Nepochopená (Teenwolf FF)

II.

"Zapamatovat si ty jména bude něco." Řekla jsem a čekala, až se představ někdo další. "Lydie, banshee." Usmála se ta vedle Stilese. Ten už se mi tak trochu nedobrovolně představil. "Banshee? To je něco s hlasem, že?" Zeptala jsem se, ale opravdu jsem netušila, co je přesně zač. "Víceméně." Odpověděla mi a zase se usmála. Tahle vypadá mile. "Derek Hale, vlkodlak." Představování dál pokračovalo. Jen jsem pokynula hlavou a čekala, až se někdo další odhodlá představit. "Theo, himéra." Ozval se ten u dveří. "Třetí chiméra?" Pronesla jsem nevěřícně. "Bylo nás pět.." Utrousil Cory a Theo na něj zabrousil pohledem. Soudě podle jeho zatnuté pěsti jsem se rozhodla na to, proč už jsou jen tři, neptat. "Tak, to jsme všichni." Řekl Liam a radostně se rozešel ke kuchyni. "Něco k jídlu?" Zeptal se mezi dveřmi. "Jo, něco bych pojed." Ozval se Stiles a mířil za ním.
"Přidávám se." Usmála jsem se vyrazila za nimi. Protáhla jsem se mezi Derekem a Theem a došla do kuchyně. Hned jak jsem přišla do místnosti, ozvalo se Liamovo chytej a hodil mi sušenku. Aniž bych si to nějak uvědomila, chytila jsem si jí až těsně před obličejem. Liam se otočil a první, co z něj vypadlo, bylo...
"A sakra..." Sušenku jsem položila vedle sebe na linku a podívala se na něj vlkodlačíma očima, které jsem po chvílí opět vyměnila za svoje normální. "Ty mi řekni, proč se vždycky tak špatně trefíš. Nehraješ náhodou lakros?" Zeptala jsem se a zasmála se. "Já ho taky hrával." Zasmál se Scott, který vešel do kuchyně. "Taky kapitán?" "Asistent trenéra." "Dokonce." Scott se zdál být v pohodě, ostatní víceméně taky, jenom ten Stiles to nějak kazil...
"Taky jsi hrál lakros Stilesi?" Zeptala jsem se ho, ale odpovědí mi byl jen nevraživý pohled. "Taky hrál." Odpověděl místo něj Scott. Tak tady si asi sympatie nezískám...
"No nic, měla bych vás tu nechat. Jste jako rodina, určitě si máte co říct." Řekla jsem a vzala si sušenku. "Tak přijď zítra, máme zápas." Vykřikl nadšeně Liam. Souhlasně jsem pokývala hlavou. "Ty nehraješ lakros?" Vyznělo někdy něco tak, že bych ten lakros hrála? "Ne." Odpověděla jsem Scottovi a zamířila pryč. Pro dnešek mi to seznamování úplně stačilo...

"Co to je Dunbare?! Zapomněli jsi snad, jak se lakros hraje?! Začni makat!" Řev toho příšerného chlapa jsem nemohla ani vystát. Trenér byl sice ten, kdo dokázal hráče lakrosu přimět, aby zabrali, ale zároveň to byl nejnepříjemnější chlap, kterého jsem kdy potkala. A taky smrděl. Neskutečně. Jeden by řekl, že se to alespoň navoní, ale ne...
"Nejdu pozdě?" Zeptal se Mason, když si sedal vedle mě. "Nene. Dokonce si ještě nikdo nic..." Ani jsem to nedořekla a z hřiště se ozvalo křupnutí. "Dobře, tak už máme první zlomeninu." Řekla jsem a pro jistotu se nekoukala, kdo a co si zlomil.
"A kde je Cory?" "Upřímě, toho jsem tu ani nepostřehla." Odpověděla jsem Masonovi a prohledávala pohledem hřiště. "Je v bráně." Řekla jsem a nervózně koukla na Masona. "Bojíš se, že si něco zlomí?" "Jo." Jedna odpověď mi stačila. "On se zahojí." "No právě.." Nervozita stále stoupala a tak jsem změnila téma.
"Kdy že má přijít Scott?" Zeptala jsem se Masona, který se urputně snažil sledovat Coryho. "Říkal, že tu bude, ale kdy, to netuším." Pronesl a pak se kouknul k parkovišti. "Ale už tu je Stilesův jeep, takže by tu měli být. Nepřehlédlas je náhodou?" "Je to možný. Půjdu se za nimi podívat." Byla jsem odhodlá je najít. I když jsem Masonovi řekla, že jsem je možná přehlédla, ve skutečnosti se to stát nemohlo; cítila bych je tu. Opratrně jsem slezla z tribuny a vydala se k parkovišti. Při příchodu se Stilesovu jeepu jsem se pořádně nadechla. Jediná pachová stopa pak vedla do školy. Ale co by sakra dělali ve škole, když slíbili Liamovi, že na zápas přijdou... Nicméně jsem se rozhodla po důvodu nepídit a zamířila jsem rovnou do školy. Jediná věc, která mě opravdu znervózňovala byla ta, že jsem neměla nejmenší tušení, co se kde ve škole nachází; kde jsou učebny, kabinety, šatny, nic..
V budově nebyla slyšet žádná srdce, tak jsem se rozhodla pro nejkratší cestu. "Scotte!" Zakřičela jsem a slyšela ozvěnu svého hlasu ve všech částech školních útrob. Nic...
Ale pár bušících srdcí jsem přeci jen uslyšela. Nicméně to bylo skoro z druhého konce budovy. "Třeba budu překvapená, koho potkám." Pronesla jsem a vydala se dlouhou chodbou. Po chvíli bloudění po škole jsem přisla do knihovny. "Haló?" Řekla jsem a rozhlížela se kolem sebe. Krom toho bušení srdce tu bylo uplné ticho. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a praštila pěstí do stěny vedle mne. Účelem bylo dotyčného přinutit strachem nahlas dýchat, což se mi tak úplně nepovedlo. Když jsem se pak následně podívala vedle sebe na stěnu, uviděla jsem obouchanou omítku. Snad má škola dobrou pojistku.
Řekla jsem si, že už nechci ztrácet čas a tak jsem pomalu šla k prosklené stěně. Když ani tam nikdo nebyl, poslední možnost byla vyjít na balkón, nebo jak tomu říkali. Zhluboka jsem se nadechla. Pach, co jsem zavětřila mi byl podezřele povědomí.
Jen jsem udělala pár kroků nahoru, něco se proti mně vrhlo a společně jsme se po schodech svalili ke stolům. Rána to byla pořádná, ale při dopadu jsem byla já ta, co zkončila na zádech. Ani vteřinu jsem neváhala a proměnila se, abych na to, co mě drželo na zemi mohla zařvat, ale jakmile jsem se o to chtěla pokusit, zarazila jsem se.
"Theo?!" "Tess?!" Vykřikl a hned ze mě slezl. "Co tady sakra blbneš?!" Okřikla jsem ho, když jsem se zvedala ze země. "Já? To ty mě celou dobu sleduješ!" Ohradil se a oprašoval si svojí mikinu. "Protože jsem hledala Scotta." Nechápavě se na mě podíval.
"Vypadám snad jako McCall?" "Ne, ale tvoje stopy vedly od Stilesova jeepu." Řekla jsem a zvedla obočí. "Nechceš mi k tomu něco říct?" Zeptala jsem se a nasadila úsměv. "Ani ne." Ušklíbl se a vyrazil z knihovny ven. Mezi dveřmi se ale zastavil. "Copak ty tu zůstáváš?" Zasmál se a naznačil hlavou, abych šla.

"Kde sedí Mason?" Zeptal se Theo a přejížděl pohledem po tribunách. "Použij čich ne?" Ušklíbla jsem se, ale jen se na mě otočil s pohledem; jako vážně... "Třetí tribuna v pravo." Řekla jsem a protáhla se kolem něj. Ani jsem nestačila udělat krok na tribunu, už mě chytil za ruku. "Počkej!" "Co zas?" Vykřikla jsem a otočila se na něj. "Copak ty to necítíš?" Zeptal se a já zavětřila. "Cítím smrad, trenéra, Liama, Masona a hmm, někdo má sendvič." Řekla jsem, olízla se a když jsem se zas koukla na Thea, nechápavě na mě koukal. "A krev." Doplnila jsem. Tohle bylo očividně to, co měl na mysli. "Někdo je tu hodně zraněný." Řekl a prohlížel si hráče lakrosu. "Theo, tady jsme na lakrosovým zápase... Pravděpodobně si někdo vyrazil zub, zlomil si ruku nebo..." Zarazila jsem se a koukala za lakrosové hřiště, na louku mezi ním a lesem. Theo očividně koukal stejným směrem. "...nebo jsem jde dost potrhaný vlkodlak." Pronesl a oba jsme se na sebe podívali.

Veselé vánoce přeji. 😌❤