Ten jediný

1-Proč ne?

U hlavy mi zazvonil budík. Lidskému uchu nepříjemný zvuk se mi pomalu dostával až hlouběji do mozku. Rychle jsem vytáhl ruku z podpeřiny a na mobilu zmáčkl konec. Bylo to jako slast, když mé uši netrápil žádný hlasitý zvuk. Opatrně jsem se posadil na postel. Promnul jsem si oči a vzal mobil do ruky. Když jsem zjistil, že čas ukazuje teprve pět hodin ráno, udělalo se mi mdlo.
"Nesnáším ranní vstávání!"
Zanadával jsem si šeptem, i když bydlím sám a slyšet mě mohli jen sousedi, kterým jsem naprosto ukradený. S co největší opatrností jsem se konečně po dlouhém sezení posavil nohama na pevnou ledovou zem.
"Proč já nespím s ponožkama?! Kde mám ty zatracený bačkory?!"
Zanadával jsem si. Popoběhl jsem ke stolu s počítačem a kouknul pod něj.
"To jsem mohl tušit. Nesmím si je tady nechávat!"
Sykl jsem a vytáhl mé fialové bačkory, které se povalovaly pod stolem. Jsou fialové jen pro to, že mi je dala máma a od přestěhování jsem si nestihl koupit nové. Nandal jsem si příjemné bačkory na nohy a měl pocit, že jsem v ráji. Sám nad sebou jsem se musel uchechtnout. Pomalým krokem jsem se dostal do koupelny a vyčistil si zuby. Už jsem si zvykl nekoukat na sebe do zrcadla. Od doby, co jsem jednou po pohledu ráno do zrcadla málem dostal infarkt, se už snažím do něj ráno nedívat. Asi se ptáte: To jsi tak ošklivý?
Já bych vám odpověděl jednoduše ano, ale spousta lidí tvrdí opak. Když jsem dodělal mou ranní hygienu, vrátil jsem se do pokoje a převlékl se. Proč vlastně vstávám tak brzo, když je prosinec a máme ve škole volno? Jednoduše miluju zasněženou Prahu. Jo, v Praze sníh moc nebývá, ale letos je ho tu celkem dost. Rád se procházím brzo ráno, protože je všude míň lidí. Žádný stres a hlavně mě nikdo nezastavuje. Ne, že bych neměl své fanoušky rád. To ani omylem, ale když už takhle dlouhou dobu chodíte po ulici a pokaždé vás zastaví asi 20 lidí a chce fotku, tak je to dost náročné na vaší psychiku. Nejsem nevděčný, ale alespoň jedno odpoledne bych si rád šel nakoupit jídlo aniž by na mě někdo pořvával a zastavoval mě. Šel jsem do kuchyně a udělal si mé kafe. Bez kafe bych ani nevyšel z bytu. Když jsem dopil kafe, umyl jsem hrníček a došel do předsíně. Nandal jsem si bundu a boty a popadl klíče. Vyšel jsem ven a zamknul. Docela často zapomínám zamykat. Připomněl jsem si v hlavě. Seběhl jsem schody a otevřel hlavní dveře. Jakmile jsem to udělal, ofoukl mě studený vítr a na bundu mi spadlo pár prvních sněhových vloček. Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a vykročil do té zimy.
Procházel jsem se zrovna na Karlově mostě, když tu najednou mi začal zvonit mobil. Rychle jsem ho vyndal z kapsy a podíval se, kdopak mi to volá. Na displeji se ukázalo Honzíček Mentíček.
Musel jsem se usmát. Jednou mi Honza vzal mobil a přejmenoval mi polovinu lidí v kontaktech. To stejné udělal i s jeho jménem. Nechal jsem si to tak, protože mi to nijak nevadí. Uvědomil jsem si, že už dlouho jen zírám na obrazovku mého telefonu, který mezitím zvoní a já se u toho debilně culím. Rychle jsem hovor zvedl a mobil si přiložil k uchu.
"Haló?"
"Nevím co...Jo? Haló!"
Ozval se v telefonu známý hlas.
"Honzo? Co tam děláš?"
Zasmál jsem se.
"Nic. Jen mi Tomáš ukazoval něco na počítači. Ale už jsem tu!"
Řekl svým retardovaným hlasem. Ne, že by byl jeho hlas retardovaný, ale tenhle způsob, jak často mluví je retardovaný.
"No to je skvělý. Tak co potřebuješ?"
"Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou nenatočil video? Už dlouho jsme se neviděli."
Řekl. Musel jsem souhlasit. Neviděli jsme se třeba tři měsíce.
"Jo. Klidně. Máš nějaký nápad?"
"No..ne, ale to bychom vymysleli pak. Přijedeš ke mně?"
"Jasně. Proč ne? A kdy?"
"Třeba ve středu? Tak kolem druhé?"
"Dobře. Budu tam."
"Super. Budu se těšit! Tak zatím!"
"Jo. Ahoj!"
Řekl jsem a z telefonu se ozvalo jen pípání. Pochyboval jsem o tom, jestli mé rozloučení vůbec slyšel. Ale alespoň ho uvidím! Tak dlouho jsem ho neviděl. Chyběl mi, i když jsem si to nechtěl přiznat. Chyběl mi víc, než by kamarád kamarádovi chybět měl...

____________________________________
Ahoj! Je tu první kapitolka mé fanfikce!
Doufám, že se vám bude příběh líbit! Určitě mi názor napište do komentářů a hvězdička jen potěší :) Mějte se krásně! Pa pa!