Nepochopená (Teenwolf FF)

III.

"Musíme ho odsud dostat. Minimálně než se připlazí na hřiště." Řekl Theo a vyběhl. "Ty zabav kouče a ostatní, aby si mne nevšimli!" Zakřičel a běžel dál. Díky Theo, díky...
Pomalu jsem se rozešla před tribuny k trenérovi. "Ehm... pane?" Oslovila jsem ho ve snaze, aby všechny zastavil. Jen se na mne podíval. "Prosím Vás, mohl byste zapískat, aby mi mohli všichni věnovat pozornost... Je to naléhavé.." Škemrala jsem.
"Co se stalo?" Pronesl arogantně a vzal si do ruky svojí píšťalku. "Někoho jsem ztratila pane..."
"Psa?" "Dítě..." "Jak jste proboha mohla ztratit dítě?!" "To taky nevím, ale zastavte hru prosím..."
Jen jsem to dořekla, zapískal na píšťalku a vedl mne na hřiště. Liam, Cory i ostatní na mne nechápavě koukali. "Tak mluv." Řekl a poplácal mě po zádech. Byla jsem nucena začít...
"Ehm... zdravím... Potřebovala bych od Vás všech pomoct. Ztratila se mi mladší sestra, když jsme sem přicházeli, tak se chci zeptat. Neviděli jste někdo malou, hnědovlasou holčičku s mašlí ve vlasech?" Zeptala jsem se všichni na mě házeli kopu pohledu. Slyšela jsem to odevšad; "To je vážně tak nezodpovědná?" nebo "Jak může ztratit dítě?"
Jenže v tu ránu jsem spatřila Thea, jak táhne vlkodlaka ven na parkoviště. Ale co jim teď řeknu? Je tamhle je... To se tam na Thea všichni podívají a uvidí ho s tělem. Liam mě znal na to,aby věděl, že žádnou sestru nemám a pravděpodobně si Thea všiml taky. "Trenére, viděl jsem holčičku běžet do školy. Měla by se jít podívat tam." Řekla a jak mu za to věnovala vděčný úsměv. "Fajn, běž. " Zavelel a já vyběhla ven ze hřiště. "Dobrý, už tu není nic k vidění. A vy začnete hrát!"
Slyšela jsem kouče zařvat až k parkovišti. Celá udýchaná jsem doběhla k Theovi, který právě toho kluka nakládal do auta. "Musíme s ním na veterinu." Řekla jsem a podívala se na Thea. "Nastup si, ale rychle." Řekl a oba jsme naskočili do jeepu

"Tady ho položte." Řekl Deaton a já se Theem jsme kluka položili na stůl. "Co mu je?" Zeptal se Theo, ale v tom se začal pacient dosti vrtět, tak jsme ho společně přitačili na stůl. "Vypadá to, že má bolesti. Zkusím mu něco dát." "To nebude třeba. Jen ho Theo musí pořádně přidržet." Řekla jsem a koukla se na Thea. Ten si jen povzdechl, obešel ho směrem k hlavě a vší silou ho přitlačil rameny ke stolu. "Pospěš si ale..." Řekl a bylo vidět, že s ním pořádně zápasí. Přiložila jsem mu tedy ruce na břicho a zavřela oči. Už po pár vteřinách jsem cítila, že se přestal vzpírat a bezbolestně leží. Po chvíli jsem ruce zas sundala, zavrtěla hlavou a otevřela oči. Ani Theo už ho nemusel držet. "Působivé." Řekl Deaton a hrabal se ve svých náčiních. "Díky." Řekla jsem hrdě a sedla si na židli. Ještě jsem to braní bolesti potřebovala trochu prodýchat. "Jsem tu včas?" Vykřikl Liam hrnoucí se do dveří. Před stolkem se zastavil, podíval se na toho kluka, na mě, zas na toho kluka a pak znova na mě. "Ruce?" Zeptal se a koukal se přímo na mě. "Přesně tak." Usmála jsem se a podívala se na Thea.  Ten vyčerpáním skoro usínal. Deaton mezitím potřeboval udělat udělat nějaké testy.

"Přidržte ho!" Zakřičel Deaton a všichni tři jsme vlkodlaka popadli a snažili se udržet v leže. Jenže se to nedalo... Strávili jsme jeho hlídáním celé dva dny, protože Daeton se snažil najít protilátku a nikdo z nás už neměl moc sil... Po chvíli nás všechny odhodil a začala se mu z pusy řinout krev. Ale ta černá, ta otrávená.
"Ani se ho nedotýkejte!" Zakřičel Deaton a všichni jsme si stoupli o kus dál. Jeho trápení ale nemělo dlouhého trvání. Po chvíli sám od sebe spadl ze stolu a přestal dýchat. Zemřel nám všem takřka pod rukama...
"Je po něm, co?" Zeptal se Liam a nervózně se koukl na Deatona. Ani mu nemusel nic říkat a bylo mu to jasné. Deaton vzal trochu krve na prsty o prohlížel si ji. "Vypadá to na otravu..." Zkonstatoval a podíval se na bezvládné tělo. "... I když nechápu, proč je tak potrhaný. Žádný rozumný vlkodlak se k otrávenému nepřiblíží, natož aby riskoval, že se mu do ran při boji dostane soupeřova otrávená krev." Podíval se na nás všechny starostlivým pohledem. "Není nikdo z vás nikde zraněný, že ne?" Zeptal se a všichni jsme se letmo prohlídli. "Ne." Odpověděli jsme sborově. "Fajn." Pronesl a dál nám do ruky pytel. "Teď ho musíme dostat pryč z veteriny." Řekl a my na něj jen nechápě koukali.
Zřejmě nás pochopil a tak nám všem řekl, že to tedy zvládne sám, že máme jít. Liam radostně zahodil pytel a vyběhl ven, následován Theem a mnou.
Když jsme vyšli ven, Liam si před nás stoupl a zatvářil se tak, jak uměl jenom on; jeho štěněcí výraz. Značilo  to akorát to, že půjdeme něco prohledávat a objasňovat situaci. "Mám jeho pach." "To mi taky, táhli jsme ho od hřiště až k veterině." Řekl Theo a Liam se podíval na mě. "Liame proboha, snad nechceš jít hledat pachovou stopu..." Řekla jsem a snažila se působit zničeně. "Ne, to ne..." Odpověděl a já úlevou vydechla. "Já už jí našel." Pronesl radostně a já se na něj zděšeně podívala. "Tak bychom po ní měli jít." Otočila jsem hlavu doprava a nasadila ten nejzabijáčtější pohled, co jsem mohla. "Zmlkni." Theo jen protočil očima a nic neříkal. "Fajn, tak jdu sám." Utrousil Liam a vydal se pryč. "Toho necháš jít samotného?" Zeptal se Theo a šel směrem k autu, aby odjel pryč. Bleskurychle jsem mu zabouchla dřevě u řidiče a koukla na něj. "Co blbeš?" Zeptal se a já se mile usmála.
"Nene, ty jdeš s námi Sherlocku." Řekla jsem a on na mě nechápavě zíral.
"Tys ho do toho naved, ty mu budeš krýt záda."

Krásný povánoční čas přeji. 😃❤
Snad se Vám kapitolka líbila. 😇❤