Nepochopená (Teenwolf FF)

VI.

Od Scotta jsme odcházejí pozdě v noci a tak jsme se jen rozloučili a šli každý svou cestou. Teda až na mě a Liama; potřebovali jsme si spolu promluvit.

"Normálně jdi do toho pokoje jako minule." Řekl Liam a zmizel v kuchyni. Vyšla jsem schody a zamířila k němu do pokoje. Tu cestu jsem znala, i když ze začátku jsem místo do jeho pokoje chodila do ložnice jeho táty, protože mají pokoje hned vedle sebe a já si je dost dlouho dobu pletla.
Vešla jsem do pokoje a posadila se na židli u psacího stolu. Netrvalo to dlouho a Liam taky přišel. "Takže." Řekl a zavřel dveře. "Musíš to říct Hayden." Vybafla jsem na něj, dřív než stihl něco říct. "Co jako?" Zeptal se a svraštil obočí. "Ty víš, co myslím." Odpověděla jsem a nepřestávala na něj koukat. "To, že jsme se spolu vyspali už dávno ví." Řekl zaraženě. "Tohle nemyslím, ale každopádně ti to schvaluju." Pronesla jsem a stoupla si. "Musíš jí říct tu historku, co sis vymyslel, aby jí mohla Scottovi potvrdit, kdyby se zeptal." Řekla jsem a nervózně na něj koukala. "Nejsem vůbec nadšená z toho, že mu musíš lhát, ale kdyby se dozvěděl pravdu, měli bychom z toho průšvih oba dva." Liamův výraz mi jen potvrdil, co jsem řekla; i on se bál toho, že kdyby se to Scott dozvěděl, měl by malér. "A pokud možno bys jí to měl říct co nejdříve." Poprosila jsem ho a on jen přitakal. "Víc než Scott mě ale děsí Stiles. Tys přece viděla, jak mi to nevěřil." Řekl a sedl si na postel. "Jo, viděla..." Utrousila jsem a taky si sedla na postel. "Co když za ní ale pojede už teď?" Zeptal se Liam a zděšeně se na mě podíval. "Nebo jí zavolá..." Dodala jsem a Liam se bleskurychle zvedl. "Půjdu za ní co nejdříve. Vlastně už teď. Kdyžtak až půjdeš, zamkni a dej klíč pod rohožku." Řekl a otevřel si okno. "Snad nechceš skákat?" Zeptala jsem se ho, ale to už byl v okně a skočil. Rychle jsem běžela s oknu a podívala se z něj. Liam mi ukázal palce nahoru a běžel za Hayden. "Tak já teda zamknu!" Zakřičela jsem za ním, ale uháněl tak rychle, že mě na tu dálku už nejspíše neslyšel. Frustrovaně jsem si povzdechla a okno jsem zavřela. Jen tak letmo jsem se rozhlédla po pokoji; od té doby, co jsem tu byla poprvé, se vůbec nezměnil. "Teda ale Liame, ty jsi čuně." Řekla jsem si sama pro sebe, když jsem se podívala na jeho stůl; tolik špinavého prádla jsem snad ještě neviděla. Pomalu jsem vyšla z pokoje a šla dolů po schodišti. Už v půlce schodiště jsem viděla klíče v zámku, takže jsem měla alespoň ušetřenou práci při jejich hledání v té obří zašmodrchané kupě na botníku. Klíče jsem si prostě vzala, otevřela jsem dveře, vyšla jsem, zamkla za sebou a dle Liamových instrukcí jsem je dala pod rohožku. Sice jsem si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad, ale vzít je s sebou jsem nemohla, protože by se pak Liam nedostal domů. Teda alespoň do doby, než by domu přišel pan Dunbar, ale ten byl většinou na operačních sálech až do noci, takže by tu Liam musel čekat venku. Přestala jsem přemýšlet nad klíči a vyrazila jsem do lesa. Chtěla jsem si to tu znova projít. Jak dlouho už jsem se jen tak neprocházela po lese? To už bude pěkně dlouhá doba. Lesy kolem Becon Hills a hlavně ty nad Becon Hills (rozumějte ty na kopcích) byly nejkrásnější. Jeden si tu mohl chodit jak dlouho chtěl a stejně se mu to neokoukalo. Procházela jsem si to pěšinkou a míjela dům Haleových. Až teď mi vlastně došlo, že tady dřív bydlel Derek a celá jeho rodina. Dům vypadal strašně; celý ohořelý, vymlácená okna a kolem pásky od policie s nápisem VSTUP ZAKÁZÁN. Jak moc někdo musí být bezcitný, aby dokázal tohle udělat? Upálit je zaživa...
I když spoustu bezcitných lidí jsem znala; především lovců. Pomaličku jsem odcházela dál, protože z toho místa na mě šel až moc velký smutek. Noční les bylo nádherné, ale zároveň děsivé místo. Jeden se mohl zpod stromů koukat na hvězdy, ale mezi stromy byla taková tma, že být někdo jen tři metry od vás, pouhýma očima ho nemáte šanci spatřit. Rozhodla jsem se tedy využít vlkodlačí zrak, protože pokud by tu přeci jen někdo byl, chtěla bych o něm vědět. Ale docela jsem pochybovala, že by tu někdo byl; nejen, že v Becon Hills byla vyhláška o zákazu chození do lesa po setmění, ale taky bych toho někoho pravděpodobně slyšela.

Když jsem vyšla až na úplný vrchol kopce, naskytl se mi úžasný pohled na noční Becon Hills. Sedla jsem na zem, přitáhla si nohy k sobě, položila si na ně hlavu a kochala se. Takhle jsem dřív sedávala v O'Quake...
Jaký to vlastně bylo, než jsem přišla sem? Pamatuji si ty bezstarostný dny, kdy mým jediným zájem byli kluci a pozorování noční oblohy. Nikdo a nic mi nestálo v cestě a nikdo nevěděl, že Tess Jean je vlkodlak...
Pořádně jsem se zamyslela. 
Jak dlouho to vlastně je? Rok a půl, co jsem odtamtud odešla? Přesně si to nepamatuji... V O'Quake jsem se měla hezky, ale tady to taky není zlé; mám tu zázemí, kam se vždycky můžu vrátit. Smečku, která bude vždycky stát za mnou a tenhle krásnej výhled, kterej mi to všechno připomene...
"Co tu děláš tak pozdě v noci?" Ozvalo se za mnou a já se s trhnutím otočila. S úlevou jsem vydechla, když jsem zjistila, že to byl jen Theo. "Na to samé se můžu zeptat já tebe." Opáčila jsem a usmála se. "Můžu?" Zeptal se a ukázal na místo vedle mě. "Jojo." Řekla jsem a kousek se posunula. Theo se posadil a koukal se na Becon Hills. "Proč jsi sem přišel?" Zeptala jsem se a koukala se na něj. "Asi z toho samého důvodu, jako ty." Odpověděl, dal si ruce za hlavu a lehl si. "O tom silně pochybuji." Pronesla jsem a pozorovala město. "Copak ty se sem nechodíš kochat městem a hvězdami?" Zeptal se a podepřel se lokty, takže na mě viděl. "Vetšinou sem chodím přemýšlet." Řekla jsem a usmála se na něj. "Je to fajn místo na přemýšlení." Zkonstatoval s úsměvem a já se zamyslela. Vždyť já tu vlastně potkala Liama. Jen jsem si povzdechla. Theo si toho ale očividně všimnul. "Děje se něco?" Zeptal se starostlivě a zvedl obočí. "Ne." Zasmála jsem se a lehla si na trávu. Theo mě chvilku pozoroval, ale pak si také lehl. "Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se po chvíli ticha. Zas jsem si smutně povzdechla. "Nad tím, jak jsem se dostala až sem.."

Pěkný den přeji.😃
Btw- Jen tak pro upozornění; O'Quake čteme  [ Ou Gvejk ]😃
Díky za pochopení.