Why me HYUNG?

///////////////////

Uplynul týden. Týden od poslední zprávy. Jungkook byl ve špatném stavu.  Nejedl, přestal chodit do školy a co bylo nejhorší byly jeho myšlenky směřující k Taehyungovi. Zžíraly ho pomalu, mučilo ho pomyšlení na Taehyunga s někým jiným.

„Kurva!" Vykřikl do prázdna. Slzy opouštěli jeho oči. Nevěděl co se svým žalem, až mu cvaklo co dělal jeho dobrý strýc, když nikdo nebyl kolem. Alkohol.
Jungkook vstal a oblékl se. Chvíli přemýšlel kam jít, ale pak mu došlo že mu stačí koupit nějakou láhev v obchodě.

....

„Jednu láhev vodky a krabičku cigaret" Prodavačka si Jungkooka přejela pohledem. Byla mladá jako on, a tak neměla problém mu to prodat. Jungkook s úsměvem poděkoval a vydal se do parku, kde si sedl na lavičku a začal pít.
První lok byl hořký, ale ucítil v sobě nový pocit. Úlevu.
Druhý lok mu rozlil krásné teplo po celém těle.
Třetí lok už nebyl ničím známý, byl to prostě lok, a tak to pokračovalo dál, až byla polovina láhve pryč. Jungkook se cítil uvolněný a bezstarostný. Bylo mu líp, ale byl to jenom efekt opilého stavu.

„Ahahaaa~ vše je pryč~ i ten Taehy- *škit* -ung!" Jungkook blouznil. Vše se točilo s ním. Dokonce měl i lehké halucinace, když pokračoval v pití.
Lavička se trochu prohnula pod náporem další osoby, která si sedla vedle Jungkooka.

„Ty vypadáš" Uchechtl se neznámý chlapec s hlubokým hlasem. Opilý Jungkook ho ignoroval a pil dál.
„Pěkný hodinky" Jungkook se snažil nejevit zájem, ale dotklo se ho to, protože byly od Taehyunga.

„A co s nima?" Zavrčel a vytáhl si krabičku cigaret.

„Vypadají jako dárek od milované osoby" Vztek či nenávist? Co se to v Jungkookovi začalo probouzet?
„Jste spolu dlouho a šťastní?"

Rána. Ne pěstí, ale láhev, kterou Jungkook vzteky hodil na zem se roztříštila.

„Tak hele ty frajere. Chceš ty hodinky? Na!" Sundal si hodinky a hodil je po chlapci. Znovu plakal. Snažil se utéct pryč, ale zakopl kvůli nemotornosti svých nohou. Opatrně vstal a klopýtal pryč.

„Jungkookie. Ty hodinky jsem ti dal, tak proč mi je dáváš? Proč piješ? Proč nejsi šťastný z toho, že jsem tě nechal jít?!" Jungkook poznal ten hlas. Celou dobu to byl Taehyung. Neodhodlal se otočit, pořád pokračoval dál.

„Nevím proč, ale chybíš mi"