"Dnes, už dnes.....
Dnes ji konečně uvidím. Nejspíš se zblázním.
Nikdy před tím jsem ji neviděla naživo.
Nikdy v životě jsem ji neslyšela naživo.
Nikdy v životě je se s ní nepotkala.
Nikdy před tím jsme s ní nemluvila.
A dnes se to stane.
Budu ji moci obejmout.
Budu ji moci říct jak moc mi na ní záleží a ona mě bude poslouchat... Dnes mě uvidí. Dnes to všechno vyvrcholí.
Dneškem se všechno změní pro moje KatyCatství...." říkala jsme si pro sebe v hlavě a seděla jsme spokojeně v posteli. Z nočního stolku jsem si vzala své brýle abych aspoň něco viděla.
Zvedla jsem se nadšeně z postele a přešla rovnou k šatníku. Začala jsme přemýšlet o tom jestli to mám přehánět,nebo jestli si půjdu podle svého..
Ohlídal jsem se na plakát s ní.
,,Sakra, já tě nezbalila?!" řekla jsem jí jako bych s ní už mluvila.
,,Tak pojď puso, dneska si tě nechám podepsat" srulovala jsem ho do ruličky a přidala do kufru.
Když jsem se zvedla zahlédla jsem hodiny s časem.
"NESTÍHÁM!!!"
Rychle jsem přešla ke skříni a oblékla se teda podle sebe. Nebudu se přece soukat do šatů, to nejsme já.
Možná je dneska poslední den školy, ale to nic nemění na tom, že bych se měla jinak obléct.
Oblečení by bylo, teď ale rychle do té školy, nebo mě Ali zastřelí.
~Ali nejlepší kamarádka, co ovšem nepochází od tud,(ČR). Ali je z USA, kde má zbytek rodiny. Takže 50% škola v ČR a 50% v USA. Což znamená že když odjede jsem sama a nikoho tu nemám. Nechci ale být litovaná, je to v pohodě. Už jsem si na to během 3 roků stihla zvyknout~
,,Laro už jsi?" zavolala na mě matka nepříjemně z kuchyně.
Seběhla jsem schody dolů za ní.
,,Kde máš kufr?!" vyjekla napříjemně.
Podívala jsem se nahoru.
,,Laro! To jsi už tak zblblá že si nevezmeš ani ten pitomý kufr?" křikla po mě.
Ano, musí po mě furt řvát, už si toho ani nevšímám. Nikdy se nezmění. Jsem s tím smířená, a proto s ní ani moc nemluvím, stejně mě nikdy neposlouchá a mé názory jí nezajímají.
Vyběhla jsem schody a u toho stihla i spadnout......celá já.
Vběhla jsem rychle do pokoje a usmála se.
,,Je to tady" vzala jsem si kufr.
Ohlídal jsme se na pokoj a usmála se, protože přesně na tomhle místě jsem se stala KatyCat, viděla snad všechny livestreamy co šly, uklidňovala jsme se se sluchátky v uších a zlepšovala jsem si náladu když jsme byla sama....
,,Laro, dělej sakra!" zařvala na mě dola.
,,No nic, tak já půjdu jinak se zblázní" zasmála jsme se.
Seběhla jsem rychle schody tentokrát už i s kufrem. Mamka byla už v autě. Nazula jsem si rychle boty a šla za ní.
Normálně mě neveze....díky Bohu...ale dneska se i sama nabídla, takže jsem měla štěstí. Jinak bych teď běžela na autobus, který bych víc než na 99% nestihla.
Vyhodila mě před školou, věci do Prahy jsem si nechala u ní. Ještě mě hodí na nádraží za Peťou, co jede se mnou.
Zahlídla jsem Ali jak tam na mě netrpělivě čeká. Přešla jsem k ní s úsměvem ,,Ahoj krásko" řekla jsme jí a objala ji zezadu.
,,Čauky jakto, že jedeš z téhle strany?"usmála se.
,,Drahá paní Adamová se rozhodla že mě dnes odveze jejím vozem" řekla jsem se smíchem.
Ali se taky zasmála ,,Tak to musela být krásná cesta"
,,To si teda piš. Hele..." rozhlédla jsem se ,,Kde jsou všichni?"
