Nepochopená (Teenwolf FF)

X.

"Braňte Lydii!" Zavelel Scott a skočil po prvním hlídači, kterého uviděl. I já se pokusila některého z nich sejmout, ale buď to byla rána paralizérem, nebo kulka, co jsem schytala. Bolestně jsem se svezla na zem. "Já už to nezvládnu." Zakvílela jsem bolestně a všimla si jednoho z hlídačů, jak míří proti mně s paralizérem v ruce. "Já to s tebou skončím rychle, neboj." Řekl, křivě se usmál a pustil do paralizéru elektriku. Soudě podle boje všude kolem mi neměl kdo pomoci, tak jsem si rozhodla pomoci sama. Neohrabaně jsem se postavila na nohy, podívala se na něj a nadechla se. Následné zavrčení bylo tak silné, že zářivky začaly problikávat a dveře do cel v rámech praskaly. Hlídač přede mnou zděšeně ucouvl a chtěl běžet pryč, ale to už ho chytil Theo a jedním máchnutí ho hodil na druhý konec patra. Já se podívala vděčně na Thea a trochu se uklidnila. No jenže při následném Theovu překvaveném pohledu mi došlo, že asi něco není v pořádku. "Stalo se něco?" Zeptala jsem se ho starostlivě. "Já... promiň, na chvíli se mi zdálo, že máš rudý oči." Řekl s úsměvem, jako by tu myšlenku úplně zavrhl. Taky jsem se usmála a podívala se na Scotta. Ten se snažil složit dva hlídače a Malia taky bojovala jen se dvěma. S Theem jsme se na sebe podívali a pak vyrazili zbytku na pomoc. Tak moc jsem byla odhodlaná jim pomoct, ale moje tělo najednou začali vypovídat. První jsem začala znova vidět rozzostřeně, načež jsem se teda řídila podle sluchu, ale pak jsem zjistila, že přestávám doslýchat, takže jsem to chtěla takzvaně "jet" podle hmatu, čehož jsem při opakovaném úderu Malia radši nechala. Pro jistotu jsem se podle šmouh naorientovala k Lydii a když jsem k ní došla, sedla jsem si a zhluboka dýchala. "To nic Tess, oni to zvládnou. Hlavně se moc nevrť a nenamáhej se jo?" Lydiin konejšivý hlas mi dodával jistotu.
Po chvíli se mi začal sluch vracet. Slyšela jsem Maliino vítězné: "Tady to máte, vy zmetci!" následované Scottovým smíchem štěstí. Čím déle jsem jejich rozhovor poslouchala, tím lépe jsem začínala zas vidět. První, co jsem vůbec viděla, byl Scott objímající Maliu a úsměvem na tváři. Druhou jsem uviděla Lydii objímající probouzejícího se Stilese. Na a nakonec Thea, který šel přímo ke mně. Dala jsem ruce vedle sebe a snažila se zvednout, ale moc mi to nešlo. "Chceš pomoct?" Zeptal se Theo a podal mi ruku. S úsměvem jsem přikývla a zapřela se o něj vší silou. Respektive zbykem síly, budu upřímná... Když jsem se postavila na nohy, měla jsem co dělat, abych se zase neskácela k zemi. "Nerada to přiznávám, ale asi mi budeš muset krapet pomoct." "Spolehni se." Odvětil a podepřel mě. "Děkuju." Špitla jsem a s Theovou pomocí jsem šla pryč z Eichnu. Tohle místo mě bude ještě dlouho děsit. Těsně před schodištěm jsme míjeli tělo té mrtvé ženy. Mohla bych jí ještě pomoct? Našla bych na to ještě zbytek sil, nebo by mě to zabilo? Myšlenky ale neměli dlouhého trvání, protože Theo potřeboval Scottovu pomoc, když mě měl brát ze schodů.

"Už nikdy více." Řekl Stiles v uvítací hale u recepce. "Vždyť jsi byl celou dobu v bezvědomí!" Opáčila Lydie a naštvaně se na něj podívala. "No právě! Představte si, jak se cítím, když teď vím, že jsem nemohl nic dělat!" Rozhodil rukama a Scott se na něj otočil. "A to ti vadí?" "Vlastně ani ne." Připustil Stiles a s hlavou hrdě vznešenou kráčel ven z Eichnu na parkoviště. Lydia ho se smíchem následovala a ještě mu při tom stíhala vysvětlovat, co všechno se nám po dobu jeho bezvědomí podařilo. "Vezmu tě na veterinu Tess. Deaton tam sice není, ale mám klíče a ty bylinky na hojení tam jsou taky." Řekl s úsměvem Scott a vyndal z kapsy klíče. "Já se zahojím i bez bylinek, ale děkuju." Zasmála jsem se a opřela se o recepci. Scott jen souhlasně kývl a i s Maliou odcházel pryč z haly. "A já bych taky šla." Řekla jsem a podívala je prosebně na Thea. Ten se zakřenil a pomohl mi jít ven. "Reakene sem, Reakene tam." "Nech si kecy na koledu." Odsekla jsem a on se zastavil. A hned vedle stolu, o který jsem se opřela v domnění, že jsem na něj moc těžká a nechám ho odpočinout. Jenže když jsem se na něj podívala, nevypadal ani trochu unaveně. Naopak.. Troufla bych si říct, že měl jěště tolik síly, že nést mě na rukou až k autu by mu nedělalo problém. "Děje se něco?" Zeptala jsem se nezvózně. Jeho pohled byl tak nečitelný, že i ten nejlepší mimik by měl problém z něj vyčíst náladu. Jenže on mi neodpověděl. Jen se pomalu přiblížil blíž a jeho ruce se opřely o stůl za mnou. Měla jsem jeho obličej tak blízko tomu svému, že jsem cítila jeho dech. A stačil by centimert na to, aby mě políbil. Jeden centimetr... A očividně to měl v plánu...
Jeho ruce najednou nebyla na stole, ale na mých zádech a rty ne centimetr od těch mých, ale možná ani ne milimetr. Srdce v hrudi mi začalo neskutečně rychle bít..
Ale pak jsem se vzpamatovala a odstrčila ho od sebe. "Co to sakra děláš?" Theo zvedl obočí a na jeho tváři se objevil pokřivený úsměv. "Navazuju vztahy." Řekl a podíval se na mě tak neskutečně úžasným pohledem, jaký uměl jen on. "Já nejsem proti Theo, ale byla bych ti vděčná, kdybys je navazoval mimo Eichen House." Nahodila jsem a on ke mě bez rozmýšlení přišel, podepřel mě a odcházeli jsme z Eichnu. Z místa, kam už nikdy nechci znovu přijít.

Nedělní dávka teenwolf zde! 😊💕