Nepochopená (Teenwolf FF)

XXXVI.

"Jak jako za pokus o vraždu?" zeptala jsem se zděšeně a šerifovi vytrhla papír z ruky, abych si prohlédla oznámení. Theo se mi díval přes rameno a oznámení studoval taktéž.
"Jako něco, kdy jste se někoho pokusili zabít, ale shodou okolností vám to nevyšlo a někdo to nahlásil. Nevím, jak jinak vám váš čin mám definovat." "My to neudělali." ohradila jsem se proti šerifovu vysvětlování a on zatřásl hlavou.
"Na to nemám důkazy a patřičné svědky."
"Stejně tak nemáte důkazy o tom, že jsme to udělali." odsekl Theo, přivlastnil si oznámení a ukázal na jeden z řádků. "Tady stojí, že osoby se pohybovali kolem banky. Tam je plno kamer; můžete se na jakoukoli podívat a zjistit, že jsme to my nebyli." Ale Stilinski měl stále svůj kamenný výraz.
"Všechny kamery v době incidentu vypadli." ohlásil a ve mě hrklo. Všechno hrálo proti nám...
"Vážně si myslíte, že bychom byli schopní vyhodit dvanáct kamer? Bez přístupu k rozvodu elektřiny?" Theo měl mnohem více kuráže než já. Spory se zákonem byla totiž moje největší obava. Jen jsem tam stála jako kůl v plotě a koukala na ně.  Zatímco se Theo horečně snažil dokazovat a rozmlouvat nad tím, že jsme nevinní, Hayden mne celou dobu hypnotizovala nelítostným pohledem, který zrcadlil to, jak moc tomu nevěří. Čím víc jsem se snažila být v klidu, tím víc v mém těle proudil adrenalin. Jestli nás zatknou, už se z toho nevymotáme. Nikdy... Dobrý bože, co budeme dělat?
Co naplat, že jsem nemluvila. Moje tělo prozrazovalo víc, než bych dokázala říct.
"Je mi jedno, kolik argumentů tvoje hlava dokáže vymyslet. Já chci pádný hmatatelný důkaz. Jestli něco takového nemáte, pak je mi to líto, ale zítra ráno předstoupíte k výslechu." oznámil naposled rozhodně šerif, vzal Theovi oznámení, které teď už bylo tak trochu putovní, sroloval ho zpět do kapsy a dával nám jasně najevo, že ho naše zoufalství vlastně vůbec nezajímá.  "Byli jsme nahoře v pokoji. Když tam půjde někdo z vlkodlaků, ucítí nás." ozval se opět hrdě Theo a svými letmými pohledy kontroloval, jestli jsem v pořádku. Nebyla jsem... Strach byl až příliš velký a trest za něco, co jsme neudělali taky.  "To není hmatatelný důkaz." ozvalo se vedle mě a já ztuhla. "Vážně Hayden? Víc shazovat nás nemůžeš?" obořil se na ni Theo. Musela jsem se hodně držet, abych jí nepřetrhla v půli. I ona teď hrála proti nám. A to by tímhle mohla situaci dost zachránit.
"Správně Hayden." pochválil ji šerif a Theovi uniklo malé hrdelní zavrčení, kterého si očividně všimla jen Hayden. Zatřásla hlavou a odpochodovala pryč.
"Takže vás dva zítra čekám na stanici." rozhodl a už se schylovalo k jeho odchodu.
"Počkat!" vykřikla jsem, aniž bych nad tím víc přemýšlela. Theo mě upřeně sledoval a šerif svůj krok zastavil.
"Já vím, jaký máme hmatatelný důkaz."
"Poslouchám..." řekl ledabyle Stilinski a založil si ruce na hrudníku. Opatrně jsem přistoupila blíž a doufala, že neucouvne. "Když jsme byli nahoře v pokoji, chtěli jsme se zamknout, jenže se zlomil klíč a zůstal v zámku. Můžete se tam jít podívat a přesvědčit se na vlastní oči." Při tom, jak Stilinski najednou uvolnil svůj postoj a rozjasnil se mu pohled ve mně svitla malá naděje, že možná věci nebudou tak špatné, jak se zdají. "Který pokoj?" zeptal se mile a než jsem stačila zareagovat, už se Stilinskiho ujal Theo a vedl ho nahoru. Raději jsem tam s nimi ani nešla; tu úlevu jsem potřebovala prodýchat.
"Co tak nervózně?" ozvala se Malia, které se tu očividně líbilo víc, než dost. Při pohledu na ni mi přeběhl úsměv po tváři. "Nějaké nedorozumění s policií. Ani nevíš, jak jsem ráda, že se to byl jen falešný poplach." usmívala jsem se jako měsíček na hnoji a Malia na tom nebyla jinak. "Policie je zlo. Myslí si, že mají ve všem přehled, přitom jediné co mají jsou nespolehliví strážníci a chyby v informacích." přitakala souhlasně Malia a svou náladou značně ředila atmosféru, která by se po předešlých minutách dala krájet. "Ale nic si z toho nedělej. Tyhle falešné poplachy jsou tu celkem běžné. Co že jsi vlastně měla udělat?" zeptala se vstřícně Malia a občas se ohlédla, když se někdo ozval hlasitěji než zbytek. I přes hlasitou hudbu a poloodpadlé osazenstvo tu bylo stále živo. "Za pokus o vraždu." odpověděla jsem jí a Malia propukla v smích. "Vážně? Ty se teda nezdáš holka!" Jen jsem se přidala k radostnému smíchu a nesnažila se nijak navazovat na předešlou konverzaci. Už tak jsem  to stejně musela vyřešit s Hayden, aby nedošlo k nedorozumění na ještě větším počtu míst.
"Fajn, dělejte si ze mě blázny, ale až tam zítra přijdete, nebudu vás vůbec šetřit!" láteřil šerif, když s Theem v patách sbíhal ze schodů.
"Tohle je omyl! Ten klíč tam vážně byl, když jsme odcházeli! Zeptejte se třeba Lydie, jestli neuklízela a nevyhodila ho neb-" "Já už nechci slyšet nic Theo! Falešnými důkazy si nic nezlepšíte! Koukejte přestat vymýšlet další teorie, když jedna z těch, už vymyšlených, nevyjde." zastavil Thea uprostřed hovoru šerif a stoupl si ke mně a Malie.
"To s klíčem sis vymyslela?" zeptal se mě a já nechápavě vyvalila oči. "Cože?" Jeden pohled na Thea a bylo mi jasné, že je všechno špatně.
"Ptám se, jestli sis vymyslela ten klíč v zámku, abys vám sehnala alibi, kterému jste očividně sestrojili vlastní příběh." Malia na mě šokovaně koukala a pak se i ona podívala na šerifa, který nás měl očividně za naprosté notorické lháře.
"Ne. Ten klíč tam je..." "Byl." opravil mě Theo a přišel ke mně. "Někdo ho odtamtud vzal." doplnil a já opět pocítila ten tísnivý pocit u srdce.
"Přestaňte tu už konečně lhát děti! Proč si to neulehčíte a neřeknete, proč jste toho úředníka chtěli zabít. Osobní důvody nebo snad něco ohledně ochrany Becon Hills?" Stilinski nám nevěřil ani slovo... A když jsem se podívala na Maliu, nevypadala na to, že by na tom byla jinak.
"Ne, počkejte! Tohle všechno musí být jeden velký omyl! Nikoho jsme se nepokusili zabít a ani nevíme, o kom je vůbec řeč. Ten klíč tam v zámku byl, když jsme odcházeli. Přísahám." Zoufalá snaha věci napravit mi stejně byla k ničemu. Stilinski opět sklonil pohled a povzdechl si. "Nesnaž se sehnat falešné alibi holčičko. Čím více řekneš, tím hůř pro vás." řekl nakonec a těsně před odchodem nám dal malý list papíru. Ten si převzal Theo a hned ho otevřel, zatímco já jsem koukala, jak šerif odchází z domu a zavírá za sebou dveře. Moje myšlenky najednou splývaly v jednu jedinou..
"Co budeme dělat?" otočila jsem se na Thea, ale z něj to zoufalství sršelo snad víc, než ze mě. Držel v ruce ten drobný papírek a každou chvíli se na něj díval. Ani on nevěděl, jak se zachovat.
"Dne 27.5. v 11:30h se dostaví na stanici policie v Becon Hills Theodore Raeken a Tessa Jean. Pokud tak nebude učiněno, městský strážnický sbor má povoleno vydat na obě předvolané osoby zatykač s trvalým příkazem do nalezení obou osob v souladu s městskou policejní správou ostatních měst, kde se osoby budou ukrývat." přečetl a zvedl ke mně pohled. Jen jsem na něj bezmocně koukala a čelila návalu slz, které se mi bez varování hrnuly do očí. "Ne to ne. To nemůžou..." řekla jsem a snažila se sama sobě namluvit, že to není pravda. Že tohle se nám dvěma stát nemůže...
Když jsem se podívala ke schodům, Malia překvapeně ucouvla, obešla nás obloukem a zmizela. Tohle už bylo přespříliš. Bez varování jsem přišla k Theovi, vytrhla mu papír z ruky a roztrhla ho. To, že jsem ho pak hodila do otevřeného krbu mi bylo jedno. Ten nával emocí se už nedal vydržel.
"Já nikam nepůjdu! Nebudu sedět za něco, co jsem neudělala!" Theo mi na to nic neřekl. Jen si mě k sobě přitáhl a políbil mě. Tak moc jsem teď byla bezradná, že to bylo to jediné, jak mě uklidnil. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a já na něj zůstala koukat.
"To bude dobrý..." řekl vlídně a já těm jeho slovům chtěla věřit... Opravdu chtěla... Jenže moje hlava mi říkala, ať začnu uvažovat racionálně. "Nebude..." pronesla jsem a zabořila mu hlavu do ramene. Slzy se mi pomalu jedna do druhé kutálely po tvářích a i když mě sevřel do svého objetí, cítila jsem se stále stejně mizerně.
"To bude dobrý Tess..." zopakoval a snažil se mě uklidnit. "...Jsme v tom spolu." 

Za jeden den napsaná kapitola? :D Proč ne! :D
Ale moc si na to nezvykejte. Znátě mě XD
Chci sem do Vánoc dát kulatou výroční kapitolu, patrně 40., tak uvidíme. :)
Hezký den sluníčka ❤