Nepochopená (Teenwolf FF)

XXII.

Když jsem se ráno probudila, vůbec jsem neměla tušení, kde se nacházím. Po probdělé noci nad Scottem a jeho záchranou jsem byla ráda, že byl pátek, protože další den bych do školy jít nezvládla. A nebyla jsem jediná. Sice to byly střípky vzpomínek, ale něco málo jsem si pamatovala; hlavně spící Lydii a chrápajícího Liama. Většina z nás tu noc usínala, aniž bychom to jakkoliv ovlivňovali.
Konečně jsem se odhodlala otevřít oči, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Polorozespale jsem si prohlížela stísněný prostor, ve kterém jsem se nacházela a pomalu jsem zjišťovala, že jsem tu nebyla sama. Vedle mě leželo něčí, pravidelně oddechující tělo a oba jsme byli pod jednou dekou. Po jednom pořádném nádechu mi bylo jasné, že to byl Theo, protože jeho vůně mi byla až moc dobře známá. Stále mi ale unikalo, kde že to vlastně jsme. Pátrala jsem po dveřích, ale spatřila jsem jen kliku od auta. S úlevou jsem vydechla. Bylo mi jasné, že jsme přespávali v Theovo autě. Záhadou pro mě však zůstávalo, jak jsem se sem dostala, protože na příchod do auta jsem si vůbec nevzpomínala. Celkově od posledního Scottova prošení o zavraždění jsem si vůbec nic nepamatovala.
"Moc se vrtíš Tess..." Pronesl rozespalý hlas vedle mě a já se na Thea otočila. "Myslíš?" Zeptala jsem se ho pobaveně a zívla jsem si. "Kolik je?" Zeptal se a stále měl oči zavřené. "No... podle hustoty vzduchu a úhlu slunečních paprsků bych řekla..." "Mobil je na přední sedačce." Zastavil mě a já jsem otráveně protočila oči. Natáhla jsem se pro mobil a podívala jsem se na čas. "Třičtrvtě na jednu.. Skoro.." Bylo slyšet Theovo otrávené zamručení a pak se otočil na druhou stranu. "Já chci umřít..." Pronesl a stáhl si k sobě větší kus deky. "Cítím se, jako kdybych měl kocovinu... A to jsem ještě k tomu nepil.." Zasmál se a já se taky usmála. "Tohle Scottovi jednou vrátím... I s úrokama.." "Jak? Budeš zvracet skoro 12 hodin v kuse a on ti bude muset brát bolest?" "Ne, tomu zvracení bych se rád vyhnul." Byla tu uvolněná atmosféra a navzdory k tomu, že jsme byli oba vyčerpaní ze včerejška,ani jeden z nás nebyl otrávený. "Máme něco v plánu?" Zeptal se a konečně se na mě otočil s otevřenýma očima. "Nejpíš ne." Řekla jsem nechápavě a prohlížela jsem si ho. "To je dobře." Pronesl, přehodil přeze mě ruku a přitáhl si mě k sobě. "Takže od teď na nejbližší dvě hodiny dobrou." Zasmál se a já zavřela oči. V jeho náručí se mi usínalo nejlíp.
Mohli jsme tak ležet tak pět minut, víc ne, když se ozvalo ťukání na okýnko. Otráveně jsem zavrčela a nic jsem nedělala. Jen jsem doufala, že ten, kdo ťukal, co nejdříve odejde. Jenže pak se ozvalo další ťukání. "Doufám, že jde při nejmenším o masovou vraždu, protože jestli mi někdo bude bezdůvodně přerušovat spánek, přísahám, že si ho podám." Řekl Theo a zvedl se, aby mohl přelézt na sedadlo řidiče. "Co chceš, ty spánek přerušující tvore?" Slyšela jsem ho, jak na někoho mluvil. "No, já spíš potřeboval tu druhou, co tu přespává." Liam... "Lituju, ale včera zemřela. Budete se s ní moci setkat až na jejím pohřbu. Děkuji za pochopení." Pronesla jsem a slyšela jsem je oba, jak se uchechtli. "Co chceš?" Řekla jsem a zvedla jsem se do sedu, abych na Liama viděla. "No, jde o Diabola." Pronesl sklíčeně a pozoroval mě. "Tak znova; včera jsem umřela a nemůžu se proměnit... Fakt si myslíš, že ho s vámi půjdu zabít?" Liam sklopil pohled a zavrtěl hlavou. "Tak mi koukej sehnat pušku napěchovanou omějem." Zasmála jsem a když zvedl hlavu, bylo vidět, že je šťastný. "Dobře." Radostně přikývl a rozeběhl se pryč. Theo na mě jen překvapeně koukal. "To nemyslíš vážně, že ne?" Zeptal se a jeho obličej byl najednou směs starosti a rozčilení. "Proč bych nešla? Potřebují pomoc a pokud sis toho nevšiml, tak mám ruce i nohy naprosto v pořádku." "Ale hlavu nejspíš ne..." Naštvaně jsem ho propalovala pohledem. "To nemůžeš myslet vážně, že tam s nimi půjdeš... Pokud vím, tak se nemůžeš proměňovat a on půjde přímo po tobě.. " "Je super úplněk.. Jakmile se objevím na měsíčním svitu, zas se budu moct proměnit." Chtěl ještě něco dodat, ale neudělal to. Radši držel jazyk za zuby a jen zavrtěl hlavou. "Jestli se ti něco stane, tak ti nepomůžu..." Pronesl a já se zděsila. Je tohle rozhodnutí, že mi nebude chtít pomáhat, nebo že to nezvládne? Neptala jsem se ho. Nechtěla jsem znát odpověď.. Bála jsem, že se mi nebude líbit.. Pak mezi námi panoval ticho. Dlouhé, táhlé ticho... "Nepůjdeme na oběd? Mám docela hlad a bojovat nalačno není dobrý." Řekl a otočil se na mě. "Nejsem proti." Usmála jsem se a přesedla jsem si na místo spolujezdce. Během toho ticha nějak ta špatná  nálada odešla a vystřídala jí nálada pozitivní...

"Máš tu pušku?" Zeptala jsem se Liama a ten, ačkoliv chtěl odpověděl, byl zastaven Scottem. "Fakt si myslíš, že bych mu dal na starosti pušku plnou oměje?" Pokrčila jsem rameny a Scott mi zbraň s úsměvem hodil. Obratně jsem jí chytila a pyšně jsem zvedla hlavu. "Hotová lovkyně." Zkonstatovala Lydie a já se usmála. "Teď k plánu." Přerušil nás Scott, ač i na něm bylo znát, že by nejradši zůstal u této debaty. "Potřebuju tři silný členy s sebou, abychom návnadě kryli záda. To znamená, že potřebuju, aby se mnou zadní bránou prošli Derek, Malia a Theo." Podíval se na ně a oni přikývli. "Dál potřebuju dvě návnady, respektive Masona;ten bude mít motorku na odvoz a Stilese; ten už v tom má praxi." Stiles si jen povzdechl a Mason se podíval na svojí motorku. "Musíte zmizet, jakmile se objeví; Jinak je po vás. Jasný?" Scottův plán byl dokonalý. Minimálně se dokonale vyvíjel. "Projedete jižní smyčkou a tam bude Liam s Hayden pro případ, že by se na Vás Diabolus chtěl vrhnout, tak aby ho buď odrazili, nebo odvedli jeho pozornost a vy jste mohli zmizet." Hayden se podívala na Liama a v očích se jí blesklo odhodlání. "Cory bude u elektrický brány a jakmile sem Diabola dostaneme, zavře jí." Cory si zkusil splynutí a na pár vteřin nám všem zmizel z očí. Když se zas objevil, objímal Masona a oba se usmívali. Taky jsem se usmála a pohledem jsem našla Thea; ten mě taky upřeně pozoroval. "A pak Lydie s Tess budou nahoře na požárním schodišti; odtamtud se všechno strašně rozléhá a podle sluchu je nenajde; ideální na Lydiin řev. Pokud by se je rozhodl jít po čichu, buď ho zastavíme my, nebo Tess svojí zásobičkou oměje." Pronesl a podíval se na mě. "Kdyžtak nahoře na střeše je ještě jedna zbraň, kdyby něco." Usmál se a mrkl na mě. "To mi připomíná; až Tess bude nahoře a ozáří jí světlo super úplňku, bude se zas proměňovat a půjde bojovat. Mason a Stiles se pak musí přesunout nahoru a chopit se zbraní, aby se za Lydiiné pomoci Diabola oslabovali. My taky o něco zesílíme a posune se nám práh bolesti, ale to nic nemění na tom, že si nebudeme hrát na zabijáky a když nám někdo udělá ďouru do břicha, tak normálně zdrhneme." Pronesl Scott a podíval se na Liama. "Já to chápu, jasný?" Odvětil a rozhodil rukama. Scott přikývl a podíval se na mě. "Jseš si jistá, že to chceš udělat?" Zeptal se a já přikývla. Pomalu a jistě se začínala ozývat alfa ve mě; moje mysl si začínala tvořit svojí cestičku, která by se vyhla Scottově plánu a mohla bych bojovat sama. "Nikdy jsem si nebyla jistější Scotte." Pronesla jsem a podívala jsem se na nebe. Vítr odfoukával mraky pryč a začínalo se pomalu stmívat. "Tohle bude můj boj.." Řekla jsem tiše, aby mě ostatní nezaslechli...

A jsem v háji. 😂 Teď budu muset boj rozdělit do 8 kapitol. 😃👌 Jo, to jsem si zas naběhla. 😂 Ale nevadí, něco vymyslím. 😃💓
Co se příběhu týče, mám pro Vás dvě zprávy.❤
Za prvé: jsem nemocná, takže teoreticky by mohlo vyjít víc kapitol za týden. Tři dny se radujte😂 😃
Za druhé : Už mám připravený další příběh; taky Nepochopená (druhý díl). Ten vyjde po ukončení tohoto příběhu a bude se v něm řešit opět něco dalšího. 😃 Přirovnala bych to k sériím v TW. 😂❤

Mějte hezkou neděli srdíčka❤