Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

5. kapitola

Ležela jsem na posteli a pozorovala strop, jakoby byl něčím zajímavý. Tohle nebude první přednáška od Adama. Vždycky jsem je nenáviděla. Ale není to tu poprvé, neměla bych mít strach. Asi bych měla jít říct mamce, že přijde.

Líně jsem se zvedla z postele a sešla schody dolů do obýváku. Máma zrovna koukala na televizi a očividně si ani nevšimla, že jsem přišla. ,,Mami?" začala jsem ,,Za chvíli je tady Adam." Otočila se na mě ale stále nic neřekla. Trošku nervózně jsem se na ní usmála. Jestli teď řekne ne, tak je jí to stejně prd platný, protože Adam už je na cestě a je tu za pět minut. ,,Proč si mi to neřekla dřív?" vypadne z ní nakonec a taky se usměje. ,,Domluvili jsme se až teď" pokrčím rameny. Spíš Adam se domluvil ale to už radši nezmiňuju. ,,Budu nahoře, pošleš ho pak za mnou?" zeptala jsem se jí. ,,Jasně" pousmála se a znovu se zahleděla na televizi.

***

Zrovna jsem koukala do mobilu, když jsem uslyšela jak dole mluví Adam s mámou. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a to bylo to jediné co jsem stihla než Adam otevřel dveře do pokoje. Jediné plus bylo, že teď už nevypadal tak naštvaně, jako předtím zněl v telefonu. Potichu zavřel dveře, sundal si bundu a dal jí přes židli. ,,Co tě to napadlo?" vypadal, že se hodně drží aby na mě nezačal křičet. ,,Já... já nemyslela. V tu chvíli" špitla jsem. Věděla jsem, že je naštvaný. ,,Jo to jsem si všiml..." protočil očima v sloup a sedl si na postel vedle mě. ,,Jak si mohla takhle vypnout?" zeptal se ale vypadalo to, že sám zná mojí odpověď. ,,Já sama nevím." pokrčím rameny. 

,,Takže ty a Mendes?" zasměje se nakonec. Nejspíš si všiml, že je mi z toho celého na nic. Vrhla jsem po něm naštvaný pohled a pak se zase otočila.

***

,,Adame?" promluvila jsem po chvíli ticha, kdy jsme vedle sebe jen seděli a nic neříkali. ,,No?" otočil se na mě. ,, Mně se asi Mendes líbí..." špitnu a pak se rozbrečím. ,,Já vím, že je to hajzl ale dneska, když jsem byla s ním, připadala jsem si zvláštně... Tak šťastná" koutkem oka jsem se na Adama podívala. Vypadal naštvaně ale zároveň nechápavě. ,,Prosím nekřič" řekla jsem nakonec a skovala obličej do dlaní. Už jsem jen čekala kdy Adam začne křičet ale místo toho mě obejmul. Leknutím jsem sebou škubla. ,,Jseš strašně hloupá, víš to, že jo?" usměje se. Vím to i přesto, že na něj nevidím, protože je to slyšet v jeho hlase. Zvednu své uslzené oči k jeho tváři a taky se usměju. Mám totiž toho nejlepšího kamaráda...

***

,,Asi budu už muset domů" usmál se na mě a zvedl se. Podívala jsem se na hodiny na mobilu. Ukazovaly něco po dvanácté v noci. To znamenalo, že už tu Adam byl skoro tři hodiny. Nepřišlo mi to tak... V momentě kdy si začal oblékat bundu jsem se probrala ze svého přemýšlení. ,,A nemohl by jsi přespat tady? Zítra je sobota" zeptám se opatrně. ,,Dan, já nevím" řekne ale zastaví se v půlce pohybu. ,,Prosím" nechci dneska být sama. ,,No tak jo ale pro jistotu ještě napíšu mámě" usměje se na mě nakonec a bundu si zase sundá. ,,Děkuju" usměje se na něj. ,,A ty si myslíš, že tvoje máma bude vzhůru?" zeptám se, když mi dojde kolik je vlastně hodin. ,,Ne, ale zítra nebude moct říct, že jsem jí nepsal" objasní a já se začnu smát.

,,A co budem dělat teď" podívá se na mě a položí mobil, na kterém ještě před pár vteřinami psal zprávu mámě. ,,Já nevím" pokrčím rameny a zívnu si. ,,A co třeba jít spát ty ty ospalče?" zasměje se. ,,Nejsem ospalá" zkřížím si ruce na prsou na náznak odporu ale v zápětí si znovu zívnu. To ho zřejmě pobavilo ještě víc a teď už dostal hotový záchvat smíchu.

,,Tak určitě" pronese ironicky, když se uklidní. ,,No dobře, možná se mi trochu spát chce" připustím nakonec a naštvaně si lehnu pod deku. ,,A můžeš mi říct, kde budu spát já?" začne se znovu smát. ,,Na druhý straně postele" promluvím zpod peřiny a posunu se až ke kraji.

Po chvíli ucítím jak se postel kousek ode mne prohýbá pod tlakem jiného lidského těla. Dělám, že už jsem pod tou dekou usla. Teda dokud se na mé záda nenatiskne Adamovo holé břicho a jeho ruce mě neobejmou kolem pasu. ,,Co si myslíš, že děláš!?" vyjeknu. ,,Máš moc krátkou deku, já za to nemůžu" odpoví naprosto v klidu a dál se tiskne na má záda. Rozhodla jsem se ho ignorovat a prostě jít spát.

Vím, že teď delší dobu nebyla kapitola (já za nic nemůžu 😂). Takže tady jednu máte a snad se líbí ❤