8. část - Jestli je tohle sen, nebuďte mě.

1.6K 83 5
                                    

V MINULÉ ČÁSTI

Tak a je to tady. Stojím před dveřmi a ruku mám na zvonku. Stále si dodávám potřebnou sebedůvěru abych konečně zazvonil. Po pár minutách se odhodlávám a tisknu zvonek. Už není cesty zpět.

Dveře se po několika vteřinách otevírají a já vidím osobu mezi dveřmi.

'Panebože Jayi..' Její slzy se začnou kutálet po tváři.

'Ahoj sweetie.' Pevně ji vtáhnu do objetí.

Konečně mám u sebe něco, co mi tak dlouho chybělo.

******

STEPHANIE

Zdá se mi to? Jsem ve snu? Jestli je tohle sen, tak si přidám jak Alenka v říši divů - s tím rozdílem, že já svou říši pohádek neopustím.  Nemohu věřit tomu, že je to pravda. Opravdu tu stojí? Ale co když se probudím a bude to jenom sen. Takhle chvilka je nenahraditelná, jsem zaskočená no zároveň překvapená a šokovaná. Přičemž tuhle chvilku chci napořád. 

O této chvíli jsme snila měsíce. Tak dlouho jsem si tuhle chvíli představovala až je tady.

'A-ale co tu děláš? Neměli jste jet na dovolenou?' Zaskočeně jsem ze sebe vydala, přičemž jsem ho stále tiskla v náruči. Panebože tak nádherně voní.

'Překvapení krásko. Bohužel ráno budu muset odjet za klukama do hotelu. Když jsem zjistil, že pojedeme kolem tebe, musel jsem se tu zastavit. Tohle jsme si přece tak dlouho plánovali ne? Náš spolčečný den.' Rukou přejížděl po mých zádech a sladce mi funěl do ucha.

'Pojď, nebudeme tady stát mezi dveřmi.' Zatáhla jsem ho k sobě do domu a zabouchla za námi dveře. Páni on tu fakt stojí.

'Máte to tu pěkný,' rozhlížel se po chodbě a obývacím pokoji, který byl hned vedle kuchyně. Bylo to také propojené, máme kuchyň a hned vedle obývák, propojený. Kapíš to, kámo?

'Díky,' cudně jsem se zasmála.

'Dáš si něco? Džus, colu, vodu, čaj, kafe?' Otočila jsem se jeho směrem od kuchyňské linky. Mám v plánu uvařit si čaj.

'Jahodový čaj?' Stále byl zaujatý naším domem. Sakra co se mu na tom tak líbí?

Pustila jsem se do připravování čajů a v hlavě přemýšlela, co mám od dneška očekávat.

******

Ležíme na mé posteli ve společném objetí a povídáme si. Aby jste byli v obraze, nechodíme spolu, jen jsme nejlepší přátelé. 

'Víš Seph, to ci jsi mi poslala, myslíš to vážně?' Ticho v celém pokoji přerušila Justinovo otázka.

'Sama nevím, víš za tu dobu co jsme si začali psát jsem k tobě našla nenahrditelné pouto. Potřebuji Tě, tak jako jsem potřebovala tvé objetí. Být bez tebe po celé dny je divné, cítím se prázdně. Během naší konverzace se cítím kompletní, jako by jsi bydlel kousíček ode mne a denně jsme se viděli. Chodili spolu ven a užívali života. Avšak pocit, že bydlíš o 600 km dál je strašný. Potřebuji svého nejlepšího kamaráda u sebe, abych mu/jí mohla všechno říct.

Cítím k tobě možná něco víc než nejlepší kamarádství. Sama nevím jak na tom jsem, potřebovala bych víc dní na zjištění. Ráno zase odjedeš a já tě bůh ví kdy uvidím. Nechci se do tebe zamilovatm protože by to nemělo budoucnost, nevydželo by nám to a já už znova nechci zažít tu bolest po rozchodu. Promiň Jayi..' Hřbetem ruky jsem si setřela slzy a zadívala se do kouta pokoje. Tento pocit je příšerný, vlbec nevím co mám dělat.

'Třeba by nám to fungovalo, nic se nesmí vzdávat..' Zašeptal.

'Ale ty to nechápeš? Odjíždíš, nevíme kdy se zase uvidíme, tenhle vztah by neměl cenu ani budoucnost.' 

'Za zkoušku nic nedáš, sweetie.'

'Promiň Jayi, ale ne. Nechci přijít i o nejlepšího kamaráda, to po mě prosím nechtěj..' Proč je to tak těžké?

'Slibuji, že si tě získám. Po mých 21 se sem odstěhuju a budeme spolu. Jen mi prosím slib, že na mě počkáš.' Zadíval se mi do očí a mě po zádech projel studený mráz. Mám mu říct o Rickovi?

Aby jste byli v obraze. Nedávno na školu přišel nový kluk jménem Rick May. Už od prvního dne jsme se začali celkem jakž takž bavit a vyvíjí se to skvěle. Dokonce mě pozval i ven, jen nevím, jestli to je nejlepší nápad. Co když je spojený s ostatními? Rick je takový ňouma. Má úžasné hnědé vlasy do hairflipu, modré oči a božské tělo. Je samý sval a stále říká, že mě ochrání i před supermanem. A proč jsem se o něm nezmiňovala? Nepřijde mi to jako důležitá informace, mohli by začít ubližovat i jemu. A to přesně nechci.

'Slibuji..' Tolik lži v 1 slově, odpusť mi Jayi.

Jeho ruce si mě více přitáhli na svou hruď a mě naplnil pocit štěstí. Jsem do něj zamilovaná či ne? Nevím, ale jediné co vím je, že tento vztah by nefungoval. A nechci abychom se zbytečně namotávali a poté trpěli + o sebe přišli i jako nejlepší přátelé.

'Víš..jednou jsem měl jednu holku. Jmenovala se Christie,' našpulila jsem uši a začala poslouchat, tohle může být zajímavý příběh.

'Byl jsem mladý a hloupý. Chodili jsme spolu rok a půl a ona potom..otěhotněla. Nic mi o tom neřekla, prostě odjela z města. Po pár měsících mi poslala tuhle fotku..' začal hrabat v kapse od kalhot, nespíš hledal tu fotku. On a otec?! 'Jmenuje se Drew. Ta fotka už je rok stará, takže teď mu byl 1 rok. Někde po světě běhá mé dítě a já nemám tušení kde. Pocity která mám jsou smýšené, nemohu ho vidět, on vlastně ani neví, že existuji. No není mi podobný? Malý špunt, pro kterého bych udělal cokoliv, kdybych ho měl u sebe. Jednou mi Christine poslala dopis, že nechce abych jí kontaktoval. Mám si najít přítelkyni a stou si založit rodinu, ona prý nebyla ta pravá.' 

V ruce jsem si prohlížela fotku malého prcka, který se šklebil. Pravděpodobně je to fotka pár dní po narození. Má Justinovy oči a jeho nos. Pusu má nejspíš po mámě. 

'Ach bože...jak můžou takový lidé existovat?! Nemůže ti přece zakazovat vídat svého syna ne?' Hlesla jsem.

'Bohužel může, nejsem zapsaný v jeho rodném listě. Steph, jsi 1. kdo to ví. Ani kluci to neví..vím, že ti mohu věřit a proto jsem se ti s tím svěřil. Asi jednou ho budu chtít vyhledat a seznámit se s ním, přece jenom je můj. Co asi budu chtít, 100% budu chtít vidět svého syna!' Vykřikl. Jeho hlas se rozléhal místností a následně zanikal u podlahy. Jeho srdce prudce bušelo a jeho dech byl zrychlený. Kéžbych věděla, jak mu pomoct se uklidnit.

Za dnešek toho je na mě moc a to den ještě nekončí. Jay přijel, dozvěděla jsem se tohle, musím m lhát ohledně Ricka. Já se jednou dostanu do pekla. Promiň Jayi.

Další část je tady!!

část je krátká, bohužel poslední dny nemám čas psát části, hodně se teď učím. Jsem v rozhodujícím ročníku a jde mi o známky :) Zmiňovala jsem se o tom i ve skupině na FB. 

Ještě tam nejsi? Přidej si mě na FB pro vás :) 'Zuzanka Biebs' a já tě přidám do skupiny.

Ten FB je opravdu jen pro vás, všechny žádosti co mi přijdou automaticky přidávám do skupiny:-)

VOTES & COMMENTS!! :3♥

DistanceKde žijí příběhy. Začni objevovat