Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

3. kapitola

Adama jsem dovedla venku k lavičce. ,,Kde je ten kretén!? Já ho rozbiju!" začal křičet Adam, který se začal poměrně probírat. ,,Ty si drž ten kapesník u nosu a ani se nehni!" okřikla jsem ho a rozběhla jsem se dovnitř. 

Mendes s Cameronem tam po sobě něco křičeli. Došla jsem k nim. ,,Ahoj Danielle" usmál se Cameron jako kdyby se nic nestalo. ,,Jdi pryč, potřebuji mluvit s tvým kamarádem" poslala jsem ho do nejmenovaných míst. Neměla jsem tak úplně náladu. Naštěstí mě poslechl. Ale myslím, že jen proto že tam stál Mendes.

,,Ehmmm, děkuju" vypravila jsem ze sebe po chvíli. Mendes byl ale jak v transu. Myslela jsem, že kouká někam za mě a tak jsem se otočila. Nic ani nikdo tam ale nebyl. ,,To ti udělal on?" šáhl mi opatrně na krk a já sebou cukla, protože to strašně bolelo. ,,Jo, nedělej, že tě to zajímá" odsekla jsem. ,,Potřebuješ to vydesinfikovat" řekl jako kdyby tu větu předtím neslyšel. ,,Nechci od tebe pomoct. Děkuju, že jsi pomohl Adamovi ale teď mě přestaň řešit!" zvýšila jsem na něj hlas.,,Já se tě neptal. Jdeme za ošetřovatelkou" překvapila mě vážnost v jeho hlase. ,,Nejdu!" vykřikla jsem ale to už mě držel za zápěstí a táhl mě za ošetřovatelkou.

***

,,V šest v kavárně?" zeptal se, když jsme vyšli z ošetřovny. ,,Co jinýho mi zbývá?" pokrčila jsem rameny a on mi podal batoh, který mi v ošetřovně držel. ,,Musím za Adamem, čau" řekla jsem a odešla ven před školu. Adam stále seděl na lavičce ale vypadal, že už se naprosto probral a krev z nosu se mu už zastavila. ,,Seš v pohodě?" zeptala jsem se ho. ,,Už je líp. Co ty?" podíval se na mě.  ,,Jo fajn až na to, že se mě už podruhý někdo pokusil znásilnit" hodila jsem po něm ironický pohled. ,,Chceš doprovodit domů?" ,,Ne to je dobrý" odpověděla jsem.

***

Došla jsem domů a matka tu ještě nebyla. Vzala jsem si k jídlu alespoň jogurt a sedla si k mému notebooku. Zapla jsem si Facebook. Čtyři upozornění? Všechny poukazovaly na tu stejnou věc. Komentáře pod fotkou na které jsem byla označená. Jedno z upozornění jsem si rozklikla a načetla se mi fotka... Srdce mi vynechalo úder. Já u skříněk a přede mnou Cameron, který byl nakloněný k mému krku. Někdo nás viděl. Podívala jsem se na komentáře.

Casey Left: To je fakt děvka!

Lena White: To si děláš prdel! Camerone, vážně? Tuhle štětku?

Cameron Lee: Njn ona mě prostě chtěla...

Adam Smith: Camerone drž hubu!

Stuart Davis: Dobře ty kámo! 

Shawn Benito Mendes: Casey smaž to ...

To bylo jen něco málo co jsem postřehla. Pak jsem notebook zaklapla a začala brečet. Proč zrovna já mám tak na hovno život? Proč ne třeba ten idiot Cameron? Nebo jiný z těch blbů.  Chci umřít. Život prostě není fér.

Podívala jsem se na hodiny. Za zhruba čtyřicet minut jsem se měla sejít s Mendesem v kavárně. Rychle jsem se zvedla, otřela si oči a rychle jsem šla do koupelny. Měla jsem naprosto rozcuchané vlasy a tak jsem si je začala před zrcadlem česat. Na oblečení jsem naprosto kašlala. Měla jsem na sobě to ze školy a není to rande abych se musela snažit vypadat co nejlíp. 

Uslyšela jsem jak někdo dole odemyká dveře. ,,Danielle jsem doma!" zakřičela mamka a já popadla svůj batoh a rozběhla jsem se dolů, abych se obula. ,,Kam jdeš?" zeptala se nechápavě. ,,Učitel mi nakázal doučovat jednoho idiota ze třídy" odpověděla jsem naprosto vážně ale ona se začala smát. ,,Musím jít, ahoj" řekla jsem naštvaně a vyšla z domu...

Doufám že se kapitola líbila <3