Nepochopená (Teenwolf FF)

XLII.

"Deset minut. Jak ti to mám asi vysvětlit za deset minut?" obořila jsem se na Hayden. Jen pokrčila rameny a založila si ruce na hrudi.
"Deset minut a konec." zopakovala a prohlížela si mě tím nejodměřejnějším pohledem, jaký dovedla. Občaš jsem přemýšela, jak se mohl někdo jako Liam dát dohromady s někým, jako je Hayden. Nebyla zlá, jen dost impulzivní a za svými názory stála až přehnaně tvrdě.
"Dobře, fajn... Kde mám začít?''
"Třeba tím, proč byste měli být nahoře v patře." nadhodila s nezájmem. Pořád jsem pro ni byla očividně zrádce, ačkoli i teď na ní bylo vidět, že váhá. Ne moc, ale pochyby byly na místě.
"Byl to The-" zastavila jsem se. Ne, to říct nemůžu. Celou dobu věří, že za to všechno může Theo, tak proč to podporovat...
"Theův a můj nápad." dokončila jsem rozhodně a opět přešla do stavu ledového klidu.
"Vy dva s Liamem nejste jiní, taky byste to udělali, kdyby neměl na starost Stilese. A popřít to nemůžeš, protože se to už několikrát opakovalo." Hayden překvapeně vyvalila oči. Jojo, staré dobré časy, kdy jsem ty dva vykrývala. Hayden o tom většinou nevěděla. No většinou... Nikdy. Liam jí to nejspíš neřekl a já si nějak potřebovala zachránit krk. Promiň Liame, zrada třeba...
"To, že někdo vyhodil kamerový systém a my zrovna byli pryč není důvod, proč bychom to měli udělat. V Beacon Hills žije spousta lidí. Spousta nadpřirozených bytostí, o kterých určitě nemáme ani tušení. Vždyť vy sami jste na to, že tu bydlím, přišli až dva měsíce po tom, co jsem se nastěhovala. Takových je tu nespočet!" Trochu jsem zvyšovala hlas, ale pořád to byla mluva, ne křik. Hayden vypadala o dost víc sklesle, než předtím. Nechápala jsem důvod; vysvětlovala jsem jí, co se stalo. Udělala jsem přesně to, oč mě žádala.
"Jo, to je logický." pronesla tiše.
Logický? To je logický? A to je jako potřeba říkat, že kromě naší smečky tu žije i někdo další? Ach bože Hayden, ty jednou budeš pondělí mého života...
"A dál?" naznačila jsem a zvedla obočí. Tohle bylo horší než tahání bordelu z chlupaté deky. Hayden proti mně začala nervózně přešlapovat na místě. Její pohled tikal mezi mnou a podlahou.
"Když já nevím Tess. Já bych ti chtěla věřit. Vlastně celá ta historka dává smysl!" rozhodila rukama a přišla blíž.
"Ale mám pochyby o Theovi. Moc dobře vím, co by provedl a netvrdím, že bys to udělala taky, jen... Jen si myslím, že kdyby se něco takovýho stalo, ty bys mu dělala alibi." dokončila větu a mně přeběhla po zádech husí kůže. Nechtěla jsem věřit tomu, že i po takové době se nikdo z nich nikam neposunul, co se Thea týkalo.
"Tak o to tu jde? Vy nevěříte Theovi?" Byl zvláštní pocit to říct nahlas. A ještě horší to bylo, když Hayden přikývla. Takovou úzkost jsem necítila už dlouho. Bylo to, jako kdybych měla strach, ale zároveň jsem se snažila chápat, proč to tak cítí. V Theovo případě to sice smysl dávalo, ale stejně to byl tak trochu podraz.
"Mám nějakou šanci na to, že změníš pohled na situaci?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. Upřímně jsem doufala, že by se to přecijen nějak rozumně vyřešit dalo. Jsme kultivovaný národ, proč by to taky nešlo...
Hayden se trochu zasmála.
Smích? Teď? Jsem pořád ve stejným vesmíru?
"Když to řeknu, tak mě zabiješ." pronesla s nadsázkou. Evidentně se dostala do dobré nálady, ale já bylo pořád na stejném bodě. O to víc jsem nechápala, proč bych měla zabíjet. Teď už doopravdy.
"Čestný skautský, že ti maximálně zlomim pár kostí." odvětila jsem a podrbala se na ruce. Nejspíš se tam zalíbilo nějakému vlasu, protože mi přišlo, jako by mi po ruce něco lezlo. Ale kde nic, tu nic.
"Třeba byste si mohli dát... pauzu?" Jo, tohle už bylo nejistý a za vraždu by to rozhodně stálo.
"Pauzu?" zopakovala jsem po ní. Hayden usoudila, že nejspíš bude lepší odstup a tak se vrátila zpět na svoje původní místo, krok dozadu.
"Jen než se to vyřeší. Měla bys čistý triko a Theo by to taky vyřešil sám, pak byste se k sobě zas vrátili až-"
"Až co?" skočila jsem jí do řeči. Takovou reakci nečekala. Vlastně ani já ne.
"Až se mu naučíte věřit?" Zasloužila bych metál za to, jakou jsem měla trpělivost. Jenže čím víc se tu konverzace prohlubovala, tím víc se mi chtělo jí ukončit. Nutkání odejít bylo silnější než touha dát všechno do pořádku.
"Takhle jsem to říct nechtěla. Myslela jsem, že by si to každý z Vás vyřešil sám. Počkali bychom, než by prokázali, že je Theo nevinný a pak by bylo všechno jako dřív." Hayden to myslela dobře. Pro mě dobře. Theo už na tom tak růžově nebyl.
"Bylo by to v pohodě, dokud by se zas neobjevil další průšvih." Musela jsem si povzdechnout. Tady byla moje snaha marná. To Theo by musel začít všem vysvětlovat, že za svojí minulostí udělal jednu velkou tlustou čáru.
Jeho pohled na věc byl úplně jiný; dělej mrtvýho brouka a možná si tě přestanou všímat. Jako životní poradce by se Theo rozhodně neprosadil.
"Hayden obě víme, že něco takovýho se nestane. Sice si tvojí nabídky vážím, ale Theo je pro mě přednější než moje pověst." dodala jsem a sáhla po ovoci vedle mojí pravice.
"Jen mi zkus ty slíbit, že si s Liamem promluvíte o Theovi. Trávili spolu hodně času, Liam musí vědět, že se změnil." Přikývla. Hayden mi souhlasně přikývla. Moje pocity v tu chvíli už nebyly tak ponuré. Spíš bych řekla, že jsem měla radost.
"Není zač." zasmála se Hayden, která si toho očividně všimla. Vlkodlak nevlkodlak, radost neschováš.

"Jak pokročili Sherlock s Watsonem?" řekla jsem, když jsem zavřela dveře. Ani jeden nebyl v přízemí, takže jediná možnost byla, že pořád zkoumají okna v patře.
"Sherlock si myslí, že jsem chiméra na baterky." zahlásil Theo, když se vynořil zpoza rohu nad schodištěm.
"Taky že seš." ozval se Jordan hned za ním.
"Možná máš super čich, ale za celou dobu jsi žádný pach nechytil." zasmál se a následoval Thea po schodišti dolů. Když sešli, Theo se na něj otočil a pokynul mu směrem ke kuchyni.
"Tak já se omlouvám, že nefunguju jako detektor. Příště půjdu trénovat s psovodama, abych se naučil stopovat princeznu Dianu." prohodil Theo, když kolem něj Parish prošel. Ani jsme mu nemuseli nabízet, aby se usadil ke stolu; usadil se sám.
Sedla jsem si naproti němu a položila nákup na stůl. Jordan i Theo stojící vedle něj se na jídlo nadšeně podívali. Až poté byla jejich pozornost věnována mně.
"Jen si berte, proto jsem to kupovala." ušklíbla jsem se a mrkla na Thea. Bylo mi jasné, že po Parishovo odchodu si poslechnu, že nejsme charita a že naše jídlo je naše jídlo.
Jordan se okamžitě vrhnul po obložené bagetě a Theo se spokojil s tatrankou.
Skromný to muž...
"Zjistili jste alespoň něco, krom toho, že Theo neumí stopovat?" řekla jsem a Theo na mě hodil dotčený pohled.
"Já jsem pořád tady, jestli jste si toho nevšimli." zamumlal ještě před tím, než vůbec začal jíst.
Jordan už v sobě nějaké to sousto měl a tak mi naznačil, ať počkám, než dožvýká.
"Mám nějaké otisky, ale těžko říct, jestli nejsou tvoje nebo Theovy. Bylo jich tam víc, takže je nějaká pravděpodobnost, že by se mohli najít i cizí. Chodil sem k Vám někdo od Scotta?" zeptal se a znovu se s chutí věnoval svačině. Podívala jsem se na Thea a ten přikývl.
"Jo, chodil. Myslím, že Liam, ale radši nechám odpověď na Theovi. Je to jeho dům, ne můj."
"Není tvůj, ale řekla jsi to přesně. Chodil sem Liam." obrátil se na Theo na Jordana.
"Dobře, budu počítat i s jeho otisky. Nebo ho mám zahrnout do potencionálních možností?" Parish svojí práci odváděl dobře. Pro nás to bylo víc než skvělé. Riskoval jeho místo u Stilinkstiho, jen proto, aby nám pomohl.
Škoda, že se takhle nechovají Liam a Hayden..
"Sice je to matlal, ale jeho můžeš vynechat." Já bych na Theovo místě byla o něco větší skeptik. Přátelé jsou přátelé, ale když oni nevěří nám, proč bychom měli věřit my jim?
"Dobře, Liam je z toho venku. S Vámi počítám každopádně a kdybych našel cokoliv jiného, stavil bych se."
"Stačí zavolat, věř mi, moc často tu nejsme." zastavil Jordana Theo.
Tady se někdo bojí, že nás budou čekat návštěvy.
Parish se na Thea pobaveně podíval.
"Dobře, dobře...zavolám." opravil se s úsměvem na tváři a zvedl se od stolu, protože bageta už padla za vlast. Theo mu uhnul, aby měl prostor a pak se na něj obrátil.
"Děkujeme." řekl přátelsky a mile se usmál.
Trochu mě to překvapilo.
Theo poděkoval a usmál se? Co mu za to Jordan slíbil, smazání trestního rejstříku?
"To je nic, praxe není nikdy dost." zasmál se Parish a požádal Theo, jestli by ho vyprovodil ven. Při těch slovech mě napadla myšlenka, jestli ještě nechce něco řešit, ale nejspíše to bylo jen ze slušnosti.

Ano, ano, ano...
Uznávám, že to byla dlouhá doba, než jsem zas něco vydala. 😂 Ale u mě to není až tak překvapivé. 😃
Doufám, že ta kapitola alespoň za něco stála. 😂
Hezkou neděli. ❤