Why me HYUNG?

///////////

Zíral jsem na ten papírek. Takže on si mě přitáhne k sobě domu a nechá mě tu samotného? Rozhlédl jsem se po pokoji. Vážně to tu má hezké. Zvědavost mi nedala. Musím vidět i zbytek domu. Né že bych hledal nějakou únikovou cestu, i když samozřejmě že budu, ale miluji krásně zařízené domy. Pro jistotu si zažádám o svolení.

BunnyKook: Hej?

To zase dopadne špatně.

YourDaddy: Jungkookie teď se mi to moc nehodí.

Zamračil jsem se do telefonu. Většinu času by mě stalkoval dvacetčtyři hodin, ale jakmile mě má doma tak nic?

BunnyKook: Jen se chci na něco zeptat..

YourDaddy: Ale tak rychle.

BunnyKook: Můžu se projít po domě?

Nevím proč jsem se cítil tak divně. Prakticky je to jeho dům a jeho soukromý.

YourDaddy: Chovej se jako doma Kookie. :)

Pousmál jsem se nad jeho odpovědí, ale i tak mě tížila ještě jedna otázka.

BunnyKook: Děkuju, ale ještě něco..

YourDaddy: No Povídej.

BunnyKook: Ty si si tu nastražil kamery na mě co? 🙄

Vážně nemám rád, když mě někdo sleduje. Kdo by to měl vlastně rád?

YourDaddy: Tak trochu. :)

BunnyKook: A je i v koupelně?

Ať si mě sleduje v kuchyni nebo ložnici, ale v koupelně to nechci. Nechci, aby mě viděl nahého.

YourDaddy: Tam je myslím taky. Proč?

BunnyKook: Nešla by zrovna tahle vypnout?..

YourDaddy: Ne

BunnyKook: Prosím. Aspoň když se půjdu umýt..

YourDaddy: Není namířená na vanu nebo sprchový kout. Nedám jí pryč, takže se bát nemusíš. :)

BunnyKook: JSEM MONITOROVANÝ V CIZÍM DOMĚ!!

Ten kluk mi vážně umí zvednout náladu. Člověk se snaží být hodný a on ani nehne prstem. Docela mě udivuje, jak jsem silný. Většina lidí by se nehla z místa.

YourDaddy: Si v NAŠEM domě ;)

Vzteky jsem odhodil telefon na postel. Vstal jsem a šel ke dveřím. Ruku jsem natáhl ke klice. Zaváhal jsem. Vážně chci vidět jeho dům? Dlouho jsem uvažoval, ale nakonec jsem se rozhodl, že chci poznat co za člověka to vlastně je. Vzal jsem za kliku. Párkrát jsem s ní zalomcoval, aby povolila. Otevřel jsem dveře a propukl v úžas. Naskytl se mi pohled na další dveře, ale to nebylo ono. Na obě strany vedla sakra dlouhá chodba.

„Co si zač Taehyungu?" Řekl jsem si pro sebe a vyšel vstříc. Mám docela hlad, tak by se mi šiklo najít kuchyni. Pořád jsem měl pocit úzkosti. Chtělo se mi začít utíkat, ale vím že to bude marný. Navíc. Mohl by ublížit spoustě lidem. Otevřel jsem první dveře. V nich byl další pokoj. Smutně jsem si povzdechl. Ohlédl jsem se na místo, kde by měli být mě zakázané dveře. Byli tam. Nedalo mi to a rozešel jsem se k nim. Chci vědět co předemnou skrývá. Došel jsem ke dveřím a vzal za kliku. Čekal jsem že je alespoň zamkne, ale ono nic. Otevřeli se a mě se naskytl nehezký pohled. Podlomila se mi kolena.

„N-ne! T-t-to sn-ad.." Omdlel jsem z té hrůzy co se mi ukázala před očima..