Why me HYUNG?

//////////////////

Byl to týden co Taehyung propustil Jungkooka z jeho spárů. Kupodivu vše bylo v normálu, až na jeho city a přátelství s Jiminem. Jediné co Jungkook v podstatě dělal, bylo ležet na jeho posteli a dokola pozorovat staré konverzace s Taehyungem. Nechtěl si to připustit, ale chyběl mu. Nechápal proč, ale trhalo mu to srdce.
Na Jungkookovi dveře se ozvalo slabé zaklepání.

„Králíčku? To jsem já mamka. Máš večeři před dveřmi... a-a přišel ti dopis a balíček s černou růží" Po vyslechnutí tlumeného hlasu zpoza dveří Jungkook vystřelil jako raketa z postele. Doslova rozrazil dveře. První co ho praštilo do očí byla mamka držející tác s jídlem. Vedle jídla bylo to, co Jungkooka zaujalo nejvíc. Balíček.

„Děkuju mami" Poděkoval a políbil jí na čelo. Vzal si tác a rychle za sebou zase dveře zavřel.
Jídlo položil na noční stolek vedle postele. Vůně černé růže mu připomněla Taehyunga. Jeho dokonalou vůni.
Chlapec otevřel dopis a začal horlivě číst.

„Jungkookie.

Vím, řekl jsem že o mě už neuslyšíš, ale nemohl jsem to vydržet bez toho, aniž bych ti řekl pořádně sbohem.
Chybíš mi, ale já tobě určitě ne, ani nevím jestli si tohle přečteš, ale pokud ano, tak budu jenom za to vděčný. Ale k tomu proč píšu. V tom balíčku je kreditní karta s dostatkem peněz, je to tvoje. Také v tom balíčku jsou ty hodinky, které jsem ti dal poprvé. Není v nich nic co by ti mohlo ublížit.

Sbohem Jungkookie.
Miluju tě."

Jedna kapka následovala druhou. Jungkook doslova plakal jako želva. Vůně černé růže ho bolela. Bolel ho pohled na Taehyungův krásný rukopis. Bolelo ho být bez Taehyunga. Odložil dopis a z balíčku si vyndal hodinky společně s kreditní kartou. Nechápal ho.
Z jeho přemýšlení ho vytrhl zvuk přijetí zprávy na telefonu. Horlivě se po něm vydal.

Neznámé číslo:
- Pin je **** v ten den jsem tě poznal. A teď už doopravdy sbohem, Kookie.
PS: Každý měsíc tam budu posílat polovinu ze své výplaty.

Jungkook tohle bral jako šanci. Šanci se s ním znovu pustit do konverzace a tak odpověděl.

Jungkook:
- Tae.. tohle nemohu přijmout.

Zprávu se nepodařilo odeslat

- Tae?

Zprávu se nepodařilo odeslat

- Nemohu ti dát sbohem..

Zprávu se nepodařilo odeslat

Jediné co Jungkook dokázal bylo tupě zírat na hodinky od Taehyunga. Byly jiné, takové zvláštní. Jungkook se podíval na řemínek od nich, kde byl zlatem napsaný nápis zevnitř.

„Vždy jsem u tebe, i když nesmím"