Same Mistakes (N.H)

9.

Pomalu rozlepím oči od sebe  a usměji se když cítím zdroj tepla přilepený na mých zádech a Niallovu ruku přehozenou přes můj bok na mé břicho. Můj úsměv,ale vystřídá zakašlání. 

,,Dobrý ráno." ozve se zamnou. Pomalu se začnu otáčet čelem k němu což způsobí, že jeho ruka z mého boku zmizí,ale stále si jsme dost blízko.

,,Dobrý." řeknu a můj hlas zní o dost lépe než včera. Taky jsem do sebe včera lila různý sirupy a čaje a já nevím co všechno a moc jsem nemluvila. 

,,Jak ti je ?" pousměje se.

,,Líp než včera." oplatím mu úsměv.

,,Už máš hlas, kterej je slyšet." uchechtne se a jemně mě pohladí po paži. 

,,Jo, konečně můžu pořádně mluvit." přikývnu a trochu si odkašlu. 

,,Co hlava ?" zeptá se a dál mi přejíždí prsty po rameni, ten dotek mi je strašně příjemný. 

,,Už bolí jenom trochu." poté co to řeknu už na sebe jen s úsměvem koukáme zatímco on mě stále hladí po paži. Je to tak krásná chvilka, zkrátka si jen hledíme do očí jako dva zamilovaní puberťáci a.....počkat, počkat tohle není dobrý. Lehce si odkašlu a v tu chvíli jakoby jsme se oba probudili z nějakého transu či čeho.

,,Ehm, promiň." omluvně se na mě podívá a ruku sundá z té mé.

,,To je dobrý." usměji se na něj. 

,,No tak já ti dám léky, a pak se skočím domů převléct a co kdybych nám skočil do starbucks pro snídani ?" posadí se. 

,,Nialle...víš, že to nemusíš. Chápu, že máš svůj život a máš na práci jiný věc než tady bejt se mnou. Navíc určitě musíš nahrávat a tak. Vážím si moc toho co pro mě děláš a jsem ráda, že tady se mou jseš,ale nechci ti být přítěžím." povzdechnu si. 

,,Mio, za prvý ti znovu opakuji, že mi nevadí se o tebe starat a dělat ti společnost a za druhý mám teď několik dní úplný volno takže se neboj." zvedne se z postele.

,,Dobře, já jen nechci vypadat jako nějaká........." radši se nevyjadřuji kdo a místo toho se vysmrkám jelikož mám opět plný nos. 

,,Neboj nevypadáš." usměje se a pustí můj pokoj. Přinese mi všechny potřebné léky a čaj a následně odejde jak už řekl se převléct a pro snídani se kterou se za chvíli vrátí jelikož starbucks máme za rohem a tak spolu snídani spořádáme. 

,,Jo a ta učitelka měla paruku a kluky od nás nenapadlo nic jinýo než že jí do ní flusnou žvejkačku jenže ona si  toho nevšimla a chodila s ní celej den v těch vlasech a i učitelé se smáli, on jí totiž nikdo neměl moc rád." jen co to dořeknu se Niall začne smát na celej pokoj. 

,,Tak to jste měli dobrou střední." přikývne.

,,Jo tu mojí druhou už jo ta předtím za moc nestála, tedy alespoň pro mě." povzdechnu si.

,,Jakto ?" zajím ho.

,,No.......lidi mě tam šikanovali, protože jsem byla silnější a i proto jsem pak přestoupila a na tý nový škole jsem se poznala s Abi." vysvětlím s ne moc velkým nadšením. Víte já se málo kdy s lidmi dělím o své nepozitivní zážitky.

,,To je mi líto, lidi jsou zlí. Nechápu jak mohli odsuzovat tak krásnou a hodnou holku." zakroutí nechápavě hlavou.

,,No v tý době jsem rozhodně byla o dost silnější než teď a teď nejsem nějak extra krásná takže si dovedeš představit jak jsem vypadala tenkrát." pokrčím rameny.