Ten jediný

4-Fanynky

Koukal jsem na Honzovo nejnovější video. Bylo mi úplně jedno, o čem video je. Je to možná špatně, ale mě zajímal jen on. Bože proč?! Proč se mi líbí zrovna on? Můj dobrý kamarád! Bojím se ho vidět. Čím víc se blíží středa, tím větší strach mám. Bojím se, že se prokecnu. Že to na mě pozná! To pak naše kamarádství pojede do háje rychlostí blesku! A to já nechci! Proto se to nesmí dozvědět. Nikdy! Raději jsem Honzovo video vypnul a dal jsem si mobil do nabíječky. Otočil jsem se na bok a zavřel oči. Hned, jak jsem oči zavřel, tak jsem uviděl Honzu. Rychle jsem zase otevřel oči a koukal do zdi. Nechtěl jsem zavřít oči podruhé, protože jsem věděl, že ho tam zase uvidím. Trvalo to, ale konečně jsem usnul a ani jsem nemyslel na Honzu. Nebo jako myslel, ale ne tak, že bych ho viděl vedle sebe. Ráno zase ten prokletej budík! Proč já vstávám tak brzo?! Začal jsem si říkat v hlavě hned po probuzení. Vypnul jsem budík a protáhnul se. Vstal jsem a hned jsem si šel udělat kafe. Zdál se mi sen. Obvykle si mé sny nepamatuju, ale tenhle byl tak moc živý, že jsem měl pocit, jakoby se to opravdu dělo. Nebudu vám ho vyprávět, jen řeknu, že jsem tam byl já a Honza a bylo to u mě v bytě. Nic strašného jsme nedělali! To si o mně nemyslete, že bych měl takové sny! Byl to náhodou krásný sen. Všechno je krásné, když je tam Honza. Karle! Nemysli na to! Víš, že se to nemůže nikdy stát! On je na holky!
Opakoval jsem si pořád dokola. Nechtěl jsem k Honzovi tohle cítit. Chtěl jsem, aby to bylo stejné, jako dřív. Jen dva kamarádi, kteří mají stejný koníček a jezdí spolu na dovolené! Ale to už nejde. Teď mám na Honzu úplně jiný pohled. Vidím to, co jsem předtím nikdy neviděl. A rozhodně to není dobře. Nechci to vidět! Pořád se mi hlavou honily tyhle a podobné myšlenky. Udělal jsem si kafe a u toho chroupal poslední jablko, které jsem v lednici našel. Pak jsem si šel vyčistit zuby a jako vždy udělat ranní hygienu. Převlékl jsem se a jako každé ráno vyrazil do ulic Prahy. Není nic hezčího, než zasněžená Praha. Až na Honzu..Karle! Okřikl jsem se a praštil se rukou do čela. Zaslechl jsem za sebou jemný křik.
"Kovy? Kovy!"
Otočil jsem se a spatřil skupinku asi čtyř holek kolem třinácti let. Doběhly mě a jedna začala.
"Ahoj Kovy. My jsme tvé obrovské fanynky. Milujeme tvé písničky a všechna videa! Vyfotíš se s náma prosím?"
"Ahoj holky. Děkuju. Jo klidně."
Usmál jsem se na ně. S každou z nich jsem se vyfotil a obejmul. Při tom jsem měl v hlavě pořád jen jednu osobu. Strašně jsem se bál toho, až nastane středa a já budu muset sednout na vlak a jet do Pardubic. Nejdřív jsem se strašně těšil, že ho po třech měsících uvidím, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc z toho mám strach. Holky se rozloučily a odběhly někam pryč. Zhluboka jsem se nadechl a rozešel se hlouběji do uliček tohohle města. Procházel jsem se asi dvě hodiny a pak jsem vlezl do supermarketu. Nakoupil jsem si vše, co jsem potřeboval a vrátil se domů. Tam jsem nákup vybalil a začal si uvědomovat, že mám celkem nudný život. Furt jen chodím, jím, spím a sprchuju se. Vzal jsem si mobil a kouknul na čas. Jedna odpoledne. Alespoň jeden den si můžu udělat normální a jíst normální porce jídla. Udělal jsem si oběd a spapal ho.
"Mohl bych natočit to video na které jsem si včera dělal scénář. Přece zítra už jedu a..."
Zasekl jsem se. Zítra už jedu. Zítra. Středa. Uvidím Honzu. Ze všech těhle myšlenek se mi zamotala hlava. Opřel jsem se o zeď a na chvíli zavřel oči. Po chvilce se mi hlava přestala točit a já pokračoval v tom, co jsem chtěl začít. Vytáhl jsem kameru a stativ a vše nastavil. Pročetl jsem si scénář a sedl si před kameru.
"Ahoj všichni, tady Kovy. Dneska..."
Asi po hodině natáčení jsem konečně video dodělal. Hned jsem ho začal stříhat. Řekl jsem si, že kus sestříhám dneska a druhý zítra ve vlaku. Stejně pojedu hodinu a nudil bych se. Sestříhal jsem asi první dvě minuty a už mě začala bolet ze všeho hlava. Podíval jsem se na čas.
"To už je devět?!"
Vykřikl jsem. Rychle jsem vběhl do sprchy. Vyčistil jsem si zuby a v pokoji jsem se převlékl do pyžama. Pak jsem ze skříně vytáhl batoh a dal do něj notebook, kameru, stativ a všechny možný nabíječky. Nakonec jsem tam ještě hodil sluchátka a batoh připravil ke dveřím od bytu. Lehl jsem si do postele a přes internet jsem si koupil jízdenky na zítra. Mobil jsem odložil a ani nevím jak, ale skoro hned jsem usnul.

____________________________________
Ahoj :) Jsem ráda, že jste to dočetli až sem.
Snad se vám příběh líbí <3
No a v příští kapitole se už naše
dvě hrdličky setkají :) Těšíte se?
Já teda ano :D mějte se krásné! Pa pa!