Ten jediný

10-Ruce vzhůru!

Jsem si jistá a vědoma toho, že letiště funguje přesně naopak, že nejdřív dáte letenku a až pak jdete odbavit kufry, ale tohle se mi sem do příběhu hodilo, tak to prosím omluvte :)
____________________________________
Honza položil svůj kufr na pás a nechal ho jet.
"Nebojte. Myslím, že teď by to mělo být naprosto v pořádku."
Řekl Honza a koukal při tom na Martina, který měl pohled, který úplně říkal: "Pokud se něco stane, tak jsi mrtvej!"
Kufr projel strojem. Vypadalo to v pohodě. Ale najednou začal jeden z chlapů z ochranky vytahovat zbraň a mířil ní na Honzu. Martin dal ruce, jakoby se chtěl modlit a podíval se na strop. Já vím, že to bylo nevhodné, ale začal jsem se strašně smát. Samozřejmě jsem se to snažil nějak zakrýt, ale tady u toho se nešlo nesmát. Tohle se nám nestalo poprvé. Zapnul jsem kameru a nenápadně to všechno natáčel.
"Co se děje?!"
Zeptal se trochu vylekaně Honza.
"Ruce vzhůru!"
Zařval ten chlap z ochranky. Honza je dal nahoru.
"To bude jen nějaké nedorozumění!"
Snažil se to zachránit Martin. Bylo vidět, že opravdu nechce nastoupit do letadla pozdě. Martin se tam s ochranou dohadoval, Honza stál s rukama nahoře a já to všechno z povzdálí natáčel. Konečně to Martin dořešil. Ochranka z kufru vyndala pytlík cukru. Počkat. Co?
"Sakra Janku?! Proč sis dával pytlík cukru do kufru?!"
"Chtěl jsem, aby byla sranda. Věděl jsem, že vy dva si budete dávat pozor na to, co si do kufru budete dávat a mě baví, když se nám stane tohle."
Začal se Honza hlasitě smát. Já se smál taky. To je neuvěřitelnej blb. Martin si prohrábl vlasy a unaveně se podíval na Honzu. 
"Seš snad dítě?! Nejen, že příjdeš pozdě, ale ještě k tomu děláš takovéhle blbosti?! Teď kvůli tobě možná ani nestihneme letadlo!"
Řekl Martin a podíval se na hodiny.
"Výborný. Máme patnáct minut. Spokojenej?!"
Řekl Martin naštvaně a sednul si uprostřed letiště na zem. Já s Honzou jsme ho jen sledovali.
"Ale notak. Mařko! To tady vážně chceš čekat na další letadlo?"
Řekl Honza. Martin neodpovídal a pořád koukal do země.
"Asi se mnou nemluví."
Zasmál se Honza směrem ke mně.
"A ty se divíš?"
Zasmál jsem se já.
"Honza má pravdu, Martine. Přece tu nebudeme čekat na další letadlo! To ještě stihneme!"
Řekl jsem.
"Jo! Poběžíme!"
Vykřikl Honza a rozeběhl se. Já se rozeběhl taky.
"Hej!"
Zařval Martin. Já i Honza jsme se zastavili a otočili a uviděli, jak se Martin zvedá ze země.
"Letenky mám já, vy vocasové."
Řekl Martin pobaveně a ukázal mám tři letenky. Doběhl k nám a spolu jsme se rozeběhli dál do hlubin letiště. V jedné části Martin odevzdal letenky a dostal lístky, kde byla čísla našich míst v letadle. Nestihli jsme se ani podívat, kde kdo seděl. Doběhli jsme na místo, kde jsme z oken viděli na naše letadlo.
"V tuto chvíli by už měli být všichni  cestující letadlem do Madridu usazeni. Pokud tomu tak není, je poslední chvíle!"
Zaznělo z rozhlasu. To nás ještě víc popohnalo.  Běželi jsme tunelem až ke dveřím od letadla. Stevard už chtěl zavírat, ale když nás uviděl, nechal dveře otevřené. Doběhli jsme k němu a on nás pozdravil.
Jako první podal stevardovi lísteček s číslem sedadla Martin.
"Vaše sedadlo je K6."
Pak jsem dal lístek já.
"Vy sedíte na L7."
Teď byla řada na Honzovi. Honza si začal prošahávat kapsy. Viděl jsem na Martinovi, jak napnul všechny své svaly v těle. Honza se na něj podíval a nervózně se usmál. Stevard netrpělivě čekal na to, až Honza najde svůj lístek. Já jen stál a říkal jsem si, jak může být někdo tak nezodpovědný. Ale i přes to je nejlepší. Po nekonečné minutě hledání Honza konečně vytáhl z kapsy u kalhot malý zmuchlaný papírek. Vítězně se na papírek usmál a podal ho stevardovi. Zaslechl jsem, jak si za mnou Martin úlevně oddychl.
"Myslím, že nebyl dobrý nápad brát sebou Honzu."
Zašeptal mi do ucha se smíchem.
"Vaše číslo sedačky je L6."
Řekl stevard a nechal nás projít do letadla. Hned potom, co jsme v letadle byli všichni, tak zavřel dveře. Jako první tam vběhl Martin. Jeho sedadlo bylo na levé straně do uličky a vedle něj seděla nějaká paní. Já seděl za ním u okna a vedle mě...Sakra.
____________________________________
A jéje :D Ahoj! Děkuji, že jste to dočetli až sem! Ještě jednou se omlouvám, že letiště nepopisuji podle skutečnosti, ale takhle se mi to sem hodí víc :D Mějte se krásně! Pa pa!