Why me HYUNG?

/////////////

Podíval jsem se na display telefonu, abych zjistil kolik je hodin. Místo zjištění času mi přišla další správa od něj.

YourDaddy:
- Vypadá to, že budu doma za dvě hodiny. (: Tešíš se?

Žaludek se mi sevřel. Znovu se mi zamotala hlava. Pod náporem stresu jsem se schoulel do roztřeseného klubka. Proč se mi tohle děje? Už to nezvládnu. Mobil mi vybroval u hlavy. Hodlám to ignorovat. Nemám ani sílu se na něj podívat. Chtěl jsem zvednout hlavu, ale jediné co vidím jsou rozmazané šmouhy, které se navzájem překrývají. Umírám? Konečně.

~Time skip~

Vzbudila mě příjemná vůně kakaa a lívanců. Nespokojeně jsem se převalil v posteli a chtěl spát dál. Lehce jsem se pozastavil nad tím, co dělám v posteli.

„Vstávej princezno~" Stuhl jsem. Ten hluboký hnusný hlas. Znovu se na mě navalila vlna strachu, cítím jak se mi klepou ruce.
„Vím, že nespíš a šokem se mi tě k pohybu donucovat nechce" Postel se lehce prohla. Jdi pryč. Jdi pryč. Jdi pryč. Slyšel jsem jeho povzdech spojený s uchechtnutím.
„Musím ještě něco dodělat, takže kdyby něco jsem v pokoji hned vedle BBy~" Jeho ruka se ocitla v mých vlasech. Tohle už se nedá vydržet. V rychlosti jsem se skutálel i s peřinou z postele. Cítím se tolik bezmocně. Co nejvíc jsem couval do zadu, až jsem narazil na zeď. Jsem v pasti.

„Takže si vzhůru" Zasmál se a sledoval mě. Sice je krásný, ale kurva je to psychopat co mě tu drží v nějakým domě. Jedno se mu musí nechat, aspoň sedí daleko odemě.
„Jungkookie. Není čeho se bát, věř mi" A to už si dělá prdel. Nejsem si jistý, jestli jsem víc vystrašený nebo naštvaný.

„Ruplo ti v bedně?! Věřit ti? To udělám maximálně až budu pod vlivem nějakých drog" Procedil jsem skrz zuby a více se zachumlal do peřiny. Pro jistotu jsem se podíval jestli jsem oblečený. Překvapivě jsem, takže jsem pořád panic. Super.

„Mírni se Kookie. Nezapomínej na pravidla" S jeho nechutným úsměvem vstal. Pomalým krokem, který mě mučil se dostával ke mě. Rozhlížel jsem se všude možně pro nějakou únikovou cestu, ale marně. Nemám kam utéct.
„Sněz si tu snídani a to bez námitek. Nerad bych to do tebe musel cpát násilím"

„Jsi nechutný" Zavrčel jsem. Mám pravdu. Neznám a už nejspíš ani nepoznám nikoho horšího, než je on. Mou poznámku k němu doprovodil jeho další úšklebek.

„Ty máš štěstí, že tě tolik miluju,
protože za tahle slova u mě lidi většinou platí"...