Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

4.kapitola

Došla jsem do kavárny a Mendes tu ještě nebyl. Ostatně co jsem si myslela. ,,Idiot" řekla jsem. Pak mi ale někdo zakryl oči. ,,Myslím, že si mluvila o mně" odkryl mi oči a začal se smát. ,,Hahaha... Jdeme dovnitř. Máme toho hodně" promluvila jsem naprosto suše ale pak jsem se rozesmála taky. Jeho smích je hrozně nakažlivý.

Vešli jsme dovnitř a sedli jsme si k oknu. Po chvíli přišla číšnice a ptala se co si dáme. ,,Já jenom vodu" objednala jsem si zatímco on řekl, že si dá nějakou kávu, o které jsem ani nevěděla, že existuje. ,,Proč sis dala jen vodu?" podíval se na mě podezřívavě. ,,Nepiju kafe, je to odporný a povětšinou nahořklý" jen co jsem si vzpomněla na tu chuť, musela jsem se oklepat. To ho zřejmě rozesmálo. Jeho hnědé oči mě s úsměvem propalovaly. ,,Jak ti mohl otec tak ublížit..." vypadlo z něj najednou a já se usmívat přestala. ,,Nechci o tom mluvit" odsekla jsem stroze. ,,Ale já o tom mluvit chci! Proč tohle udělal?" ,,Hodláš si ze mě taky dělat prdel!?" vykřikla jsem. ,,Jsi s nimi kamarád, se Stuartem, Cameronem, který se mě taky pokusil znásilnit. Hodlal jsi jim pak říct co jsi o mě zjistil, že!? Jsem tak pitomá" zvedla jsem se a začala si sbírat věci. V očích mě začínalo nepříjemně štípat. ,,Mě ale nezajímá co si myslí ti zasraní idioti!" vykřikl. ,,Nelži!" vyštěkla jsem mezi brekem a vyběhla pryč.

Běžela jsem domů. Když už jsem myslela, že jsem dost daleko, začala jsem zpomalovat. To jsem zřejmě neměla dělat. ,,Dan počkej!" zakřičel udýchaně. ,,Nech mě být Mendesi a neříkej mi Dan!" zakřičela jsem. Šla jsem dál a ani jsem se neohlédla. Chvíli jsem neslyšela žádné kroky ale pak jsem ucítila jeho ruce okolo mého pasu a zastavila jsem se. ,,Neutíkej mi, prosím" řekl mezi vzlyky. On brečel!? 

Otočila jsem se k němu čelem a on mě pustil. V očích měl slzy. Nenávidím, když kluci brečí. Začal se ke mně naklánět blíž. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem ho nechala. Opatrně a pomalu se přitiskl na mé rty. Místo toho abych se odtáhla, chytla jsem ho za krkem a přitáhla jsem si ho blíž. V břiše jsem cítila motýlky a bylo mi krásně. Proč se tenhle okamžik nemohl zastavit?

Opatrně jsem se odtáhla. V jeho očích byly zářivé jiskřičky. Stále nepouštěl můj pas, který při polibku stiskl a já nevěděla co mám dělat. Přišla jsem si trapně. Myslím, že jsem se musela hodně červenat. ,,Copak Růžičko?" vypadlo z něj po chvíli. ,,Já, já musím jít, promiň. Sejdeme se zítra odpoledne u nás" vypravila jsem ze sebe potichu a nejspíš i poněkud nesrozumitelně. ,,Dobře" kývl hlavou a pustil mě.

***

Došla jsem domů, kde už čekala mamka. ,,Jak to dopadlo?" zeptala se. ,,Ani se neptej" špitla jsem tak, že jsem to slyšela jen já. ,,Jo docela fajn" usmála jsem se na ní abych tomu dodala na věrohodnosti. ,,Půjdu k sobě do pokoje, jsem unavená" řekla jsem a bez jakékoli odpovědi jsem vyběhla schody, zavřela jsem si dveře a plácla sebou na postel.

Nic není v pohodě. Ten idiot se mi dostává pod kůži a to sakra rychle. Nesmím si ho už připustit k tělu, nebo se zamiluju a to si nemůžu dovolit, ne do něj. Nechci aby to dopadlo zle. Jen si se mnou hraje.

Rozhodla jsem se, že půjdu spát ale pak mi začal zvonit telefon. Volal mi Adam.

,,Tak co jak dopadlo doučování?" začal se chechtat do telefonu. ,,Ani jsme s ním nezačaly a už mě stihl naštvat" odfrkla jsem si. ,,Á jéje" začal se smát Adam ještě víc. ,,Utekla jsem pryč a on běžel za mnou" ,,A dál?" zeptal se Adam. ,,On mě políbil, Adame" chtělo se mi brečet, protože jsem věděla, že to s Mendesem nedopadne dobře a taky jsem věděla, že tomu nedokážu vzdorovat dlouho. Na druhé straně se na dlouhou chvíli rozhostilo ticho. ,,Cože udělal!?" vykřikl na mě nakonec Adam do telefonu. ,,Políbil mě" špitla jsem. Adam nebyl jen kamarád ale spíš starší brácha a jiné kluky než sebe ke mně nerad pouštěl. ,,A ty ses nechala!?" zakřičel znovu. ,,Ano" zašeptala jsem ještě tišším hlasem než předtím. ,,Jedu za tebou o tomhle si musíme promluvit" řekl nakonec a telefon mi položil...

Doufám, že se kapitola líbila <3