Same Mistakes (N.H)

21.

Ráno mě probudí sluneční paprsky. V noci jsem nemohla moc spát. Pořád jsem se tak nějak převalovala a byla jsem vzhůru snad každou půl hodinu. Alespoň, že dnes mám volno a nejdu do práce. Přesto,ale dobrou náladu opravdu nemám. Vylezu tedy z postele a nejprve navštívím záchod a následně koupelnu, kde vykonám ranní hygienu než se vrátím zpět do pokoje. Převleču se do světle modrých džínů a šedého trička s černým nápisem Wifi is my boyfriend, ano já vím velmi povzbuzující nápis pro mě v tuhle chvíli, kdy kluk kterého miluju je pouze přes chodbu,ale zároveň je nejspíš tak daleko a akorát mě mate. Vezmu do ruky svůj mobil se kterým se přemístím do kuchyně. Dnes ani na to kafe nemám chuť. Vezmu do ruky tedy jablko a usadím se ke stolu. Odemknu mobil a všimnu si zprávy od Nialla, kde se ptá jestli se nemůže stavit ať se blíže domluvíme jak dnes s tím koncertem. Na jednu stranu bych ho ráda viděla,ale na tu druhou.....nevím jestli je to nejlepší nápad. Na zprávu tedy jako srab neodepíšu a místo toho dojím jablko a poté se vrátím do svého pokoje. Ustelu si postel a hned na to se ozve zvonek. Že by si brácha zapomněl klíče ? Dojdu tedy ke vchodovým dveřím, které následně otevřu a pohled mi padne na Nialla, který zde stojí. Taky mě mohlo napadnout, že když mu neodepíšu tak postě příjde, když to má asi pět kroků.

,,Ahoj můžu dál ?" zeptá se nejistě a já pouze přikývnu a pustím ho tedy dovnitř. V tichosti se zuji a následuje mě až do mého pokoje. 

,,Mio děje se něco ?" zeptá se, zavírajcí za námi dveře. 

,,Ne." zalžu pokrčujíc rameny,abych tomu dodala věrohodnosti.

,,Nelži mi, už včera jsi byla taková zvláštní. Ty jsi na mě naštvaná nebo co se děje ?" přejde blíže ke mně dívajíc se mi do očí. Vidím,že se nejspíše taky trápí. 

,,Nialle........jak to mezi námi je ?" zeptám se nakonec na rovinu. Stejně už ví že mi něco je a já zkrátka potřebuju tohle vyřešit. Nikdy jsem nebyla zastánce nějakých kamarádů z výhodama ani ničeho podobného. Ani nedám možnost mu na to něco říct a pokračuji.

,,Nejdřív mě políbíš pa mi říkáš jak ke mně něco cítíš, zveš mě na rande, držíme se za ruce a mně bylo fakt krásně a myslela jsem si , že i tobě, ale potom jakoby jsi si to rozmyslel a chtěl být zase jen kamarád. A já jsem teď akorát zmatená. Hodně zmatená . Jestli jsi mě na to rande zval jenom z nějaký lítosti tak mi to prostě řekni narovinu, já se s tím hold nějak smířím, nebude to poprvý, ale řekni mi to." vychrlím ze sebe poměrně nahlas. 

,,Ale tak to není." zakroutí hlavou.

,,Ne a jak teda ?" zeptám se už celkem naštvaně a zkřížím si ruce na prsou přičemž se mu zpříma podívám do očí. Chvíli na mě jen tak kouká, asi tak půl minuty než udělá něco co bych nečekala. Natlačí své tělo na to mé, jemně mně tak přitlačujíc na zeď zamnou a přisaje se na mé rty. Chvíli trvá než se vzpamatuji,ale poté hned začnu spolupracovat. Užívám si ten krásný pocit, když naše rty i jazyky naprosto dokonale zapadají do sebe a já se cítím tak krásně. Obmotám mu ruce kolem krku a zezadu mu prsty trošku "zapletu" do vlasů. Po chvíli se,ale kvůli nedostatku vzduchu musíme odtáhnout. Ale přesto zůstáváme v naprosté blízkosti u sebe a hledíme si do očí zatímco naše hrudníky se při každém nádechu dotknou. 

,,Není to tak, že bych k tobě něco přestal cítit. Jen...potom co jsi mi řekla o Sebastianovi tak jsem na tebe nechtěl moc spěchat. Bál jsem se abych neudělal něco špatně nebo abych tě nějak nevystrašil. Tak jsem na to chtěl jít hodně pomalu, dokonce jsem včera odešel spát k sobě, protože jsem se bál, že už bych to nevydržel a musel tě políbit, ale není to tak, že bych k tobě nic necítil. Naopak. Víš neznáme se sice nějak extra dlouho, ale já jsem se do tebe zamiloval." celou dobu mu upřeně hledím do očí a poslouchám jeho slova a vím, že mluví pravdivě. Nic jsme si v tuhle chvíli nepřála slyšet víc. 

,,Ni.......já se do tebe taky,ale zamilovala." lehce se pousměju.

,,Opravdu ? Takže....chceš být se mnou ? Víš jako moje přítelkyně ?" zeptá se se širokým úsměvem.

,,Moc ráda." přikývnu a opět můžu vidět jeh oči opravdu modré a plné radosti a nejspíše i lásky.

,,Miluju tě."šeptne stále upírajíc své oči do těch mých. To je poprvé co mi to nějaký muž řekl. Zní to tak dokonale.

,,Miluju tě." zopakuji ty dvě nejkrásnější slova a on poté opět spojí naše rty v jedny v dalším krásném polibku. 

,,Nemůžu uvěřit, že jsi teď už opravdu moje. Můžu tě líbat, držet za ruku jak jen budu chtít." zaculí se, když se ode mě odtáhne a sedne si na postel přičemž si mě stáhne do klína.

,,Jo to já taky ne. Jen víš.......chtěla bych to utajit. Nechci aby se to dozvěděla veřejnost." kousnu se nervózně do rtu.

,,A proč ?" zeptá se.

,,Víš.....nechci aby mě pořád pronásledovali novináři a abych se  ocitla někde na internetu a v novinách a bůhví kde. Naposledy mi to stačilo a to ani neměli nic čím by dokázali, že jsme spolu. Neříkám, to budeme muset tajit po celou dobu co budeme spolu,ale potřebuji si na tohle všechno pomalu navyknout." vysvětlím.

,,To chápu, tak to řekneme jen naši, přátelům a žádní novináři se to nedozví. To zvládneme, pro tebe všechno." usměje se a mně v tu chvíli celkem spadne kámen ze srdce. Bála jsem se, že mu to třeba bude vadit.

,,Děkuju." usměji se  a zavrtám se do jeho hrudě zahalené v černém tričku. Chvíli tady jen tak v tichosti sedíme a on mě hladí po zádech. Jenže potom se ozve chrastění klíčů v zámku.

,,Brácha je tady." řeknu a zvednu se z jeho klína. 

,,Jsi připravená mu to říct ?" zeptá se Ni a já s úsměvem přikývnu. Také se tedy zvedne, chytne mě za ruku a vyrazíme do předsíně kde už je brácha.

,,Ahoj." pozdravíme s  Niallem jednotně a asi na nás obou je vidět určitá nervozita, i když vím že brácha má Nialla ve skutečnosti rád, přesto člověk nikdy neví jak zareaguje, co kdyby náhodou. 

,,Ahoj,ale co to vidím ? Tak jste se konečně dali dohromady ?" usměje se bráška a mně opět spadne kámen ze srdce.

,,Jo." přikývneme s Niallem opět oba jednotně a poté si vyměníme usměvavý pohled.

,,Tak ať vám to vydrží a ty Nialle. Sice tě mám rád i když to tak asi moc nevypadalo a vidím jak moc Mia miluje tebe a ty jí,ale jestli jí jakkoliv ublížíš, ublížím pak já tobě." nejprve se usmívá,ale ke konci se spíše výhružně koukne na Nialla načež já musím trochu protočit oči.

,,Neboj to nemám v plánu." usměje se Niall a tak mu Jackob věnuje poslední varovný pohled a poté jeho výraz opět zjemní.

,,Nedáme si kafe ?" navrhne a tak se všichni tři vydáme do kuchyně, kde si uděláme kafe a sednem si ke stolu.

,,No a co ty a Chloe ?" zeptám se zvědavě.

,,No víš.......já bych jí chtěl požádat o ruku." řekne a já udiveně vykulím oči. 

,,Opravdu ? Kdy ?" zeptám se docela nadšeně, přeji mu to navíc jim to spolu opravdu sluší a vím, že jsou spolu šťastní.

,,Zítra večer máme rande, tak mě napadlo jestli by jsi semnou zítra přes den nesjela vybrat prstýnek." usměje se.

,,Jo jasně, zítra mám volno tak sjedeme. Páni mám z toho radost." i já se zářivě usměju. 

,,Tak dobře, jsme domluvení." přikývne. Poté změním téma a povídáme si tady asi ještě hodinu, až jsem překvapená, jak moc si Ni s bráchou rozumí.

Snad už teď budu jenom šťastná...

Tak konečně jsem vydala nový díl. To opravování je vždy strašné. Díl mám napsaný už od pondělí, ale až teď jsem ho zvládla doopravit. Snad se líbil. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3

Q: Hezkého Valentýna přeji :/)Máte ho s kým slavit ?

A: Ne :D