Same Mistakes (N.H)

14.

Nakonec konečně příjde ta chvíle, kdy Niall překoná poslední milimetry dělící nás od sebe a spojí naše rty v jedny. Mé tělo zaplaví jakýsi nával eufórie a okamžitě začnu spolupracovat obmotávajíc své ruce kolem jeho krku. Jeho ruce se přesunou i na můj pas za který si mě přitáhne ještě blíže k sobě a nakonec jsme na sobě natisklí natolik, že by se mezi nás ani papír nevlezl. Po chvilce náš polibek prohloubí a já si toto vše dál jen s zavřenýma očima užívám. Je mi teď zkrátka skvěle, jsem v jeho blízkosti a užívám si tento nepopsatelný polibek. Jenom ten jeden jediný polibek ve mně vyvolává tolik pocitů,tolik smíšených pocitů že ani nedokáži určit, který převažuje. Je to jakoby jsme byli uzavření v nějaké bublině kde jsme jenom my dva, jakoby ani čas kolem nás neexistoval. Je to asi ten nejkrásnější polibek jaký jsem kdy zažila, a i proto jsem trochu smutná když se musíme kvůli nedostatku kyslíku po nějaké době odtáhnout, ale pouze tak aby jsme si viděli do očí, stále však zůstáváme v těsné blízkosti. Oba se na sebe usmíváme,ale já jakobych se teď začala probouzet z nějakého snu si začínám pořádně uvědomovat co se stalo. Můj výraz se nejspíš trochu pozmění.

,,U-udělal jsem něco špatně?" zeptá se trochu vystrašeně. Vlastně neudělal,bylo to krásný,ale to já jsme udělala chybu.

,,Ne neudělal.Jen už jsem unavená tak půjdu spát."  uklidním ho i když vevnitř vůbec klidná nejsem.

,,Dobře, tak dobou noc a hezký sny."usměje se a vtáhne si mě do obětí,.

,,Dobrou." šeptnu naposledy směrem k němu a poté rychle zalezu do bytu. Jelikož brácha spí potichu zalezu do svého pokoje kde sebou hodím na postel a nechám na sebe vše dopadnout. Jak jsem to mohla dovolit ? Neměla jsem se nechat unést. Neměla jsem ho nechat políbit mě,zkrátka neměla. To není správný, vždyť jsem si slíbila že se sousedem......prostě mezi námi nic být nemůže. Tohle jsem fakt posrala,jenže.....nejhorší na tom je to, že se mi to opravdu líbilo a bojím se, že to nemůžu svádět na nějaké to množství alkoholu v mé krvi,ale že za to můžou moje city k němu. S povzdechem promílám své myšlenky stále dokola až nakonec si setřu slzy stékající po mých tvářích a spíše z vysílení a stále v jeho mikině si lehnu a při vdechování jeho voňavky téměř okamžitě usnu.

Ráno

Pomalu rozlepím oči od sebe a poté co párkrát zamrkám se posadím na posteli. Ihned se mi v hlavě vyrojí podobizna mě a Nialla jak jsme se líbali na chodbě. Poté zkouknu co mám na sobě a po zjištění, že jsem nebyla vůbec převlečená a mám na sobě i Niallovu mikinu si se zamručeném vložím hlavu do dlaní. Takže to nebyl sen, vše se to včera opravdu stalo. To je v háji. Doufám jen, že si to Niall nebude pamatovat, že byl třeba více napitý než já,protože já zas tak nebyla, ani mě nebolí hlava. To by byla asi jediná moje záchrana, protože já sama na to chci zapomenout. Nebylo to správné, já..já jsem to neměla dovolit. Nesmím na to myslet, musím dělat jako by se nic nestalo. Fuj a taky jít do sprchy jelikož smrdím ještě od kouře a alkoholu. Zvednu se tedy z postele a Niallovu mikinu položím na opěradlo židle. Poté si vytáhnu ze skříně čisté spodní prádlo, legíny a černé krátké tílko a vydám se do sprchy. Určitě čekáte, že řeknu jak jsem si během sprchy skvěle uspořádala myšlenky a že jsem vylézala a cítila se již mnohem lépe. No,ale tak to nebylo, spíš naopak. Celou sprchu jsem na ten včerejší polibek musela myslet. A tyhle myšlenky se nevytratily ani při fénování mých vlasů. Pořád jsem na to myslela, hodně i na to jak to mezi námi dvěma teď bude. Bude si to vůbec pamatovat ?Bude to chtít řešit ? A nebo to naopak řešit nebudeme ? Upřímně to by asi byla ta nejlepší možnost.Zkrátka to neřešit. Poté co  opustím koupelnu se vydám okamžitě do kuchyně.

,,Dobrý ráno, tady jsem ti udělal snídani, když jsme slyšel, že jsi v koupelně." usměje se brácha a mě to milé gesto,alespoň trochu zlepší mou náladu.

,,Dobrý, děkuju."pokusím se o úsměv a usadím se ke snídani ke stolu.

,,Tak jak jsi si včera užila párty ?" zeptá se, upíjejíc ze svého kafe.

,,Jo párty byla super......." 

,,Ale to po ní už tak super nebylo."řeknu o něco tišeji.Vím, že hodně riskuji, když chci to co se událo říct zrovna bráchovi,ale Niall mě naučil, že když se někomu svěřím tak se mi uleví a Abi teď volat nechci, ta je nejspíš, ještě s Harrym. A i když brácha Nialla nemusí  vlastně se od začátku bál, že se něco takového stane, vím, že mě podpoří a vyslechne.

,,Co se stalo ?" zeptá se okamžitě jak jsem předpokládala. Nadechnu se a promluvím.

,,No víš......" přeruší mě zvonek.

,,Já tam jdu." sdělím rychle a stoupnu si. Možná jsem za něj i ráda, vlastně nevím jak to mám bráchovi sdělit. Moje nadšení ovšem přejde, když otevřu dveře a zjistím kdo je za nimi. Na jednu stranu jsem strašně štastná, že ho opět vidím, protože.....ho mám opravdu moc ráda,ale na druhou stranu se toho bojím.

,,Ahoj Mio."usměje se na mě a můj pohled na chvíli padne na jeho rty, které mě včera líbali.

,,A-ahoj, potřebuješ něco ?" zakoktám a nervózně si skousnu ret zvedajíc svůj pohled do jeho modrých očí.

,,No vlastně víš.......já jsem přišel, abych se tě na něco zeptal." promne si rukou zátylek. I na něm je vidět určitá nervozita. 

,,Ptej se."pokusím se o upřímný úsměv i když mám nervozitou staženy všechny svaly v těle.

,,Napadlo mě.....no, zkrátka..zkrátka jsem si říkal jestli bys, samozřejmě jen kdyby jsi chtěla, no. Jestli by jsi semnou nešla na, na večeři, j-jako na rande." vysouká ze sebe a já se jen zaseknu a hledím na něj. Moje srdce křičí ano,ale můj mozek namítá, že ne, že v žádném případě.

Co,ale poslechnu ? Srdce nebo mozek ?

Tak konečně zase další díl. Prostě už nestíhám vdávat tak často jako dříve. Snad vám to tolik nevadí :) Prosím o voltes a komentíky Niki <3

Q: Chcete,aby Mia s nabídkou souhlasila ?

A: Tak určitě by o bylo hezký :D