Same Mistakes (N.H)

3.

Dnes vstanu v devět stejně jako včera. Akorát dnes s tím rozdílem, že bez pomoci budíku. Pracuji dnes až od jedné takže mám v plánu to tady trochu poklidit. Ne, že by jsme tady měli moc bordel, já jsem poměrně pořádná a brácha taky navíc ten tady zas tak často není. Ale věci jako utření prachu nebo vytření podlahy je zkrátka potřeba. Vylezu tedy z postele, vykonám ranní hygienu, převleču se do čistě černého kratáskového overalu s dlouhým rukávem, dám si snídani a poté zapnu písničky na celý byt a dám se do úklidu. Uklidím vše co je potřeba, utřu prach, zametu, vytřu, vyluxuji, vynesu koš, umeji zrcadla zkrátka jsem si trochu mákla,ale ani mi to nevadilo. Já jsem ten typ člověka, který když má na uklízení chut a pustí si k tomu hudbu tak mu ani uklízení nevadí,ale jakmile na to náladu nemám tak bych udělala cokoliv jenom abych nemusela vzít vysavač do ruky. No poté co mám vše uklizeno mi ještě zbývá hodina, než pro mě přijede Abi a pojedeme do práce. Jedeme o něco dříve jelikož máme ještě v plánu se cestou stavit na oběd v McDonaldu. Nojo to víte dieta. Ne o svojí postavu nějak moc nepečuji. Neříkám, že jsem nějak extra spokojená, ale nejsme na tom nějak špatně. Možná bych mohla mít hubenější stehna o něco, ale není to nějaká nutnost. Už jsem se dostala z tý doby kdy jsem bud nejedla a nebo se snažila jídlo vyzvracet do záchodu. Ano takové období jsem opravdu měla,bylo to když mi bylo patnáct. Řekněme, že jsem byla trochu silnější,ale neřekla bych, že to bylo až tak strašné, jenže spolužáci si to asi mysleli a proto mě šikanovali, naštěstí jen slovně. Nechtěla jsme jíst a mamka mi jídlo musela úplně nutit a div nenacpat do pusy no a pak jsem přišla na to, že když to sním a poté to potají půjdu vyzvracet bude to jednoduší. OMYL. Mamka mi na to asi po týdnu přišla a nikdy jsem jí snad neviděla víc v koncích. Když mi začala vyhrožovat, že mě pošle do nějaký léčebny a opravdu to se mnou asi hodinu probírala slíbila jsem jí, že už to dělat nebudu a taky, že jsem už neudělala. Na poslední dva roky na střední jsem tedy přestoupila na jinou kde už si ze mě lid neutahovali a tam jsem vlastně potkala i Abi. No a zhubla jsem díky cvičení a dobré stravě a i díky tomu jsem si zlepšila svůj metabolismus a už to není že bych přibírala i ze vzduchu jako mi připadalo v té době. Strašně jsem záviděla těm holkám, který můžou jíst co chtějí a nepřiberou. No a ted jsem taková tak trochu i já. Jím co chci,akorát mám co dělat, bud běhám v práci nebo jsem někde venku a tak a jednou za čas si doma zacvičím když mám pocit, že jsem dlouho nic nedělala, ale jinak nic. A jsem takhle spokojená.

No zkrátka jsem poslední hodinu využila na líčení, které jsem dnes zvolila o něco výraznější než normálně a na vyžehlení mých vlasů. No zbyde mi deset minut, a upřímně sama nevím jak jsem se tak rychle stihla upravit ,a tak se dám do přípravy věcí do mé kabelky. Dám tam peněženku, líčení kdyby bylo potřeba a pak se vydám pro klíče. Nojo,ale kde jsou ? Protože na věšáku ne. Začnu lítat po bytě a hledat své klíče, ale nikde nejsou. Dokonce jsem koukala i do mikiny kterou jsem na sobě dnes neměla, ale nikde nejsou k nalezení. Když už jsem fakt zoufalá jelikož mám dvě minuty než přijede Abi, ozve se zvonek. Aniž bych se koukla kdo to je,rychle otevřu dveře. Při zjištění, že to je Niall se usměji.

,,Ahoj myslím, že jsi si tady nechala klíče v zámku." zvedne pravou ruku ve, které svírá moje klíče. 

,,Ahoj" ježiš děkuju a já už je tady deset minut hledám jak blbec, musela jsem je nechat v zámku, když jsem odemykala."oddechnu si a klíče převezmu. To by se mi to vynešení koše opravu vyplatilo.

,,Máš štěstí, že nejsem nájemnej vrah." zasměje se zatímco já si hodím klíče do kabelky. 

,,Jo to teda mám, ještě, že jsi můj soused ty a ne někdo jinej." uchechtnu se a obuji si boty.

,,No takto si mě teda važ." ušklíbne se samolibě.

,,Vážím, zvu tě za to na kafe někdy, ale ted musím letět." věnuji mu smutný úsměv a vstoupím k němu na chodbu zabuchujíc za sebou dveře.

,,To nemusíš, jdeš do práce ?" optá se a doprovodí mě k výtahu. Fajn možná mě k němu úplně nedoprovodí, spíše to má cestou směrem ke svému bytu. 

,,Jo jdu." přikývnu.

,,Tak at ti to uteče, ahoj." věnuje mi ještě jeden úsměv.

,,Ještě jednou děkuju ahoj." mávnu na něj a vstoupím do výtahu.

Brácha už by měl být doma. No jsem zvědavá. Přemýšlím když se večer vracím domů a akorát odemykám dveře od bytu. 

,,Ahoj brácha." křiknu když si všimnu, že zde jsou jeho boty. Otevřou se dveře od něj z pokoje a on vstoupí do předsíně.

,,Čau ségra." usměje se. Zabouchnu a sebou dveře a jdu ho hned obejmout na přivítanou.

,,Tak už jsem mluvil s tím Niallem, potkal jsem o když jsem přijel." sdělí mi když oba dojedeme do kuchyně.

,,Jo ?  A jak se ti líbí ?" zeptám se. 

,,No což o to, zdá se sympatickej,takovej usměvavej a má modrý oči. Upřímně ? Mám ještě větší strach aby jsi se do něj nezabouchla, je to přesně tvůj typ." zkříží si ruce na hrudi a koukne na mě.

,,Ale prosím tě od kdy víš jakej je můj typ ? Navíc Sebastian měl hnědý oči, vlastně nevím co jsem na něm viděla, ale opravdu se bát nemusíš poučila jsem se ze svých chyb a ty to víš." napodobím jeho postoj tak, že si také překřížím ruce na prsou.

,,No dobře budu ti věřit." usměje se  opět mě obejme. Mám skvělýho bráchu. I když je o šest let starší než já vždycky jsme si rozuměli, jasně jako každý sourozenci jsme se občas pohádali,ale nikdy to nebylo nic strašnýho. Za nic na světě bych ho nevyměnila.

Koneckonců je ten poslední kdo mi zbyl....

Ahoj, holky fakt nevím co s tím Wattem je,ale zkrátka blbne. Nezobrazují se mi oznámení a když ted vydám storku tak oznámení většině z vás příjde asi až večer nebo možná zítra jako to bylo u posledních dvou dílů. Opravdu nevím co s tím je. Každopádně doufám, že se díl líbil a prosím o voltes a komentíky Niki <3

Q: Schválně komu z vás ted ten Watt takhle blbne ?

A: Protože mě už to fakt štve.