Same Mistakes (N.H)

18.

,,Tak jsme tady." usměje se Niall, když zaparkuje přímo před jednou restaurací. Vyleze z auta, které rychle obejde a otevře mi dveře.

,,Děkuju." usměji se a vystoupím ocitajíc se tak blízko něj.  

,,Není zač." pohladí mě rukou po rameni a dveře zavře. Celé auto zamkne na dálkové ovládání a poté se vydáme dovnitř restaurace, kde se usadíme ke stolu vzadu restaurace. 

,,Je to tady moc pěkný." usměji se upřímně a myslím to tak.Je to takové útulné, ale hezky zařízené.

,,To jsem rád,že se ti to líbí. Není to žádnej luxus,ale takový restaurace já rád nemám a doufal jsem, že ani ty." vysvětlí.

,,Jo to já taky ne." uchechtnu se. To už se k nám ale blíží servírka.

,,Ni co se to tam děje ?" zeptám se vystrašeně, když se asi po dvou hodinách co jsme tady byli a dobře se bavili a samozřejmě i jedli, vydáme ven,ale díky proskleným dveřím je vidět ven kde je docela dost lidí s foťáky, ale i bez nich.

,,Sakra, jak mohli zjistit, že jsem tady." povzdechne si,ale zároveň je poznat, že je celkem naštvaný. 

,,To jsou asi novináři co ?" ujišťuji se.

,,Jo musíme se rychle dostat k autu." povzdechne si.

,,Dobře."přikývnu trochu nejistě.

,,Ničeho se neboj." přejde blíže ke mně věnujíc mi úsměv. Poté otevře dveře a my za křiku od zdejších holek a blikajících fotoaparátů opustíme restauraci. Vystrašeně se kouknu na Nialla, to víte já na tohle zvyklá nejsem, takže ano docela mě to děsí. Ni obmotá ruku kolem mého pasu a přitáhne si mě tak více k sobě. 

,,Neboj." šeptne tak abych to slyšela jen já a takhle začneme procházet mezi novináři, kteří dokumentují každý náš krok a pořád se nás, nebo spíše Nialla, ptají na nějaké otázky typu jestli jsem jeho přítelkyně. A když procházíme kolem holek, nejspíše fanynek, zvládnu zaregistrovat jen jejich nenávistné pohledy směřující na mě a také to, že jim Ni zamával a poté už nás protlačil až k autu, které odemkl a nejprve otevřel dveře mně, takže jsem se posadila a když je zavřel, obešel auto, nasedl na své místo řidiče, zapli jsme si pásy a poté jsme okamžitě odjeli. Ty lidi tam nás chvíli následovali,ale poté co jsme zabočili do jiné ulice už se za námi naštěstí nikdo nehnal. V autě teď přehrává už docela nepříjemné ticho jelikož já se snažím zpracovat to co se událo. Nečekala bych, že by mě to dokázalo až tolik vykolejit.

,,Promiň mi za to. Jsi v pořádku ?" věnuje mi rychlý pohled než opět přemístí zrak na silnici. 

,,Nic mi není." zakroutím hlavou.

,,Musel dát někdo z tý restaurace na net, že tam jsme jinak si neumím vysvětlit, že nás našli. Je mi to opravdu moc líto. Byl to krásný večer,ale oni ho takhle zkazili." povzdechne si. 

,,Neomlouvej se. Nemůžeš za to. A nic nezkazili, byl a stále to je krásný večer, akorát na to nejsem zvyklá tak mě to trošku vystrašilo." pousměji se.

,,Takže můžu doufat, že můj plán o procházce můžeme ještě uskutečnit ?" zeptá se už mnohem šťastnějším tónem hlasu než doposud. 

,,Jasně, že jo. Přeci si nimi nenecháme zkazit večer." mrknu na něj a pohodlněji se opřu do sedačky.

,,Tak to jsem rád." pohladí mě rukou po stehně a poté se dále věnuje řízení. 

,,Miluju to tady." usměji se zatímco se bok po boku s Niallem procházíme kolem řeky Temže a zároveň kolem menšího parčíku, který zde je, ovšem na druhé straně než voda.