Why me HYUNG?

////////////////////

- Autors pov -

Mlčky si zírali do očí. Jungkook neměl co už říct, čekal Taehyungovu reakci, která ne a ne přijít. Jen stál a pozoroval ho.

„Nic mi na to neřekneš?" Po chvíli ticha se Jungkook rozhodl vyzvat Taehyunga k odpovědi, která ani tak nepřišla. Chlapce to dovádělo k šílenství. Chtěl tak moc slyšet jeho hlas, ale Taehyung pořád jenom stál. Opilý Jungkook jenom stál a z očí mu utekla první slza, která byla následována dalšími.

„A víš ty proč mi chybíš? Byl jsi jediný, kdo se o mě opravdu zajímal, i když to byl divný způsob. Ani nevím jak jsem k tobě začal cítit tyhle věci. Viděl jsem tu místnost Taehyungu! A i tak tě mám rád. A ty tu teď jenom stojíš a ani mi nedokážeš odpovědět. Miloval jsi mě vůbec? Nebo to byla jenom nějaká hra?" Chlapec se rozplakal naplno. Už mu bylo jedno, jestli je někdo uvidí. Důležitá byla odpověď, která ani po vyřčení jeho citů nepřišla. Bolestné mlčení sužovalo Jungkookovo srdce. Zmohl se už jen na tiché sbohem a utekl. Utíkal co mu nohy stačily, ne protože by se bál, ale proto že už nesnesl to ticho. Dusot jeho nohou to ticho naplňoval společně s jeho vzlykáním.

-Jungkooks pov -

Doběhl jsem domu. Celý udýchaný a špinavý od mého pádu v parku. Ten běh mi pomohl se lehce zbavit alkoholu, a tak jsem okolo mamky prošel lehce. Došel jsem nahoru do koupelny, kde jsem vlezl i v oblečení do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Nijak extra mi to napomáhalo. Chtěl jsem se zbavit toho ticha. Toho pitomého ticha, které mezi námy panovalo nejmíň dvacet minut. Při vzpomínce na jeho prázdný výraz jsem se rozplakal. Měl kruhy pod očima a byl hubenější než předtím. Oblečení jsem ze sebe s tíhou sundal a osprchoval se. Nechci mít na sobě pach a špínu z toho ticha. Po osprchování jsem šel do svého pokoje, kde jsem se oblékl do pyžama a lehl si do postele. Tupě jsem zíral do stropu. Tak jako Taehyung zíral na mě.

- Taehyungs pov -

Odešel a už se nevrátí. Kdybych nebyl srab a řekl mu jak moc ho mám rád, ale já to neudělal. Proč? Proč jsem najednou takový? Podíval jsem se na zem, kde ležely jeho hodinky. Odhozené s nenávistí ke mně. Z té země jsem je sebral a pokračoval na místo, kde tohle všechno začalo. K Jungkookovi domu.