Nepochopená (Teenwolf FF)

I.

U Dunbarů jsem byla skoro o hodinu dříve, ale neskutečně jsem se těšila, až ho poznám. O Scottovi McCallovi jsem slýchávala už co jsem se přidala k Liamově smečce. Scott McCall- pravá alfa. Od Liama jsem o něm slyšela takřka denně a ostatní mi o něm taky hodně vyprávěli. Celá Liamova smečka mne přijala bez problémů. Všichni Liama jako alfu respektovali a když mě poprvé do smečky přivedl, nikdo o jeho rozhodnutí nepochyboval. Sice nebyl pravým alfou s rudýma očima, ale svým srdcem a rozhodností by se leckterému vyrovnal. A věděli jsme to všichni; já, Hayden, Mason i Cory.

"Myslíš, že sem přijde zbytek včas?" zeptala jsem se nervózně. Liam se na mě překvapeně podíval.
"Rozhodně ne, vždyť už mají jen 45 minut a 10, 9, 8,7..."
"Stačí já to chápu." zastavila jsem ho při odpočítávání vteřin.
"Nemusíš se bát, budou tu." řekl a usmál se. "Minimálně ta nadpřirozená část. Mason má odpoledne zkoušky z Biologie." doplnil rychle. Musela jsem se pousmát; dva vlkodlaci, dvě chiméry a jeden Mason; měli bychom dostat cenu za smečku roku.

"Co když si se Scottem nesednu? Co když mi jeho smečka nebude věřit?" zeptala jsem se, když je Liam chtěl jít uvítat.
"Scott je až moc chápavej, většina smečky taky. Možná Stiles ti nebude ze začátku věřit, ale to nikomu z nás." odmlčel se a podíval se na mne upřímně laskavým pohledem.
"Budeš v pohodě Tess." dodal a odešel z kuchyně na chodbu jim všem otevřít. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Šest lidí, nebo co všechno vlastně byli zač. Zatřásla jsem hlavou a čekala, až uslyším Liama mluvit o novém složení smečky. Mezitím za mnou přišla Hayden.
"Jsi v pořádku?" zeptala se a usmála se.
"Jo, jsem." odvětila jsem a snažila se si uklidnit tep.
"Jsem vlkodlak a jaguár v jednom, cítím tu nervozitu už od koupelny. Navíc poznám, když mi lžeš." řekla mile a přihodila její povzbuzující gesto; objala mne. Tak to dělala vždycky, když jsem potřebovala uklidit. Vlastně když o tom tak uvažuju, uklidňovala takhle všechny. Kupříkladu Liam se kvůli tomu naučil svoje tělo vydávat pach strachu, jen aby jí mohl kdykoliv obejmout. Roztomilé...

"Ahoj Scotte." Uslyšela jsem je se vzájemně zdravit. Ne, že bych ráda odposlouchávala, ale měli jsme s Liamem dohodu; on na mě Scotta připraví a já tam pak vejdu. Nerada bych, aby mne někdo měl za vetřelce.
Seděla jsem v kuchyni a čekala. Ani jsem nijak nemusela špicovat uši, abych je slyšela, mluvili dostatečně nahlas na to, abych je bez problémů mohla odposlouchávat z druhého konce domu. "Jaktože jsi zpátky Hayden?" zeptal se jí někdo. "Vrátila jsem se za Liamem." Znělo to od ní tak hezky. Ve skutečnosti se sem vrátila pro nějaké věci a až když potkala Liama, rozhodla se, že tu zůstane. Ale nechme její verzi, ta zní líp.
"A proč tu slyším bít další srdce?" Opět jiný, chlapský hlas.
"No, tak nějak jsme přibrali dalšího člena." Nebýt té Liamovo nervozity, možná bych mu i věřila, že není čeho se bát, jenže když mu srdce bouchalo jako zplašené, neměla jsem k tomu sebemenší důvod.
"A proč tu není?"
"Protože jsem tě měl na ní tak trošku připravit." Boha Dumbare, nezníš vůbec věrohodně.
"Tak ať přijde. Myslím, že jsem připraven." Soudě podle všeho to byl Scott, kdo tohle řekl. Tak fajn. Zatni zuby, zklidni tep, schovej pach. Pomalu jsem se vydala za ostatními. Jen jsem se dostala mezi dveře, už na mne všichni zírali.
"Ahoj." Pozdravila jsem s úsměvem a přejela všechny pohledem. Nikdo mi neodpověděl. "Někdy se v těchto situacích pozdraví, ale nebudu si to brát osobně." pronesla jsem a zamířila k oknu, kde jsem se usadila. "Vlkodlak?" zeptala se hnědovlasá holka Liama. Ten jí ihned odpověl.
"Nejen to. Ona je."
"Liame!" okřikla jsem ho a ihned pochopil.
"Co je zač?" Zeptal se ho kluk se dvěma elipsami na ruce. Liam se na mě nervózně podíval. Odevzdaně jsem sklopila hlavu.
"Modrooká." řekla jsem a svůj zrak zvedla. Pohledy ostatních na moje oči se zdály být nemilosrdné. Pravděpodobně jsem slyšela i někoho zavrčet.
"Víš ty vůbec, co znamenají modrý oči vlkodlaka?!" Rozhodil rukama kluk sedící naproti mně.
"Pravděpodobně nic vzrušujícího, když tak šílíš." Řekl Liam a někteří z nás se uchechtli. "Liame, Stiles má pravdu, měl ses o to zajímat." "Ale ona je v naší smečce už skoro rok a chrání nás." odmlčel se a všechny pohledy byly opět mířeny na mne.
"Ale i tak..." opáčil mu kluk s tetováním.
"Jestli k tomu něco můžu říct." ozval se někdo úplně vzadu, protáhl se mezi křeslem a skříní a předstoupil před ostatní. Chvíli na mě koukal a pak konečně promluvil.
"Když to vezmeme kolem a kolem; mně jste taky nechtěli vzít do smečky, po tom co jsem se snažil zabít Scotta, ale teď jsem v ní taky." "Nejsi." skočila mu do řeči ta hnědovlasá.
"Dobře, řekněme, že ve smečce nejsem, ale už mi veříte ne?" zeptal se a ostatní rozvážně přikývli.
"Měli bychom si vyslechnout její příběh. To, proč zabila nevinnou osobu.." dodal a kouknul se na toho s tetováním.
"Že Scotte?" Proboha... Tohle je Scott McCall? Takhle jsem si seznámení nepředstavovala..
"Tak mluv..." nadhodil Scott a trošku se usmál. A tak jsem začala.
"Bylo to tři roky zpátky... Když jsem se poprvé proměnila, svůj vztek a pud zabíjet jsem neuměla ovládat." Na chvíli jsem se odmlčela a prohlédla si všechny. Nebyl tu jediný člověk, který by se nesnažil mi odposlouchávat tep.
Milé, taky vám věřím...
"Moc z toho dne, respektive noci, si nepamatuji. Ale na ten druhý den si vzpomínám až moc dobře. Ráno vyhlásili, že se našla tři roztrhaná těla poblíž lesa. Hlásilo se, že to byla puma, ale... Další úplněk jsem se zavřela u sebe v pokoji a když jsem přišla k zrcadlu, už mi oči nesvítily žlutě..." Řekla jsem a na chvíli se odmlčela.
"Byly modrý." doplnil místo mě Scott.
"Jo..." Nic z toho se mi lehko neříkalo.
"Nejhorší je, že vůbec nemám tušení, proč jsem je napadla. Možná to byli lovci a já se bránila, nebo jsem je potkala při cestě a vyděsili mě, tak jsem je v domnění, že se bráním, napadla." "Nebo jsi je jednoduše bez milosti zabila." řekl kluk sedící proti mně.
"Přísahám, že kdybych věděla, co se stalo, tak bych vám to řekla, ale jediné co vím je to, že jsem zabila tři lidi." Řekla jsem a podívala se na Liama s Hayden a Coryho. Všichni tři na mě nervózně koukali, ale nikdo z nich neřekl ani slovo. Vlastně ani nemuseli; Liamův pocit viny jsem cítila moc dobře, stejně tak nervozitu Coryho a Hayden.
"Scotte ona není zabiják." ozvala se nakonec Hayden. Překvapeně jsem se na ní podívala.
"A co je podle tebe? Hrdina co zabil tři lidi?" vyhrkl ten proti mně. Frustrovaně jsem vzdychla. Tenhle mě bude očividně nesnášet. "Měli jsme přeci v plánu dát smečky dohromady ne?" Přidala se zrzka vedle něj. Místo toho jí ale odpověděl Scott.
"Myslím, že by měla dostat šanci; konec konců, Theo jí taky dostal. Navíc celou dobu mluvila pravdu." Ach, díky bohu za můj tep.
"Ale Theo nám předtím taky lhal a tep se mu nezrychlil." odporoval Scottovi brunet proti mně. V tu chvíli mi došlo, že už jsem nejspíš poznala Stilese.
A pak nastala chvilka ticha. Nikdo nic neřekl, nikdo se k ničemu neodhodlal ani nevyjádřil.
"Zkusíme to s ní." pronesl Scott a mile se usmál. "A začněme hezky od začátku." dodal, přišel ke mně a podal mi ruku.
"Scott McCall, těší mě." Ihned jsem mu s rukou potřásla a taky se představila.
"Tessa Jean."

Je to tu. 😃
Konečně knížka, která mě svým způsobem bude bavit a doufám, že i Vás. ❤
+ chci tímto poděkovat Lucy_Christian za podporu, díky které jsem se odhodlala tuto knihu zveřejnit. ❤