14-Vy dva spolu a já sám.

466 61 7
                                    

Jeli jsme asi půl hodiny. Martin si myslel, že se řidič celou cestu koukal na jeho navigaci, ale řidič si pouze přečetl název toho, kam chceme jet. Problém byl, že míst se stejným názvem tam bylo několik. Řidič nás vysadil u jakési restaurace. Než Martin stačil cokoliv říct, řidič už odjel.
"Mám pocit, že tohle není to místo, co hledáme."
Řekl jsem potichu. Honza se začal smát a Martin nasadil naštvaný pohled.
"Mlč."
Procenil zkrz zuby. Já s Honzou jsme stichli a čekali, co Martin udělá. Do svého telefonu začal zběsile datlovat.
"Je to asi půl kilometru odsud. To dojdeme."
Řekl a šel podle cesty na navigaci v telefonu. My šli za ním. Šli jsme asi čtvrt hodiny, než jsme v nepřehledných uličkách našli náš hotel.
"Konečně!"
Vykřikl Honza, když jsme došli na recepci hotelu. Martin tam řešil něco s paní recepční a my stáli kousek dál. Honza se už snažil napojit na hotelovou wi-fi.
"Martine, prosimtě zeptej se na heslo od
wi-fi!"
Zakřičel na nervózního Martina. Ten paní poprosil, ať mu ho napíše na papír. Konečně dostal klíče. Držel v rukou dva. Přišel k nám a dal Honzovi papírek s heslem.
"Takže, máme dva pokoje. Na jednom budou muset být dva. Máte nějaké přání, jak to udělat?"
Zeptal se. Jasně, že jo! Jen mě nedávej do pokoje k Honzovi! Říkal jsem si v hlavě.
"Vyber ty. Tys to zařídil."
Řekl Honza.
"Dobře. Tak vy dva spolu a já sám."
Řekl konečné slovo. Ale notak!

Ahoj. Pardon za mega
krátký díl, který vyšel po mega
dlouhé době. Dala jsem si takovou
delší pauzu. Teď jsem ale odhodlaná se do psaní zase pustit ❤ moc bych vám chtěla poděkovat za 1K přečtení ❤ Jste úžaní! Mějte se krásně a pa pa!

Ten jedinýKde žijí příběhy. Začni objevovat