Same Mistakes (N.H)

7.

Se zabručením otevřu oči a pomalu se posadím na posteli. Sakra pěkně mě bolí hlava. Vůbec nevím z  čeho. Po chvíli sedění se odvážím zvednu,ale musím se chytit zdi protože se mi zamotá hlava kdybych se nechytla asi bych spadla. Došourám se na záchoda následně do koupelny kde si opláchni obličej vodou, což mě alespon trošku probudí, vyčistím si zuby a rozčešu vlasy.

Dobré ráno" pozdraví mě brácha jen co vejdu do kuchyně.

,,Dobrý." zabručím a vezmu si prášek na bolest hlavy, který zapiji vodou.

,,Bolí tě hlava ?" zeptá se a já pouze přikývnu.

,,Sedni si, udělám ti kafe." usměje se a já mu věnuji vděčný pohled. Já patřím mezi ty lidi, kteří když je bolí hlava tak jsou třeba první hodinu úplně "mrtvý" a pak se jim udělá trochu líp a už lítají a dělají všechno. To jsme přesně já. Sednu si tedy na židli zatímco Jackob mi začne připravovat kafe. 

,,A ještě něco tě bolí ?" zeptá se starostlivě, no řekněte copak by jste nechtěly takového bráchu ?

,,Ani ne, jen ta halva mě bolí a trochu se mi motá, asi jsem včera málo pila nebo nevím." pokrčím rameny. 

,,Aha tak snad ti bude dobře." postaví přede mě šálek s kafem.

,,Děkuju, v kolik vlastně odjíždíš na letiště ?" zeptám se. Opět odlétá na týden do Paříže vyřizovat něco s firmou. 

,,No vlastně už budu muset pomalu jet abych stihnul letadlo, ještě musím vyzvednout Chloe." zamilovaně se usměje. Víte Chloe si víjmečně mohla vzít volno a tak let s bráchou. Co říkal tak ztrácí prací asi jen čtyři dny a zbytek týdne tma budou spolu na dovolené.

,,Dobře tak si to užíjte." usměju se když se zvedne.

,,Děkujeme. Chceš tady nechat peníze ?" zeptá se a já jen pozvednu obočí.

,,Jasně promin, peníze máš. Tak pa a dej mi vědět až ti bude dobře abych se nemusel strachovat." nahne se ke mně a vtiskne mi polibek na čelo. 

,,Dobře, pa." usměju se na něj a on poté opustí kuchyn a po chvilce slyším i bouchnutí vchodových dveří. Dopiji své kafe a asi mi mezitím už začal působit prášek protože bolest halvy poměrně odstoupila a já se cítím o něco lépe. Otevřu ledničku s úmyslem se najíst,ale moje tužba není vyslyšena.

,,Musím jet nakoupit." povzdechnu si a ledničku opět zavřu. To asi bude ta jediná činost kterou dnes udělám. Vrátím se tedy do pokoje kde na sebe hodím žluté džíny a svou bílou chlupatou mikinu kterou naprosto zbožnuji. Venku je totiž dnes docela zataženo a mě je navíc nějaká zima. Na nějaké líčení z vysoka kašlu, to je momentálně to poslední co mi vadí.navíc skočím stejně jen do krámu co je tady za rohem, koupit alespon to nejdůležitější. Musím se třeba zítra domluvit s Abi jestli by mě po práci nehodila do krámu na velký nákup. Nakonec jen vezmu klíče, mobil a peněženku a opustím byt. Ve stejnou chvíli jako ale víjdu ze dveří já je opustí i Niall. 

,,No páni tohle už musí bejt osud, ahoj." uchechtnu se a věnuje mi úsměv.

,,Ahoj." na obličeji se mi opět rozlije úsměv a zabochnu dveře stejně jako on.

,,Jdeš do práce ?" zeptá se a přivolá výtah.

,,Ne, jen doma už nic není a tak musím skočit alespon tady za roh do krámu pro to nejnutnější." pokrčím rameny.

,,Aha, no já jedu na větší nákup tak nechceš jet se mnou ?"navrhne. 

,,No, jestli by ti to nevadilo tak možná i jo,alespon bych zítra nemusela otravovat Abi." kousnu se do rtu, nechci aby to vypadalo, že ho chci jenom využít kvůli tomu, že má auto.