Same Mistakes (N.H)

Epilog

O rok později

,,Páni moc ti to sluší Chloe." usměji se na ní, když jí konečně vidím celou hotovou. Již ve svatebních šatech s krásným účesem i líčením. Ano denska je den kdy se Chloe oficiálně přivdá do mojí rodiny. Svatba není sice nějaká veliká, protože ani jeden nechtěli obrovskoku svatbu. Ale chtěli jí v létě proto si čekali celý rok a alespoň si mohli v klidu vše zařizovat. My jsme si teď s ní valstně mnohem blíže než kdy dřív. Jelikož bydlíme od sebe už pouze přes chodbu. Já tak nějak už bydlím u Nialla a ona zase u nás. Sice ještě nemám přestěhované všechny věci, ale zkrátka jsem stejně pořád u Nialla a mám tam snad všechno oblečení. 

,,Děkuju, ty taky vypadáš krásně." usměje se na mě. Já přejdu k zrcadlu, které zde je a zkouknu se v mých šedých šatech.(média) 

,,Doufám, že ty šaty neodhalí více než by měly." povzdechnu si a rukou přejedu po svém naštěstí ještě ne velkém bříšku. Přesně tak pochopili jste to správně. Jsem těhtoná. Jsem zatím v prvním měsíci a vlastně jsem se to na sto procent dozvěděla až včera na prohlídce u gynekologa. Chloe a Abi jsou jediné kdo to ví. Nikdo jiný ne. Ani Niall a upřímně nevím jak mu to mám říct. 

,,Neboj budoucí mamko, nikdo nic nepozná." mrkne na mě s úsměvem a já si lehce povzdechnu.

,,Copak z toho nemáš radost ? Těhotenství je prý dar." opět se zaculí.

,,Mám...jen se bojím co na to řekne Niall. Přeci jenom jsme spolu něco málo přes rok to není zase nějak moc. A brácha mě i jeho pak taky přerazí." opět si povzdechnu i když se nakonec přeci jen trošku uchechtnu.

,,Neboj bude štěstím skákat do stropu, že bude táta. A Jackob zase, že bude strejda." 

,,No to uvidím,ale teď to nebudeme řešit. Dnes je tvůj velký den. Navíc obřad za půl hodinky začíná takže času není nazbyt." usměji se.

,,Brácha klid ani Chloe není tak nervózní." zasměji se a upravím mu kravatu.

,,Já vím. Nejsem nervózní proto, že bych si jí vzít nechtěl, spíše se bojím, že se něco pokazí, tohle musí být dokonalý." vysvětlí mi.

,,Neboj bude to dokonalý, protože to oba prožijete s osobou, kteriu nadevše milujete." mrknu na něj a on se na mě poté usměje.

,,Víš, že jsi hodně podobná mamce ? Oči máš sice zelený po tátovi,ale jinak jsi celá mamka. Usměvavá, silná a vždy ochotná pomoc a podpořit ty na kterých ti nejvíc záleží. S tátou by na tebe byli moc pyšní." usměje se na mě z ničheo nic.

,,Byli by pyšní na nás oba, škoda, že se tohohle nedožili, že tady s náma dnes nemohou být." trošku posmutním.

,,Ale oni tady jsou s námi. V našich srdcích. Nikdy neodejdou pokud na ně nezapomeneme." vtiskne mi pusu do vlasů a poté si mě přitáhne k sobě do obětí. Stejně ho mám ráda. I  když jsme se občas pohádali, je to ten nejlepší brácha jakého jsem si mohla přát.

,,Můžete políbit nevěstu." pokyne oddávajíci mému bráchovi, když už je vlastně obřad u konce a on tak s radostí učiní. Všichni začneme jásat a tleskat a já z mého místa, které je po bráchově boku jakožto jeho svědkyně kouknu na Nialla, který se na mě usmívá. Je tak sťastný. Třeba spolu jednou taky takhle budeme stát u oltáře, ovšem to dost záleží na tom jak vezme tu novinku že bude táta. Nechci mu zkazit život. Klape nám to skvěle. On je sice často pryč a já jsem často také pracovně zaneprázdněná jelikož mám vlastní značku oblečení, ale přesto se vídáme často a já často jezdím i na turné s ním a tak. Jenže to by se dítětem změnilo. Miluju ho nadevše a mluvili jsme spolu o tom že se jednou vezmeme a budeme mít dítě nebo dvě,ale nemluvili jsme že se to stane za rok. Bojím se toho jak bude reagovat. Oplatím mu tedy pouze úsměv než svůj pohled radši obrátím na novomanžele.