Same Mistakes (N.H)

16.

Nervózně si poupravím kostkované šedé sako co mám na sobě a následně se opravdu odhodlám a zaťukám na Niallovi dveře. Doufám, že včera měli jak brácha tak Abi pravdu v tom, že vše bude v pořádku. Uběhne asi půl minuty než se za dveřmi ozve dupot nohou a následně se dveře otevřou. Pohled mi padne na Nialla s trochu rozcuchanými vlasy a k mému překvapení s brýlemi na očích. Páni musím uznat, že v těch brýlích vypadá sakra sexy. To koneckonců i normálně. Ale zarazí mě, že jeho oči nejsou tak zářivé jako je znám, jsou spíše ponuré a smutné. Jelikož se nemá ke slovu začnu tedy já.

,,Ahoj Ni." řeknu potichu koukajíc do jeho očí.

,,Ahoj potřebuješ něco ?" zdá se být celkem překvapený, že mě tady vidí. 

,,Mohli by jsme si prosím promluvit ?" kouknu na něj prosebným pohledem a on nakonec přikývne.

,,Pojď dál." pokyne rukou do jeho bytu a já tedy s poděkováním vejdu. Zuji si boty zatímco on zavře dveře a poté pokračujeme do obýváku. 

,,Dáš si něco k pití ?" zeptá se. 

,,Ne děkuju. "zakroutím hlavou. Je cítit, že tady mezi námi je něco co je potřeba vyřešit. Posadíme se tedy na gauč a já se z hluboka nadechnu a začnu mluvit.

,,Víš, chtěla bych mluvit o tom co se stalo." začnu a poté se zase odmlčím.

,,Není o čem mluvit Mio. Já to chápu, prostě jsi jen byla napitá a nevěděla jsi co děláš tak jsi se nechala unést, ale nic ke mně necítíš. Já.....sice to nemám jako ty, ale nemůžu tě nutit cítit něco co necítíš. Nakonec to není poprvý co mě nějaká holka odmítla, každopádně jsme se ti chtěl omluvit jak jsem vyletěl. Nemohli by jsme na to zapomenout ? Nechci aby moje city k tobě zkazili naše přátelství jen proto, že jsem blbec a nepochopil jsem, že to pro tebe nic neznamenalo." řekne mi s pohledem stále upřeným, v mých očích. Takže teď mám dvě možnosti. Buďto přikývnu s tím, že to tak bude lepší a nebo mu opravdu řeknu to co jsem mu přišla říct a nenechám si ujít příležitost na lásku, která by třeba mohla být i z jeho strany. 

,,Ale........víš není to úplně tak, že bych k tobě nic necítila a ten polibek pro mě nic neznamenal, naopak." nakonec se rozhodnu přeci jen poslechnout své srdce a taky rady Jackoba i Abi. Kouká na mě nechápavě,ale přesto si všimnu jistého záblesku naděje v jeho očích. 

,,T-tak proč jsi........když jsem tě pozval na rande tak jsi mě odmítla. Proč ?" zeptá se očividně celý zmatený z této situace.

,,To je složitý,navíc ne každej by to asi dokázal pochopit." povzdechnu si. 

,,Ale já jo, mě můžeš říct všechno, vždyť to víš." věnuje mi povzbudivý úsměv. Nejprve se na něj nejistě podívám,ale nakonec se nadechnu a začnu. 

,,Jde o Sebastiana. Přestěhoval se do tohohle bytu asi rok a půl zpátky. Líbil se mi, vlastně dneska už nevím co se mi na něm líbilo, nebyl to moc můj typ. Měl černé vlasy a hnědý oči, přitom já odjakživa milovala na klucích modré oči a světlé vlasy, ale to je vedlejší. Zkrátka jsem do něj v té době byla tak nějak zblázněná. Jenže pak se všechno zkazilo.Je to tak třičtvrtě roku zpátky. Se Sebastianem jsme celkem dobře vycházeli. Byli jsme zkrátka kamarádi, docela dobří. Sice nevěděl o rodičích ani o tom jak mě dříve šikanovali, ale choval se ke mně hezky a byl vtipnej, zkrátka s ním byla sranda. I když musím říct, že tak jako s tebou jsem si s ním zas nerozuměla a ty jsi rozhodně větší gentleman než on,ale v tu dobu jsem to ještě neviděla a i to, že mi jednou za čas řekl že mi to sluší pro mě bylo prostě něco. Brácha ho neměl rád mnohem víc než tebe a i když říkal ať se od něj držím dál, že mu nevěří ani nos mezi očima, já ho neposlechla. Když byl brácha na služební cestě, šla jsem se Sebastianem večer do klubu. Docela dost jsem se ten večer opila a tak si nepamatuji úplně vše přesně,ale jedno vím. Ten večer jsem se se Sebastianem vyspala. Byla jsem do něj prostě zamilovaná a věřila mu ty jeho sladký řečičky. Myslela, jsem že mě taky miluje,ale pak se ukázalo, že mě chtěl jenom dostat do postele. Já si od toho slibovala něco víc jenže to on hned utnul. Byla jsem z toho v háji. Asi jsem ho tedy nemilovala tak moc jak jsem si myslela, možná to ani láska nebyla, takže jsem se s tím docela rychle poměrně srovnala,ale toho pocitu, že mě prostě využil jsem se už zbavit nedokázala. A i když jsme se tak nějak dokázala srovnat nebylo vůbec příjemný ho věčně potkávat na chodbě někdy i s nějakou holkou. Opravdu nebylo. Pořádně se mi ulevilo až když se konečně odstěhoval. Tenkrát jsem si slíbila, že už si nikdy nezačnu nic s mým sousedem, protože když to pak skončí tak bych ho asi nezvládla potkávat každý den na chodbě. Slíbila jsem si, že už nikdy nebudu opakovat ty samý chyby. Jenže pak jsi se objevil ty." skončím s vyprávěním a setřu si neposednou slzu, která vyplula napovrch. Až teď zvednu svůj pohled k němu. Vidím v  jeho pohledu lítost, jemnost,ale také určitou naštvanost. 

,,Mio, já nechápu jak ti mohl něco takovýho ten prasák udělat. Kdybych ho teď měl tady před sebou tak mu jednu vrazím. Nechápu jak mohl ublížit takový úžasný holce jako jsi ty, je to opravdu debil. Chápu tě, ale já bych ti nikdy nic takového neudělal. Nikdy bych ti neublížil." uchopí svou ruku do té mé a věnuej mi přesvědčivý úsměv.

,,Já vím, že ne Nialle. Jsi o tolik lepší než byl on a cítím k tobě mnohem víc než tehdy k němu, ale přesto jsem se přes to nedokázala přenést." povzdechnu si.

,,Pojď ke mně." usměje se a vtáhne si mě do obětí. Spokojeně se k němu více přitulím a užívám si tuhle chvíli, ale po nějaké době se od sebe přeci jen odtáhneme. Jen na sebe koukáme a já se nakonec usměju.

,,Takže to pozvání na....rande stále platí ?" zeptám se a kousnu se nervózně do rtu, v jeho očích se opět roztancují jiskřičky. Krásnější pohled neznám.

,,Samozřejmě, že platí,ale nechci tě do ničeho nutit. "pohladí mě po ruce

,,Ale já půjdu moc ráda."opět se doširoka usměju stejně jako on.

,,Tak to jsem moc rád. Tak co říkáš......zítra v osm ?" navrhne.

,,Budu se těšit,ale teď musím do práce." stoupnu si a on mé pohyby napodobí doprovázejíc mě ke dveřím. 

,,Nechceš tam dovést ?" zeptá se zatímco já se obouvám.

,,Ne, už na mě nejspíš dole čeká Abi,ale děkuju." narovnám se.

,,Dobře tak zítra pa." vtáhne si mě do obětí a vtiskne mi pusu na tvář.

,,Pa." věnuji mu poslední úsměv a poté opustím jeho byt.

Myslela jsem si, že teď už budu jen štastná,ale bude to ještě chvíli trvat než se opravdu vše dá do pořádku....

No tak se to konečně vyřešilo,ale uvidíme jestli si ti dva hned skočí do náruče. Prosím o voltes a komentíky <3

Q: Také máte příští týden prázdniny ?

A: Páč já jo :D