Nepochopená (Teenwolf FF)

XXX.

Otevřela jsem oči a v okamžiku jsem se cítila jinak. Přišlo mi, že moje tělo bylo najednou mnohem větší, mnohem silnější a sebejistota se zvýšila do maximálních obrátek. Strach mi najednou nepřišel jako existující věc...
Stačil pohled přede mě a bylo mi jasné, že se proměna nejspíše podařila... Diabolovo oči jsem měla ve stejné rovině jako ty své a nepřišel mi zdaleka tak neporazitelný jako předtím...
Dneska to dokážu! Dneska zúročím to, co jsem mu celé ty roky dlužila...

Scottův pohled:
Její proměna vypadala úplně odlišně než ty naše. Nevypadala ani jako zvíře... 
Bylo to jako světelná aura. Světlo proti tmě, dobro proti zlu... A celou tu dobu, co se měnila, do doby, kdy otevřela oči byla slyšet dvě srdce...
Pak je ale dokázala propojit... Dokázala splynout se svým vlkem...
"Teď si vezmu, co je moje!" zařvala a vyrazila kupředu. Byla zvláštní, kolik síly jí přibylo. Ta myšlenka mě donutila zkontrolovat ostatní. Málokdo z nich by byl ještě bojeschopný. Velká část z Nás jen seděla na zemi a pozorovala Tessiin boj. Vyjímkou jsme byli já, Liam a Theo. Stáli jsme, jak jen nejblíž to šlo a sledovali ji.
Musím uznat, že jsem k ní choval určitý druh respektu a ve chvíli, kdy byla dvakrát tak větší než obvykle se ten pocit prohluboval. Rvala se jako lev. Nehledě na to, jak moc jí Diabolus zasypával ranami. A nehledě na to, že začal být zuřivější než předtím. Za těch pár vteřin mu stihla uštědřit poměrně dost ran. Myslel jsem si, že bude dobrá bojovnice, ale tohle mne vyvedlo z míry. Nepoznával jsem jí ani její chování. Byla mnohem horlivější v boji než kdokoli z nás.
Liam, který stál vedle mě, téměř nedýchal. Snažil se přijít na způsob, jak jí pomoci. Dalo se to poznat z jeho letmých pohledů po místnosti.
Ozvala se rána. Všichni jsme se s trhnutím otočili na vchod. Tess ležela na zádech a Diabolus se k ní bezhlavě řítil.
"Zvládne to?" zeptal se ustrašeně Liam a i přes jeho viditelná zranění se zajímal ken o ni.
"Je to Tess. Zvládne to." pronesl Theo, ale i z jeho nepravidelného srdečního rytmu bylo znát, že těm slovům, která vypustil do místnosti, sám nevěří. Byl z nás tří nejblíž. Ačkoliv v tu chvíli to znamenalo o půl kroku dál než v původní pozici.
Diabolus byl čím dál blíž a Tess se pořád nezvedala.
"Co sakra dělá?" začal zezadu Derek. "Vždyť jí roztrhá, než se zvedne!" Theův půlkrok vpřed znamenal, že by se vrhl do boje naprosto bez přemýšlení. Než tak ale učinil, Liam ho chytil za rameno a stáhl ho zpátky. "Co děláš Dunbare?!" obořil se do něj a na chvíli od Tess odtrhl pohled. Byl podrážděný...
"Já? To ty chceš bezhlavě vletět mezi dva gladiátory!" Theo na to chtěl něco odseknout, ale pak ze svého ramena sundal Liamovo ruku a beze slova dál sledoval boj.
Tess právě odkopla Diabola a dostala ho na lopatky. Byla v maximální výhodě. Byla odpočatá, silná a plná odhodlání. Hlavně to odhodlání na ní bylo znát.
"Jak jsme na tom?" řekla vzadu Hayden, která byla unavená a ležela na zádech se zavřenýma očima.
"Zatím nevyhráváme ani neprohráváme."
"Líbí se mi tam to slovo ZATÍM Dunbare..." Theo už nebyl jen podrážděný. Byl naštvaný, že ho nenecháme vstoupit do boje. Jenže jsem dal Tess slib, že i kdyby měla problém, nikoho jiného neohrozím tím, že by se k boji přidal. 
"Uklidni se Theo. Mysli na to, jak by to vzala Tess." Vložil jsem se do konverzace a Raeken v mžiku zmlkl. Podíval se na Tess a pak jsem to ucítil. Všude byl cítit strach... Jenže nejen ten.. V místnosti byla i agrese. A dost dobře bych si troufl určit, komu ta agrese patřila..

Ani jeden z nich už nemohl. Občas se v tom, kdo měl výhodnější pozici vyměnili, ale jinak neproběhl žádný zvrat. Tess měla rozervaná záda a zranění na rukou a nohou byla taky dost špatná. Diabol byl už nějakých pár minut slepý na jedno oko, ale krom toho a pár ran na břiše a bedrech nebyl nijak zvlášť zraněný.
Naše záchrana teď cenila zuby a snažila se horlivě dostat zpět na nohy. Jenže oponent měl navrch a držel jí v šachu na zemi.
"Nezvládne to..." přešlapovala nervózně Lydie. Všichni jsme se s tím popravdě už smiřovali...
"Tak mě tam sakra pusťte!" zařval Theo a snažil se před Dereka a Liam dostat za Tess.
"Dal jsem jí své slovo." hájil jsem se, ale Thea to nijak neobměkčilo. Jen zastavil snahu o útěk. "McCalle..." Byl pravděpodobně dost vytočený. Jeho tep byl naprosto pravidelný. "Říkám ti, že jestli dneska umře, tak ty jdeš hned po ní. A to díky tomu, žes mě nenechal jí pomoct." A pak to vzdal. Přestal vzdorovat Liamovi s Derekem a jen Tess sledoval.
Ani jsem si nestihl všimnout, že ho teď držela v šachu ona. Sice s problémy, ale držela. Ve vteřině její tlapa vyletěla do vzduchu a přistála hned vedle Diabola. Málem mu zasáhla krk. Všichni jsme byli v pozoru. Věděli jsme, že stačí jeden úder, jeden správný zásah a bude po všem. I ona si to nejspíš uvědomovala. Byla plná energie a i Diabolovo zmítající se tělo dokázala udržet. Zařvala neskutečně hlasitě. Všichni jsme si zacpali uši...
A pak jedním máchnutím dokázala Diabolovi roztrhnout hrdlo.

Byli jsme jako přikovaní. Bylo po všem. Tess odešla od bezvládného těla blíž k nám a její aura se pomalu začala zmenšovat, dokud před námi opět nestála metr sedmdesát vysoká dívka. Byla celá od krve, měla svěšenou hlavu a zhluboka dýchala. Ani jsem se nepohnul.
Buď se každou chvíli zhroutí, nebo máme vyhráno.
"Jsi v pohodě?" zeptala se Lydie a udělala krok k Tess. Ta pomalu zvedla hlavu a otevřela oči. Na tváři se jí zrcadlilo vyčerpání s únavou, ale taky radost. Usmála se a my všichni jsme si oddechli.
"Dokázala jsi to!" vykřikla Lydie a radostně se rozeběhla k Tess. Vrhla se jí kolem krku a chvíli trvalo, než jí zase pustila. Pak měla čas i na nás ostatní. Dlouze si nás prohlédla. Byla šťastná... Všichni jsme byli...
"My to dokázali." pronesla a s úsměvem na tváři vykročila k nám.

Konečně. 😂 Ano, dobrala jsem se prvního závěru... A ano, slyšíte dobře. 😂 Protože tohle nebude vše. 😂 Už mám pro Becon Hills přichystanou další pohromu. 😂❤
A prosím, chyb si nevšímejte... Píši to půl hodiny před spaním a trochu se to na mně podepisuje. 😃❤