Same Mistakes (N.H)

20.

Tak a je to tady. Z hluboka se nadechnu a nasadím široký úsměv a ze zákulisí víjdu sebevědomě na molo. Koukám vzhůru,ale přesto tak nějak vnímám zda neprocházím zrovna kolem mých přátel,ale ne. AŽ když se blížím  ke konci mola všimnu si jich. Co si budem povídat, hlavně Nialla. Při póze na ně mrknu a poté se elegantně a sebevědomě otočím a přes molo se vracím zpět dozadu. Páni tak to bylo něco. Bylo to, vlastně úplně jiný než jsem si to představovala. Myslela jsem, že budu nervozitou sotva chodit,ale jak tam hrála nahlas hudba a světla svítila, zkrátka jsem moc nestíhala ani vnímat kolik je tam lidí. Po konci přehlídky jsme si vzadu všichni připili na to, že přehlídka proběhla dobře a Michael mi sdělil, že byl se mou opravdu spokojen a že se mi ozve a rád by semnou podepsal smlouvu, což je samozřejmě boží,ale já už se jen těšila na to až se převleču zpět do svého oblečení a už jsem si to hnala za ostatními.

,,Tady je naše modelka." usměje se brácha a všichni se na mě otočí.Můj pohled se ihned setká s těmi modrými poměnkami a aniž bych o tom nějak uvažovala je to právě on ke komu trochu popoběhnu a skoro skočím do jeho otevřené náruče. 

,,Chyběla jsi mi." šeptne mi do ucha zatímco si mě k sobě tiskne.

,,Ty mě taky." šeptnu mu nazpět a nechávám se objímat. Sice jsem zmatená z toho jak to mezi námi je,ale to neznamená, že ho už nemiluji. Po chvíli se od sebe však odtáhnem a on ani nevím odkud vytáhne kytici plnou světlounce růžových růží.

,,To je pro tebe." usměje se na mě a kytici mi předá.

,,Ni top jsi nemusel. Moc ti děkuju." usměji se překvapeně a trochu dojatě. Ani si nepamatuji kdy jsem dostala naposledy kytku od kluka a  teď nemyslím bráchu, který mi jí dal k narozeninám.

,,Není zač.Pro tebe všechno." oplatí mi opět úsměv a já ho ještě jednou pevně obejmu než se postupně přemisťuji k ostatním, které samozřejmě všechny obejmu. 

,,Tak jak se vám přehlídka líbila ?" zeptám se s úsměvem všech přítomných.

,,Bylo to super a ty jsi byla samozřejmě nejlepší." řekne sebevědomě brácha načež já se trochu zasměju.

,,Nojo prosímtě, pro tebe bych byla nejlepší i kdybych tam spadla." uchechtnu se.

,,To byla protože jsi moje sestřička." mrkne na mě. Ještě nějakou dobu si tady povídáme než se tak nějak všichni rozdělíme. Brácha jel s Chloe k ní domů kde dneska bude i spát. Abi jela zase s Harrym k němu a my s Niallem jsme tedy nasedli do jeho auta.

,,Nechceš zajet na večeři ?" zeptá se Ni zatímco si zapne svůj pás.

,,No upřímně bych si radši doma lehla, nějak mě to zmohlo. Ale budu ráda. když mi budeš u filmů dělat společnost." věnuji mu lehce nejist úsměv. Snad bude souhlasit.

,,To si piš, že ti budu dělat společnost. Tak se stavíme cestou jenom pro čínu a vezmem si jí k tobě?" navrhne a po mém přikývnutí se tedy rozjede. Nejprve cestou koupíme čínu podle plánu a poté skončíme u mě doma.

,,Jo chtěl jsem se tě zeptat. Zítra máme s klukama tady koncert a co vím tak Harry tam chce pozvat Abi a tak jsem řekl, že pozvu tebe jestli se na nás taky nechceš jít podívat." zeptá se Niall už asi v deset večer, když skončí film na který jsme se koukali.

,,Jo moc ráda příjdu. Vaše písničky se mi líbí." přikývnu s úsměvem. 

,,Tak to jsem rád. No ale já už asi půjdu domů. Jsem unavený tak půjdu spát." trošku si povzdechne.

,,Víš, klidně můžeš spát tady." řeknu o něco tišeji a nervózně se kousnu do rtu. Moc ráda bych zase usínala vedle něj.

,,No.....já radši budu spát u sebe. Nezlob se jen znáš to, doma se spí nejlíp a ráno stejně budu muset nějak vstát a nachystat věci na koncert atak....." věnuje mi omluvný pohled. Nevím proč ale jeho výmluvám zkrátka nevěřím, určitě tady jen nechce spát semnou. Zkrátka ke mně nic necítí je to jasný.

,,Jo v pohodě." pokrčím ledabyle rameny, ale v pohodě to sakra není.

,,Nevadí ti to ?" zeptá se zatímco se zvedne z mé postele.

,,Ne mělo by snad ?"zvednu obočí.- Sakra jasně, že mi to vadí. Vím, že by nemělo,ale vadí. I když nejsme spolu a já nemám, žádný nárok být na něj naštvaná,ale zkrátka jsem si myslela, že ke mně něco cítí. Chvíli si jen tak koukáme do očí.

,,Nemělo, no tak dobrou." příjde mi, že je smutný i když nerozumím  proč. Přejde ke mně a vtiskne mi lehkou pusu na tvář. 

,,Dobrou." řeknu potichu a on mi poté věnuje poslední pohled než opustí můj pokoj a následně dle bouchnutí vchodových dveří i byt. Já se více zachumlám pod peřinu a opět musím o všem přemýšlet. O tom jak jsem blbá když jsem se od něj zamilovala. Mohla jsem čekat,že mě akorát zmate a nic z toho. Já se opravdu snad nikdy neponaučím. Nikdy. Jenže se nejsem schopná ze dne na den odmilovat, to snad ani není možný. Aniž bych si to uvědomila slzy začnou smáčet mou tvář a já zkrátka začnu brečet jako  mála holka. Naštvaně vypnu notebook který uklidím, zhasnu světlo a zavrtám se zpět do peřin. Myslím, že jsem mohla brečet a přemýšlet ještě tak hodinu než jsem usla a nepřišla jsem vlastně na nic.

Už ani nevím jestli chci jít zítra na ten koncert a jestli ho chci vůbec vidět. Možná by mě to všechno méně bolelo kdybych se s ním už nevídala.......

Ahojky, sice kratší díl,ale snad se líbil. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3

Q: Myslíte, že jí Niall už opravdu nemiluje ?

A: Nevím :/