to opuštěný sklad. Chvíli jsem se strachem stál před vstupem. Rozhlížel jsem se všude kolem, ale stejně nikoho jsem neviděl.

„Tak fajn. Chceš mě? Pojď si pro mě." Vstoupil jsem dovnitř. Všude byla tma, až na jedno místo. Pomalým krokem jsem se tam došoural, stál jsem a čekal co se bude dít.

„Nečekal bych, že přijdeš sám." Ten hluboký hlas. Jak mě se z něj dělalo špatně. Nejraději bych mu jednu vrazil, ale nevím kde momentálně je.

„Drž hub."Štěkl jsem po něm. Slyšel jsem jen jeho hluboký arogantní smích. Dělej.
„Dej mi šok vím že to chceš." Teď jsem se uchechtl já. Mám ho přečteného.

„Kookie. Já ti šok nedám. Čeká tě totiž něco horšího." Kroky. Kroky co se ke mě přibližovali. Rozhlížel jsem se na všechny strany i za sebe, ale nikde jsem ho neviděl.

„Co semnou chceš udělat ty hajzle?" Až teď jsem dostal šok. Sykl jsem bolestí a nespokojeně zamručel.

„Víš řekl jsem si, co by se asi tak mohlo stát mít ho u sebe doma?" Začal se tak nechutně smát, až jsem myslel že se pozvracím. Nechtělo se mi tomu věřit. Život má v mých rukou nějaký šílenec, co si mě teď vezme k němu do sklepa. Co když mě bude mučit? nebo znásilňovat? Nad tou představou mi začali slzet oči. Nechci umřít. Chci ještě žít se svými kamarády a rodinou.
„Jungkookie.. neplač nic se ti nestane to bych si neodpustil."

„Odveď si mě už konečně.. chci to všechno mít za sebou." Procedil jsem skrz zuby. Nevydržel jsem to. Rozbrečel jsem se. S hlasitými vzlyky jsem spadl na kolena. Rukama jsem si přikryl obličej. Cítím se tak bezmocně, jako kdybych byl nějaké zvíře. Podle mého názoru mají i vězni více svobody než já.

„Kookie." Špitl těsně předemnou. Než jsem stihl zareagovat, byl jsem u něj v objetí. Nevěděl jsem co dělat. Vzpomněl jsem si na Yoongiho slova, ať nedělám problémy, a tak jsem mu objetí opětoval. Musím uznat, že je jeho vůně příjemná...