Nepochopená (Teenwolf FF)

XXXVII.

"Utečeme hodně daleko. Někam, kde nás nenajdou." navrhla jsem a společně s Theem se držela na schodech. Seděli jsme zhruba v půlce a i přes ten chaos zůstávali na párty, předstírajíc, že se nic nestalo. Theo zavrtěl hlavou a nezapomněl přidat svůj rodičovský proslov. "Útěkem toho moc nezmůžeme. Bude to akorát horší."
"Bude to naprosto stejný. Když tam zítra půjdeme, zavřou nás hned po výslechu. A pokud tam nepřijdeme, vydají na nás zatykač a půjdeme si sednout tak jako tak." opáčila jsem a doufala, že by mi alespoň trochu v tomhle mohl věřit. Seděl s rukama založenýma v klíně a nepodíval. Prosebně jsem se na něj podívala a chytila ho za ruku, zatímco on na mě obrátil svůj pohled. "Theo prosím utečme někam. Je tolik míst, kam bychom se jako vlkodlaci mohli schovat a nikdo by nás nenašel." zněla jsem jako malé dítě, když rodiče řeknou NE a ono se snaží je přemlouvat horem dolem. Ale Theo mi variantu útěk zakazoval; už jen proto, že by nejspíše napáchala více škody než užitku.
"Ne Tess. Tohle neuděláme." rozhodl a zas se ode mě obrátil. Jsme s tom spolu, tak proč to alespoň nezkusit...
"Proč ne? Dřív bys udělal cokoliv, aby sis zachránil krk! Tak proč ne teď?" nadhodila jsem a Theo se na mě se zvednutým obočím a výrazem, ve kterém se mísilo překvapení s podrážděním, otočil. "Protože teď to není o mně!" vyprskl a tentokrát chytil on za ruku mě. "V životě jsem udělal tolik přešlapů, že se divím, že pořád žiju. Zabil jsem pět lidí a nikdy na nic z toho nepřišli... Ale když teď uteču společně s tebou, bude to ta největší chyba, kterou kdy uděláme. Půjdou po nás, protože se to donese k tátovi Scotta a FBI se nikdy nezbavíme. Titul vrah už nebudu nosit jen já, ale my oba..." Radši jsem se mu pak ani nedívala do očí a jen jsem se snažila předstírat, že mu nechci oponovat. Tolik věcí jsem mohla namítnout, ale místo toho jsem držela jazyk za zuby a věřila, že Theo ví, co říká. "Co máš teda v plánu?" ozvala jsem se po chvilce a věnovala mu upřímný starostlivý úsměv. "Budeme předstírat a půjdeme se bavit. Když budeme dělat, že se nic nestalo, bude to vypadat, že jsme neviní."
"Ale my jsme nevinní Theo!" odsekla jsem a on si povzdechl.
"Ne v očích šerifa, Hayden a teď navíc i Malii..."

"Ne díky, nepijeme." odbyla jsem Nolana, když se mě a Thea snažil pozvat na panáka. "Nepijeme?" ozval se Theo, ale při pohledu na můj nenadšený obličej neochotně přikývl. Věnovala jsem mu tiché 'díky' a společně s ním se přesunula ke stolu s jídlem. Za tu dobu mi vyhládlo a hádala jsem, že Theovi taky. Ono po příchodu ke stolu to stejně bylo naprosto evidentní. Theo si vzal po třech kouscích pizzy od každého druhu a ti co tu byli před námi jen nechápavě sledovali vyhládlý pár, jak se cpe vším, co mu přišlo pod ruce. Naše hody netrvaly věčně a my se po nějaké době přesunuli k bazénu, abychom se podívali na to, jestli si Stiles stále užívá plavání. Cestu nám bohužel znepříjenilo setkání s Hayden a Liamem, kteří se nám obloukem vyhnuli a ani po snaze jít za Liamem a vysvětlit mu to, což nevyšlo, se mi nálada o moc nezlepšila. Po druhém pokusu jít za Liamem nazpět a donutit ho k hovoru byl nakonec Theo ten, který mne přiměl k tomu, abych to nechala být.
U bazénu jsme si sedli na lehátko a sledovali Stilese, který už neplaval, ale spal na lehátku na protějším konci bazénu. Na to, že ještě před nějakou dobou plaval, se zdál i ve spánku dost živý. Minimálně měl dost živé sny, protože každou chvíli máchl rukou nebo něco zamumlal.
Opřela jsem si hlavu o Theovo rameno a zavřela oči. Myšlenky na to falešné obvinění se mi v hlavě vířily čím dál tím víc. Kdo by na nás chtěl sakra hodit pokus o vraždu? A proč by si kvůli tomu dal práci s výpadkem elektřiny?
"Přestaň s tím." řekl Theo a já opět otevřela oči. "S čím?" zeptala jsem se ho. "Zas na to myslíš. Poznám to, protože jsi si povzdechla."
"Občas bys mohl přestat využívat to, jak moc mě znáš." ohradila jsem se ostře, nepřestávajíc si opírat hlavu o Thea. Ten se za celou dobu příliš nehýbal, takže kromě dýchání to bylo jako být opřená o sedačku. Krásně vonící a starostlivou sedačku.
"Tess?" Trhla jsem sebou a ve vteřině byla na nohách. Ačkoli se jednalo jen o Scotta, chtěla jsem být v maximálním pozoru. Theo můj pohyb zopakoval a ochranářsky se postavil těsně přede mě, až mě malá část jeho jeho těla částečně skrývala. Scott to očividně pochopil a o krok od nás ustoupil. Ta rivalita mezi ním a Theem byla stále dost zřetelná. A víc ji začal dával najevo Theo od doby, co jsme byli spolu.
Jenže Scott nebyl jediný, kdo za námi přišel. Krom něj tu byla i Malia, která by soudě dle jejího výrazu byla raději kdekoli jinde, jen ne tady. Další v hloučku byli Liam s Hayden, jejichž nasupené výrazy se nedaly přehlédnout a Lydie s Masonem, kteří očividně nevěděli, kde jim hlava stojí. Lydii kvůli pořádání párty, Masonovi kvůli pití...
Stáli jsme proti sobě a navzájem se pozorovali. Čekala jsem, že se někdo z nich začne ptát, ale krom občasného odkašlání nikdo nic neudělal.
"Budeme tady jako magoři stát a koukat si najzájem do očí, nebo máte potřebu se na něco zeptat?" prohodila jsem z vesela a mírně se odtáhla od Thea, aby to nevypadalo, že se za něj schovávám.
"Vy jste chtěli zabít hlídače banky?" ozval se Scott nedůvěřivě a všechny pohledy to od něj odtušily. Najednou to tu byl absolutně nedůvěřivý kolektiv. "Ale no tak lidi..." řekl jsem rozmrzele a rozhodila rukama. "Nikoho jsme se zabít nepokusili jasné? Celou dobu jsme byli nahoře v pokoji a-" Pohledem jsem zavadila o Lydii a to byl nejlepší pokyn k tomu, abych zastavila. Lydie měla zvedlé obočí a založené ruce na hrudi. "A?" zeptala se naštvaně. Radši jsem se obrátila na Thea, aby se on pokusil říct něco inteligentního a něco, co by neznamenalo smrt pro nás.
"Spali jsme spolu, co jim mám jako říct?" pokrčil rameny a já ho propalovala pohledem. Při zpětném pohledu na Lydii mi došlo, že tohle bylo snad horší než to oznámení. "V mým domě? V mámině pokoji?" zeptala se ještě víc nasupeně a já hanbou zrudla. "Nevěděli jsme, že je to pokoj tvojí mámi..." dodala jsem omluvně a Lydie zatřásla hlavou.
"Myslím že nebudete jediní, kdo si užije oznámení za pokus o vraždu, protože jestli máma bude chtít dneska ticho a půjde do mého zvukotěsného pokoje a já budu v jejím, kde jste byli vy, tak vás oba uškrtím." a pak se rádoby mile usmála. Na Thea jsem se radši nedívala, nebo by chytil jednu mezi oči. Dokonale to po... No víme co...
"Hele k tomu oznámení...." začal Scott a náhle mu patřila všechna pozornost.
"Bavili jsme se o tom spolu a jestli je to pravda, tak za Vámi budeme stát všichni... Jako smečka..." Důkladně jsem poslouchala každé jeho slovo. A přemýšlela o něm. Pro své přesvědčení jsem si prohlížela ostatní. Tenhle návrh by byl úžasný... Byl by úžasný, kdyby se na všech nezrcadlil odpor. Věcný odpor a nesouhlas. Zatímco Liam to skrýval přešlapováním, Malia nesouhlas dávala najevo naprosto zřetelně. A podobně to měla Hayden s odporem. Masonova nervozita přímo bila do očí a Lydie se alespoň trochu držela. Jenže i tak to na ní bylo poznat.
"Ne Scotte, to není dobrý nápad..." zkonstatovala jsem a opět nadšení z předešlého návrhu nechala odejít. Osoba stojící vedle mě na tom byla podobně. "Proč?" zeptal se Scott nechápavě a snažil se nás přimět k opaku.
"Proč?" zopakoval jeho otázku Theo. "Protože možná za námi budete stát... Ale ne jako smečka... Ne proto, že byste tomu věřili..."
"Proč si to myslíš?" zeptal se znovu Scott s nadějí v hlase. Theo se zhluboka nadechl.
"Stačí se podívat na naše nejlepší přátele..." řekl a věnoval pohled Liamovi s Hayden.
"Bývalé nejlepší přátele..."

Už jen 3 kapitoly... Jen 3? Ha! 😅
To do Vánoc nestihnu. 😅❤
No každopádně hezký večer! ❤