Nepochopená (Teenwolf FF)

XXXII.

Rána bývají vždy těžká. Ovšem ne ta, kdy se budíte nezávisle na budíku a po úspěšném dni. Taková rána jsou k nezaplacení. A pokud máte to štěstí, že se vzbudíte vedle své drahé polovičky, tenhle pocit je mnohonásobně větší.
Jen co jsem ráno otevřela oči, naskytl se mi pohled na spícího Thea. Ten byl po boji tak unavený, že usnul jen co se dotkl postele. Dneska jsem byla výjimečně vzhůru dřív než on, což se stalo snad poprvé od doby, kdy jsme spolu začali bydlet. Konečně jsem měla možnost i jeho vidět spát a musím uznat, že krásnější pohled se mi ještě nenaskytl. Theo byl sice dost zavrtaný v peřině, ale i tak jsem mu na obličej viděla.
Už jen kvůli tomu, abych ho nevzbudila, jsem sáhla pro mobil na nočním stolku a nevylézala z postele. Myslela jsem, že dneska napíšu Scottovi, ať nás ani jednoho nečeká, jenže někdo byl očividně rychlejší než já. Jen po rozsvícení displeje na mě čekalo pět nepřečtených zpráv. A kupodivu všech pět od Lydie.
S mírným zděšením jsem mobil odemkla a pustila se do čtení. V hloubi duše jsem doufala, že se vůbec nic nestalo. Že se zase něco nepokazilo.

23:08 Ahoj Tess, tady Lydie. Zítra se stavte, něco pro Vás mám.

23:11 Tess prosím nejpozději v jedenáct ano?

Čas? Kolik je?
Mé zděšení rychle ustoupilo. Nebylo totiž ještě ani třičtvrtě na deset. Znovu jsem zkontrolovala Thea, ale ten pořád ještě snil. Můj pohled se tedy zpět přesunul k mobilu.

00:18 Hele buď tak hodná. Dej vědět, až to přečteš.

4:22 Tak jo, už se kvůli tobě budím. Očividně jsi to pořád nečetla. Prostě nám zítra přijďte pomoct s přípravou párty.

8:48 To furt spíš? Jsi snad Šípková Růženka? Sakra Tess, koukej si to přečíst.

Musela jsem se zasmát. Očividně už z toho byla Lydie dost na nervy. Najednou mi na boku přistála ruka. Leknutím jsem vypískla, ale odpovědí mi byl smích. Theův smích..
"Představoval bych si lepší pozdrav po ránu." Jen co jsem se k němu otočila, propalovala jsem ho pohledem. Pořád se usmíval, i když polovina jeho obličeje byla schovaná v polštáři.
"Ty by sis měl hlavně trošku sestříhnout kštici. Takhle po ránu to vypadá hrozně." pronesla jsem a snažila se Theovi trochu upravit rozcuchané vlasy. Jenže po noci plné převalování z jednoho boku na druhý se jim moc držet nechtělo. "Nech si ty připomínky jo? Taky bys mě po probuzení nemusela vidět vůbec." ušklíbl se a chytil mojí ruku, která mu jezdila po vlasech. Čekala jsem, že jí pustí a že to bylo jen gesto toho, abych toho nechala. Jenže Theo si propletl prsty s mými a položil ruce na polštář. Musela jsem se usmát a pořád jsem ho sledovala. A stejně tak on ze mě nespouštěl oči.
"Víš, že ti celou noc chodily zprávy?" nadhodil a palcem mě hladil po hřbetu ruky.
"Před chvilkou jsem si je četla." odpověděla jsem a druhou rukou jsem se natáhla pro mobil, který předtím zůstal sám na peřině. "Tys je slyšel?" zeptala jsem se pro změnu já a on se zasmál.
"Pípalo to tu od jedenácti do třičtvrtě na devět. A pak, když jsem konečně zabral, tak mě vzbudilo to tvoje převalování." A hned po vysvětlení následoval vyčítavý pohled.
"Tak pardon." omluvila jsem se a otevřela kontakty, abych mohla Lydii odepsat. "A co chtěli se dozvím, až je budeme tahat z maléru?" pronesl Theo a já zavrtěla hlavou.
"Jde o přípravu párty. Máme tam v jedenáct být." Theo se usmál, pustil mojí ruku a prohrábl si vlasy. Když jsem ho sledovala, zjistila jsem, že mžourá na digitální hodiny na budíku. "Nikam se mi nechce." postěžoval si a stočil veškerou svou pozornost ke mně.
"Tobě snad jo?" zeptal se a podepřel si hlavu. Už jenom díky tomu jsem si opět mohla prohlédnout jeho svaly. "Nevím, jestli se mi tam chce. Ale rozhodně vím, že si první dám snídani." usmála jsem se a Theo souhlasně přikývl. Bylo něco se konečně odhodlat vstát z postele a jít do kuchyně. Jenže jsme dneska vyjímečně byli doma sami a tak prozatím nebylo potřeba se převlékat.

U Martinů na dvoře to vypadalo jako na parkovišti. Do počtu tu totiž bylo sedm aut a to naše jsme museli nechat venku, protože bychom ho jinak museli zaparkovat už jedině do bazénu, nebo do obýváku. A ani jedna varianta nepřipadala v úvahu.
Theo ho nakonec nechal na příjezdové cestě, ale ještě předtím jsme byli oba informováni, že nesmíme příliš blokovat výjezd. Lydie pak měla v plánu všechna auta přeparkovat do vedlejší ulice, jelikož se mělo jednat o obrovskou párty a ono když si někteří ze školy dali víc, než bylo zdrávo, tak to odnášelo všechno v dané ulici. A bylo jedno, jestli to byl pes, člověk, auto nebo popelnice.
Já i Theo jsme vylezli z auta a vydali se ke dveřím. K zamčeným dveřím...
"Hele mohli byste nás pustit dovnitř?" láteřil Theo, když jsme potřetí zvonili na zvonek a nikdo neotevřel. Já už jsem začala nervózně přešlapovat na místě. "Lydie!" křikl Theo a zabouchal na dveře. Po chvíli vykoukla za záclonou Stilesovo hlava. Jen na nás kývl a zase zmizel. Jenže dveře nám stále nikdo neotevřel.
"Tak ale už lidi!" naštvaně jsem zabouchala na dveře a ty se konečně otevřely. Současně jsme se na sebe s Theem podívali a já se šibalsky usmála. "Vidíš, takhle se to dělá." pronesla jsem a vešla dovnitř. Theo si jen odfrkl a následoval mě.
Uvnitř už čekala Lydie s balónky v ruce a Stiles zrovna nesl nějakou bombičku. Jen jsme oba vlezli dovnitř, zavřela za námi a zamkla.
"Promiňte mi to čekání, ale nějak jsme Vás přes ten hluk neslyšeli." Když to řekla, já i Theo jsem nechápavě zvedli obočí. Uvnitř bylo totiž absolutní ticho. "Přes tu hlasitou metalovou hudbu tady?" zeptal se sarkasticky Theo a Lydie protočila oči. Jenže jen otevřela pusu, ozval se smích připomínající Chipmunky. O co víc, jeden z hlasů začal zpívat koledu. V tu chvíli jsme oba pochopili, proč nás neslyšela.
"Vy tu máte hélium?" zeptala jsem se Lydie a ona přikývla. "Spoustu hélia." dodala a pak vrazila Theovi do ruky pár balónků. Mně pak byl přidělen jeden, který ale chtěla nafouknout pumpičkou. Při dalším výbuchu smíchu nám oběma pokynula, abych se přesunuli do obývacího pokoje.
Jen co jsme se přemístili, uviděli jsme Stilese napodobujícího kuře i se zvukovým doprovodem. "Už jste tu oba!" pozdravil nás Liam jeho héliově pištícím hlasem a podal nám balónek. "Zkuste to taky!" zasmál se a poodběhl na druhou stranu pokoje.
Theo nevěřícně valil oči a prohlížel se místnost plnou vysmátých obličejů. I já jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím.
"Dost dobře si nejsem jistej, jestli tu dýcháte hélium, nebo fetujete." pronesl Theo a když kolem něj zase prosvištěl Liam, vrazil mu balónek s héliem do rukou.

Jedna funny kapitolka. 😂❤
Moje srdcovka. 😂❤ Konečně po dlouhé době jen tak pro radost. 😃❤ Hezký den všem. ❤