STEPHANIE
Po ukončení hovoru s Jayem jsem seběhla dolů do obýváku za rodiči. Sedím na křesle naproti tátovi a čekám, až přijde mamka z kuchyně. Prý mi chtějí oznámit něco důležitého. Vůbec nevím, co to bude, takže sedím jak napjatá a čekám. Mamka jako na schvál pořád nepřichází a já mám chuť vytrhat si vlasy. Po pár minutách strávených v naprostém tichu mamka konečně přichází. Na tváři má úsměv alá 'snad nepozná že se něco děje' a sedá si kousek vedle mě.
'Víš Steph, oba s tatínkem máme časově náročné práce a proto jsme se rozhodli, že..' Odmlčela se a podívala se na tátu.
'Že bude lepší, když budeš mít domácí školu. Víme, že je to pro tebe možná šok ale nikdy nevíme, kdy budeme muset odcestovat, kvůli mé architektuře a ty s námi, protože nechávat tě tu, je velice riskantní. Hlavně v téhle době plné uchylů, zlodějů apod. Než něco řekneš, pořádně si to promysli. Navíc, máme pro tebe ještě jednu zprávu.' Podíval se opět na mamku. Bože prosím, ať není těhotná!!!
'Zlatíčko, mluvila jsem s tetou z Arizony a říkala, že by tě ráda viděla. Takže o prázdninách, třeba na týden za ní můžeš jet. Teda pokud se ti bude chtít, když ne, tak nevadí, ona to pochopí.' Usmála se. Chápu to dobře? Já pojedu do Arizony?! VŠAK TAM BYDLÍ JAY!!!!
'Cožeeeee???!' Vykřikla jsem překvapením a svou dubu, jsem hledala na zemi. To není možný, JÁ UVIDÍM JAYE!
'Jestli nechceš, nemusíš..' Táta dal ruce před sebe, jako by se chtěl bránit.
'To je ta nejlepší zpráva za dnešek! Já uvidím Jaye! Panebože děkuju vám!' Rychle jsem oba dva zmáčkla v náručí a pak vyběhla nahoru do pokoje. Tuhle novinu musím říct Bieberovi.
Sice vím, že do prázdnin zbývá ještě měsíc a půl, ale natěšenost je větší. Nemůžu se dočkat, až budu u tety. Je pak 99% šance, že se konečně potkáme. Ten den jsme si tolikrát plánovali a to všechno. Chcete znát náš představovaný dokonalý den? Okay.
Právě čekám na autobusáku na autobus, ve kterém bude Jay. Jsme domluveni, že sem zamnou přijede a týden u nás spát. Rodičů to bylo v celku jedno, pod podmínkou, že spolu nebudeme spát. Proč by jsme to dělali? Jsme nejlepší kamarádi. V dálce už vidím žlutý autobus Student Agency, který během pár chvil zastavuje u mě. Dveře se otevírají a lidé vystupují, avšak nikde Jaye nevidím. Nestihl to? Přece by zavolal. Vykašlal se na mě? To by snad neudělal. Tahal mě za nos? Nevypadalo to. Tak sakra, kde je?
Lidé už přestali vystupovat a mě se natlačili slzy do očí. Nepřijel. Když najednou, vidím jak na poslední chvíli někdo vyběhne. Vysoký hnědovlasí kluk s vyčesanými vlasy nahoru a roztomilými hnědými oči se rozhlíží všude kolem sebe. To je on, to je můj Jay. Pomalu se k němu blížím a stále nemůžu uvěřit, že je zde, je tu u mě a já ho budu moct obejmout. Je to jako sen, vidět ho tu, v celé své kráse. 'Jayi' zašeptala jsem. Podíval se mým směrem, a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.
'Steph!' Vtahuje mě do své náruče a pořádně tiskne na svou hruď. Skoro ani nezaregistrovávám, že mě zvedl ze země a točí se semnou kolem dokola. Slzy radosti a štěstí mi stékají po tvářích a mě je jasné, že všechno co jsem kdy chtěla či potřebovala, mám právě u sebe. Můj hnědooký princ je v mé náruči. Nechci, aby tahle chvíle skončila. Jen já a on.
Po pár desítek minut objímání se konečně vydáváme k nám domů, kam si odloží kufr a máme naplánováno zajít to kavárny. Cestou si povídáme různé kraviny, podobně jako v konverzacích. Ale tohle je jené, cítíme se, vidíme se, můžeme se sebe navzájem dotknout.
'Stále nemůžu uvěřit, že tě tu mám.' Šeptám mu do ucha při dalším objetí.
'Já nemůžu uvěřit, že na živo jsi ještě krásnější, než přes skype.' Věnuje mi polibek na čeho a spokojeně se usmívá.
A takhle nějak si plánujeme náš 1. společný den. Jen ještě nevíme, kdy to bude. Krásné že? Už jenom ta představa ve mně vyvolává několik set neidentifikovatelných pocitů. Musím tuhle novinu co nejdřív oznámit Jayiovi. Cítím v kostech, že by to mohlo vyjít!
V pokoji sedám ke svému notebooku a na Skypu vytáčím Justina. Po pár pípnutí se mi zobrazuje jeho vysmátá tvář.
'Mám pro tebe úžasnou novinu!' S úsměvem vykřikuji.
'Jakoupak?' Oplácí mi jeho nádherný úsměv.
'Hádej kdo léto stráví v Arizoně u tety!!' Mluvím strašně rychle a přitom se usmívám. Všechno vypadá tak dokonale že se bojím, kdy se to celé pokazí.
'Cože?!' Vykřikuje a má otevřenou pusu dokořán. Ha, nevěří tomu stejně jako já před pár minutama tam dole.
'Rodiče mi chtěli oznámit, že by mě chtěla vidět teta z Arizony. Prý bych tam mohla o prázdninách. To je super ne? Konečně bychom se viděli!'
'Bože to je úžasný!!! Musí to vyjít! A splní se nám náš plánovaný den. Až na to s tím autobusem, to vynecháme.' Zasmál se.
'Mmmmm, mě by se líbila i ta část s autobusem. Brácha chápeš to? Je 95% šance, že se uvidíme!'
'Proč jenom 95%?' Zatvářil se nechápavě.
'Co kdyby ti do toho skočil zápas? Trénink? Soustředění? Mistrovství? Všechno by se pokazilo.' Smutně jsem si povzdechla.
'Všechno bych odřekl, stálo by to za to, být s tebou.' Žmurk na mě do kamery. Omajgaaaaash
Směju se na jeho výraze, který připomíná retardovaného šimpanze. Vážně! Je to srandovní. Ještě lepší ale je, když si začně hrát na Borata. Znáte ten film ne? Jay začně pořád dokola říkat 'Já jmenovat Borat, já z Kazachstan.' nebo 'nikdy nebude tvojeeee, nikdy nebude tvojeeee.' 'já mám židli, já mám židli!' Parodování Borata mu jde skvěle, to se musí uznat.
***
Zbytek celého dne a i večera jsme si povídali na skype. K Justinovi přišel Alfredo, takže bylo o zábavu postaráno. Dokonce Fredo začal zpívat národní hymnu po zpátku, nadčímž jsem se řezala smíchy a skoro jsem si i učůrla. Takhle skvěle jsem se dlouho nezabavila. Nejhorší je,když vím, že zítra je poslední den doma, pak musím zase do školy.
Ale nejlepší na tom všem je, že je to poslední den na té prokleté střední. Už se na tebe těším, domácí školo!
°Další část. Moc děkuji za všechny komentáře u minulé části, nesmírně si jich vážím! Tuhle část věnuji jedné božské osobě:3 :-D
Danibiebr14
