Nepochopená (Teenwolf FF)

XX.

"Ale ty to zvládneš." Začala Lydie hrdě. Podívala se na ní a zjistila jsem, že se usmívá. "Budu muset." Řekla jsem a usmála jsem se. "A můžu mít ještě jednu otázku?" Přidal se Derek. "Jistě." Usmála jsem se na něj. "A když tě teda nezabije ten normální ani žlutej oměj, co ti teda vadí?" Zeptal se a přeměřoval si mě pohledem. "No.. To je právě ta část, kterou neznám.." Smutně jsem si povzdechla a neskrývala jsem nejistotu. "Než jsem se na tohle stihla zeptat té další vyšší alfy, zabil ji Diabolus... Ten je rozhodně jedna z věcí, co mě zabít dokážou." Zasmála jsem se, ale nuceně a na odlehčení situace. "Tak to je zlý..." Pronesl Scott chápavě a zároveň smutně. "Mohli bychom to zjistit. Musí být někdo, kdo to bude vědět, ne?" Na to, že mě Liam znal už takovou dobu byl až moc velkej optimista. "To je fakt." Přidala se Malia. "Kdyby někdo takový byl, věřte, že už bych to dávno věděla." "Nemůžeš to vzdát." Opáčila v mžiku Lydie. "Musíš hledat dál.. Třeba je někdo, o kom ani ty nevíš." Jen jsem se zasmála. Ostatní se na mě nechápavě podívali. "Občas mě až převkvapuje, kde vy ten věčný optimismus berete." "To máme v krvi." Řekl hrdě Scott a rozhlédl se po směčce. Všichni se jen souhlasně usmívali a přikyvovali. Jak může být takhle velká smečka pod vedením jedné alfy tak šťastná a jednohlasná? To tu není nikdo, kdo by se názorem vymikal kolektivu? Ale nejpíš nebyl; pod Scottovým vedení se všichni cítili v bezpečí a to znamenalo, že i šťastně. Všichni se usmívali... Až na Thea... Jeho tvář byla stejně kamenná, jako na začátku a přísahala bych, že mě propaloval pohledem. "Zjišťovat začneme zítra.. Teď si chci dát sprchu, podívat se na film a jíst popcorn." Řekla Lydie a vydala se ke dveřím. "Tak zatím lidi." Usmála se, letmo nám mávla a byla pryč. Za ní hned letěl Stiles, protože se předtím ládoval sušenkou a div se neudusil, když si všiml odcházející Lydie. Další kdo odešel byl Derek, se slovy, že pro dnešek má smečky až nad hlavu a jeho život by se jen z tohohle skládat neměl. Pak odešla Malia, nezávisle na Scottovi, který tam s námi stále zůstával. Chtěla se prý učit, ale silně o tom pochybuji. Nejspíš jí jen už tenhle rozhovor přestával bavit, protože při slovech 'Budu se učit' se jí zrychlil tep. Scott tam zůstával další půl hodinu a ptal se na vše možné; na první proměnu, na to, jak to mám s úplňky a i na mojí smečku. Popravdě, já nikdy pravou smečku neměla, ale i tak bylo hezké pozorovat jeho zájem, když jsem mu to vyprávěla. On i Liam poslouchali s očima dokořán a s ušima natraženýma. Byli jako malé děti, co poslouchají napínavý příběh, který ale zatím neměl vůbec krásný konec.
"Já už taky půjdu. Malia mě bude doma určitě čekat a nerad bych, aby na mě byla naštvaná. Pozítří máme výročí a už teď je trochu nabroušená, tak chci, aby se to do té doby úplně nezvrtlo." Zasmál se Scott a s úsměvem vypochodoval ven. Bez ohledu na Liama jsem pohledem sklouzla na Thea. Možná že už byl malinko uvolněnější, ale přívětivost z něj nesršela ani omylem. Liam si mě nejspíš všiml, protože z něj začal jít pach nervozity a v tu chvíli k ní neměl důvod; Hayden mu psala, že pro něj přijede, doma na něj čekali špagety, známky měl dobré a nikdo ho nezdrbnul.
"Já Vás tu radši nechám samotné." Pronesl Liam při pohledu na nás dva a zmizel z veteriny dřív, než jsem mrkla. Opatrně jsem se zas podívala na Theo. Ten stál proti mě s rukama založenýma a prohlížel si mě. "Takže od teď si tu budeš vylívat srdíčko?" Jeho hlas zněl ostře a vůbec mi nepřipomínal jeho za normálních okolností. A taky se mi vůbec nelíbilo, jak to podal.. Byl na mě naštvaný.. Neskutečně.. Možná ho to i mrzelo...
"Promiň Theo.." Začala jsem nejistě. "Měla jsem ti to říct, ale já..." Došla mi slova. Nevěděla jsem, co říct, abych mu to vysvětlila. Pro mě na to v tu chvíli omluvy neexistovaly; on mi věřil a měl to vědět. Nervózně jsem se podívala na zem a prohlížela jsem si špičky svých bot. Neodpustí mi to.. Byla jsem si tím jistá..
A pak jsem ucítila jeho ruku a svojí tváři. Pomalu jsem zvedla pohled a setkala jsem se s tím jeho. A jako předtím; nedalo se z něj nic vyčíst... Sledovala jsem ho a snažila jsem se přijít na něco, čím bych to mohla vysvětlit. Theo se ke mě přiblížil a já jsem zavřela oči, když jsem na sobě cítila jeho dech. A pak se jeho rty jemně otřely o ty moje. Snažil se mě přinutit, abych se soustředila na něj a abych myšlenkami nebyla mimo. Na chvíli jsem přestala na omluvu myslet. Vlastně jsem se přinutila, abych na ní nemyslela. Lehce jsem se k němu přitiskla a čekala jsem, co bude dělat. On si mě ale přitáhl k sobě a začali jsme se líbat jako nikdy. Bylo to udobřování po Theovo způsobu.. Nikdy hádky a drobné neshody neřešil jinak..
Ucítila jsem jeho ruce na stehnech a ve vteřině si mě k sobě zvedl a opřel si mě o zeď. Snažil se si od toho vzít co nejvíc a já ho nechávala. Sice jsem věděla, že Liam je před veterinou, ale snažila jsem se to ignorovat. Theo se na chvíli odtáhl, aby nabral vzduch, který nám oběma docházel. V tu chvíli jsem se nahla já a opřela jsem si hlavu o jeho krk. Byli to malé jemné polibky, co jsem mu na něj dávala, ale věděla jsem, že on nebude proti. Jenže po chvíli se zatřásl, odstoupil od zdi a já se postavila na zem. Koukala jsem na něj a snažila jsem se zjistit, jestli je něco špatně... Jestli tohle udobřování náhodou nebylo to, co si představoval a teď mě zdrbne za manipulování..
On se ke mě víc přitiskl a cítila jsem jeho rty u svého ucha. "Nemáš teď už doufám v plánu si to srdíčko vylejvat, že ne?" Pronesl hned vedle mého ucha a mě naskočila husí kůže. Vážně to tak rychle promine? "Já čekám na odpověď." Řekl a otřel si rty o moje ucho. Překvapeně jsem zadržela dech a srdce mi trochu poskočilo. Takhle mě Theo ještě nikdy nezaskočil. "N-ne." Dostala jsem ze sebe a nepřestávala jsem vycházet z údivu. Tak tohle je na mě moc... Theo ode mě poodešel a přeměřoval si mě. Pořád jsem byla v šoku, ale pozorovala jsem ho. On se mezitím otočil a odcházel z veteriny. "Dneska se stav." Řekl ve dveřích a odešel. Nějakou chvíli jsem ještě koukala jeho směrem, než jsem se vzpamatovala a taky jsem odešla....

Kapitola spíš o vztazích. 😂 Snad nevadí. ❤