Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

17. kapitola

,,Moc jsem si to užila, nevím jak ti poděkovat za tak krásné odpoledne" usmála jsem se na něj před vchodem do domu. ,,Já bych o jednom způsobu věděl" ušklíbl se. Já se na něj prostě jen nechápavě podívala, a tak pokračoval. ,,Dej mi prosím pusu" zadíval se do země. Sama jsem moc věděla, že ho políbit chci, proto jsem se opatrně zvedla na špičky a své rty přitiskla na ty jeho. Nejdřív byl asi poněkud překvapený, když jsem s rty ale pohla, začal spolupracovat.

Po chvilce jsem se od něj opatrně odtáhla. V očích mu zase pohrávaly ty krásné jiskřičky. Usmívala jsem se jak debil. ,,Miluju tě" zašeptal a já přestala dýchat. Těkala jsem pohled všude možně ale nakonec jsem se mu opět zadívala do očí. Vypadal zklamaně. Nejspíš si přál abych to řekla taky. Já ale ztratila řeč. Nemohla jsem nic říct. Vůbec nic. ,,Já věděl, že to neřekneš, neboj" pohladil mě se chabým úsměvem po tváři a otočil se k odchodu.

Měla jsem pocit, že se mi srdce zlomilo na milión kousků. Ten kluk vůbec netuší, co se mnou dělá. Stála jsem jako přikována a pozorovala jeho záda, které se postupně vzdalovala. Najednou jsem dostala chuť za ním běžet. On mě taky nenechal od té kavárny utéct...

Rozběhla jsem se za ním a málem jsem se rozplácla na těch pár posraným schodech co jsou před domem. Myslím, že jsem si asi zvrkla kotník. Nepřestávala jsem ale i přes bolest utíkat, měl dost velký náskok. Doběhla jsem k němu a zezadu ho objala okolo pasu. ,,Neutíkej mi, prosím" šeptla jsem plačtivě. Byla to úplně stejná věta co on řekl předtím mě. Naprosto ztuhl ale pak se otočil. Hleděl mi do očí, do těch dvou uplakaných zrcadel do duše.

,,Proč mě tak ničíš?" zašeptal a pak si mě přitáhl k sobě. Opatrně přiložil svoje rty na ty moje. Slzy mi tekly dál ale já se usmívala. Teď jsem si přišla šťastná. ,,Shawne Petere Rauli Mendesi neskutečně moc tě miluju" řekla jsem s úsměvem. On se začal usmívat taky. ,,Danielle Sarah Wilson budeš moje dívka?" zeptal se a opět se zadíval do země. Už to takhle dál nešlo. Miluji ho a už mu nemůžu říct ne. Místo odpovědi jsem si ho za zátylek opět přitáhla k sobě.

,,Beru to jako ano" usmál se, když jsme se odtáhli. Okamžitě jsem ho objala. On obmotal své ruce okolo mě a já si schovala obličej do jeho trička. ,,Co se tak klepeš?" zeptal se se smíchem. Pořád jsem plakala. ,,Je mi zima" řekla jsem. ,,Nemůžeme jít k nám?" zeptala jsem se. ,,Jasně" usmál se a pustil mě. Udělala jsem první krok a do nohy mi vystřelila bolest. Málem jsem sebou sekla k zemi, jak se mi zamotala hlava. ,,Danielle, seš v pořádku?" chytl mě za ruku. ,,Jo, jenom jsem si asi zvrkla kotník." ,,Chytni se mě okolo krku" řekl a já tak udělala, ikdyž jsem nechápala, co dělá. Než jsem se stihla vzpamatovat, už mě držel v náručí a nesl mě k nám. ,,Jsem těžká, pusť mě" zasmála jsem se. ,,Nejsi těžká, si zraněná. A princezny se mají nosit" ušklíbl se a dal mi pusu na nos. ,,Pako" založila jsem si ruce na hrudi ale smála jsem se dál.

***

Posadil mě na gauč a opatrně mi sundal botu i ponožku. ,,Bolí tě tohle?" zeptal se, když mi zmáčkl kotník. ,,Jenom trošičku" usmála jsem se. Byl roztomilý, když se o mě bál. ,,Asi to nemáš zvrklý ale jenom podvrklý" zadíval se mi do očí. ,,Dojdu pro lékárničku" řekl a zmizel do koupelny.

I s obvazem v ruce si klekl pře mne a začal mi kotník obvazovat. ,,Danielle jsem doma!" zakřičela mamka. Oba jsme sebou cukli, když se objevila ve dveřích a podívala se na nás. Vypadala dost překvapeně. ,,Mám něco s kotníkem" vysvětlila jsem. Mamka jen s úsměvem kývla a odešla do kuchyně uklidit nákup.

,,Chce se mi spát" zívla jsem si, když mi nohu obvázal. ,,Tak pojďte princezno, jde se do postele" řekl a popadl mě opět do náruče. ,,Já už bych to nějak zvládla sama, takhle se udřeš" zašeptala jsem ospale. ,,Ticho" podíval se na mě vážně ale pak se usmál.

Položil mě do postele, dokonce mě i přikryl. ,,Já už půjdu" usmál se. ,,Prosím zůstaň tu se mnou" popadla jsem ho za ruku. ,, Musíš se prospat" zavrtěl nesouhlasně hlavou. ,,Já bez tebe ale neusnu" zaprotestovala jsem. Sundal si koženou bundu, kterou měl stále na sobě a lehl si ke mně pod deku. Okamžitě jsem se k němu přitulila a svojí hlavu položila na jeho hruď. On mě hladil po vlasech.

,,Shawne já mám strach" zašeptala jsem. ,,Z čeho, Dan?" ,,Že je to jen sen a já se probudím" špitla jsem a jedna slza se skutálela po mé tváři dolů. ,,Budu tu až se probudíš, neboj se" zašeptal a nepřestával mě hladit po vlasech. ,,Teď se vyspi" řekl a já během pár minut usla.

Mám pocit, že jsem je dala dohromady moc brzy a trochu se bojím jestli to není chyba ale můžete mi svůj názor na to napsat do komentářů 😅💕 Nebojte knížka ještě končit nebude ❤