Zbytek večera jsem strávila s mým milovaným notebookem v posteli. Chtěla jsem sice počkat až se Jay vrátí z tréninku, že si budeme ještě chvíli psát. Jenže když už bylo kolem půlnoci, usla jsem. Bylo mi jasné, že šel ještě s klukama do baru. Však oni ani neví, jak moc velké štěstí mají, že s ním můžou trávit čas.
Momentálně je ráno, respektivě sobota. Vůbec nevím co budu dělat, protože včera večer mi rodiče řekli, že musejí jít zase do práce. Mrzí mě, že netrávíme čas společně, ale co se dá dělat.
Často mám v hlavě myšlenku, či by jsme měli takové kamarádství s Justinem i kdyby bydlel tady. Kdyby jsme se mohli vidět každý den, trávit společný volný čas, chodit do parku, na procházky, na pláž. Bylo by mezi námi tak silné kamarádské pouto, jako teď? Často po nocích brečím, protože po každé konverzaci s Justinem, cítím, že ho u sebe potřebuji. Jsme na sebe tak silně navázáni, až to není možné. Beru ho jako bratra, kterého jsem nikdy neměla. Dokonce si i troufnu říct, že i on mě bere jako sestru. Už několikrát mi psal či říkal přes skype, že jsem jeho malá sestřička a že mě má rád.
'Kéžby mě měl víc než rád' napadla mě myšlenka v hlavě. Nevím, jak jsem k té myšlence přišla, ale zalíbila se mi. Ta představa, že by se vedle mě každé ráno probudil, políbil mě ma čelo a popřál dobré ráno. Musim říct, že by mi to vůbec nevadilo. Vztah z Justinem bych si dokázala představit, jenže potom mi dojte ten fakt, že nás dělí 600km. Říká se, že vztahy na dálku fungují, ale co je to za vztah, když ho nemůžu cítit u sebe? Nemůžu mu vyznat lásku, políbit, obejmout, nic prostě. A z tohoto důvodu vím, že mezi mnou a Jayem nebude, pokud by se nestal zázraka nebydleli by jsme kousek od sebe, či chodili spolu na vysokou.
Nǎse kamarádství má ale i výhody. Je něco jako moje osobní nejlepší kamarádka na drby. Ví o mě a mém životě naprosto všechno. No až na malé tajemství, o kterém se snad nikdy nedozví pravdu.
Momentálně ležím na posteli, nohy opřené ve výšce o zeď. Celkem zajímavá a na mé překvapení pohodlná poloha. Čekám až se Jay probudí a budeme zase žhavě konverzovat o totálních nesmyslech, jak se u nás ve zvyku. Například konverzace, kde jsme řešili, jestli je pravda, že černoši mají dlouhý penis. Ano, i tohle řešíme.
JUSTIN
Je sobota ráno a já se cítím, jak kdyby mě přejel parní válec. Necítím končetiny a šíleně se mi chce spát. Včerejší trénink se dost protáhl, což mě neskutečně štve, protože jsem měl mít volno. Chtěl jsem celý večer propsat se Steph, ale jako na schvál mi zavolal trenér, že musím do tělocvičny. Kdo vymyslel tréninky večer? Asi jenom debil s velkým D. Ležím v posteli a marně hmatám po telefonu, který nemůžu najít. Chci napsat své princezně a strávit s ní, bohužel jen virtuální den. Potřebuji jí tady! Po telefonu žádná ozvěna, což mě štve, protože ho potřebuji. Hledám a hledám, konečně jsem ho našel! Byl pod postelí, což nechápu jak se tam dostal. No co, teď už jen napsat své princess.
'Hoj krásko, nespíš?' Stikl jsem tlačítko odeslat. Bože prosím, ať nespí.
'Ahoj Jayi, jaký byl trénink?' Hell yeah. Nespí.
'Příšerný, dneska mám opravdu v plánu jen si s tebou psát a nic nedělat. Možná zůstanu i celý den v posteli. Hmmm co říkáš na skype?'
'Tak to ti nezávidím, okej dojdu si pro notebook😊' Naštěstí já mám notebook vedle postele, takže bod pro mě.
Natáhl jsem se pro něj a následně ho položil na své kolena, spíš břicho. Zapl jsem ho a už jen počkat, než se mi automaticky přihlásí skype. Po pár chvilkách jsem už přihlášen a volám Stephanie. Ta mi to hned s ǔsměvem přijímá a sleduje mě. Opět vypadá nádherně, i když je jen v pyžamu a drdolu. Tohle na té holce miluji, je přede mnou svá a ani se nemaluje před naším hovorem. Je svá a chová se přirozeně, což na holkách miluji. Hlavně u ní.
'Čauky, no ty vypadáš příšerně, co jsi dělal proboha?' Ozval se jej nádherný smích.
'Trénoval, mám pocit, že jsem přišel o všechny končetiny.'
'Mluvíš jak dzechlý pes.' Nahodila poker face. Bohužel si ho moc dlouho neudržela a rozesmála se na celý pokoj.
'No hahahhaha, fakt vtipné.' Sarkasticky jsem se zasmál.
'Ale notaaak, brooo, nebuď uraženej.' Vyplázla na mě jazyk.
'Ukousnu ti ho.' Zašklebil jsem se.
'To bych chtěla vidět jak..' nálada jí viditelně pokleska, sakra, to jsem posral.
'Slibuju, že jednoho dne za tebou přijedu. Na autobusáku tě vyobímám, zlíbám ti obličej. Budeme se spolu smát, lapat po dechu smíchy. Užijeme si hromadu zábavy. Slibuji, cítím to v kostech. Jsi pro mě vším zlatíčko.' Usmál se se na ní. Snad se jí náladu trošku zvedne.
'Už teď se nemůžu dočkat.'
Jsme nejlepší přátelé, ale občas mám pocit, jako by jsme k sobě cítili něco víc. Ať už se to projevuje na naší komunikaci, či na našem chování k jeden druhému. Dal bych všechno proto to, aby byla jen má.
I když zase, přece jenom jsem nedávno potkal jednu dívku, která mě okouzlila. Byla krásná, krátké blonďaté vlasy, modré oči a nádherný úsměv. Jak jsem se dozvěděl, jmenuje se Anastasia a přistěhovala se před rokem. Zajímaví, že jsem jí tu nikdy neviděl. No každopádně nevím, jestli o ní mám říct Steph, vždycky žárlila na ostatní dívky v mé blízkosti. To samé já, když mi říkala o nějacích klucích. Radši jí o Anastasii nebudu říkat, prozatím.
'Jayi?' Vyrušil mě z myšlenek její hlas. Říkal jsem už někdy, jak miluji, když mi říká Jayi?
'Ano? Zamyslel jsem se, promiň. Co si říkala?'
'Jen že budu muset jít. Přijeli rodiče a volají mě, promiň. Pak ti napíšu, pa.' Usmívala se na mě.
'Dobře, pa.' Tak nerad se s ní loučím.
Hovor típla a mě oficiálně začal nudný den.
° Další část Distance. Všem děkuju za komentáře a podporu při psaní téhle story. Jsem ráda, že se vám líbí :3 Jo a musim říct, že mi asi upadne ta ruka, jak mě bolí. Čás neměla být vůbec, ale překonala jsem to:)
COMMENT & VOTE? <3
