The Mystical School [NEOPRAVENO]

❤-11. Nečekaný zvrat-❤

Ráno mě probudily tvoje krásné šedé oči, které na mě láskyplně zíraly. Jenom jsem se usmála a políbila tě na tvář. „Dobré ráno, Ryane." Po tváři mi spadl pramínek neposlušných vlasů, které si pracně přetáhl za mé ucho. Jenom jsem se na tebe usmála a chtěla ti dát další pusu, když v tom někdo zaklepal na dveře. „Pojďte dolů na snídani vy dvě hrdličky!" Okamžitě jsem dostala rudou barvu, když ty dvě poslední slova řekl velice důrazně. „Už jdeme, Adame!" Vykřikla jsem rozzlobeně, když nám rozbil takový hezký okamžik. Jenom se rozesmál a odešel pryč. „Kdo je vůbec Adam?" Zeptal ses mě s mírným smutným tónem hlasu. Jenom jsem zakroutila očima a vstala jsem z postele. „Když jsem byla malá, tak jsem tu bývala hodně času mého dětství, proto tu to tak moc dobře znám. A Adam je strejdův syn, který mě vždy podržel, smál se se mnou, bavil mě a taky mě vždy chránil. Jsem mu za to dost vděčná." Začala jsem se přehrabovat v tašce, která měla malý obsah věcí. Našla jsem bílé pohodlné tričko a nějaké černé dlouhé tepláky. Zpozorovala jsem, že si ze mě nespustil oči a ani mi to kupodivu nevadí. Vždyť jsem se do tebe zamilovala a ty zase do mě. Musíme si navzájem věřit a mít se rádi. Začal si ses oblékat a mohlo se jít na snídani. Najednou jsme se zastavila před jídelnou. Slyším jinačí hlasy, které nepoznávám. Komu můžou patřit? „Konečně jste tady!" Vesele zvolal Adam krčící se na židli před námi. Naznačila jsem mu, aby byl zticha a on kývnul na souhlas. „Co se děje?" Přiložila jsem ti moji ruku na pusu a nadále poslouchala. V tu ránu jsme ten hlas poznali. Jak se sem mohli dostat? Kdo je sem pustil? Oni nás hledají. Začali jsme couvat dozadu, až jsme byli skoro u dveří dalšího bezpečného místa. „Jak to že jsou tady?" Jenom si pokrčil rameny a zaměřil se na Adama, který pochopil, že má jít s námi. Zavřeli jsme se v jedné menší místnosti, která byla svou maličkostí temně zajímavá. „Jak se sem dostali?" Padla první otázka padající na Adama. „Když jsem sem ráno přišel, tak už tady byli. Nevím, kdy přišli." Vím, že si jim nevěřil, ale já ano. Strejda by nás nikdy nezradil. „Musíš tam jít a říct nám vše co řekli." Oba jsme ho táhli k východu. Jenom sis nespokojeně povzdychnul a odešel si. My jsme tu zůstali sami. V tmavé místnosti plné krabic. „Nebylo by lepší zmizet?" Viděla jsem ti v očích, že prahneš po menším dobrodružství, ale já jsem nesouhlasila. „Za chvíli odejdou. Oni jim nic o nás neřeknou, to ti slibuji." Dala jsem ti pusu na čelo a své ucho si přitiskla ke dveřím. „Tady si Adame!" Dělal ospalého a nechápajícího. „Kdo jsou oni?" Slyšeli jsme zavrzání židlí. „Hledáme tu naše spolužáky. Jestli máš nějaké informace, tak nám je rychle řekni. Mohli by být ve velkém nebezpečí." Jenom se Adam zasmál. „Myslíš Isabel a toho kluka?" Chvíli ses zastavil. „Ti mít problémy nikdy nebudou. Jsou na to moc chytří." Uslyšela jsem skřípot staré podlahy. „Mají a to velké." Ty jsi tu taky? Tak moc jsem ti věřila Liame a ty si mi sliboval svoji podporu, ale tohle? „Proč jste zrovna zavítali k nám?" Přidal se do konverze strejda. „Jistě strejdo, víš, že toto je Isabelino oblíbené místo, takže nedělej hloupého." Na tváři mi stekla první slza za tebe Liame. Ryan mě pevně objal a já se jenom na chvíli cítila v bezpečí. „Věděl bych, kdyby se tu Isabela s tím klukem pohybovali. My nemáme žádné informace." Někdo se zasmál. Byl to ten prohnilý zlý smích svého nositele. Byl to Ben s jeho kamarády. „O tom silně pochybuji a moji přátelé také. Máme povolenou prohlídku celého domu a to opravdu celého." Rozbušilo se mi strachem srdce. Oni nás nemůžou najít. „No tak dobře." Divila jsem se tomu rozhodnutí, ale aby strejda smazal všechny pochybnosti, tak tomu muselo nadejít. Zatajila jsem dech, když někdo prošel kolem naší tajné skrýše, ale neobjevil ji. Takže takhle to bude? Oni nás budou všude hledat, a co s námi udělají, když nás najdou? „Hele, tady něco je!" Vykřikl známý hlas přicházející z vedlejší místnosti. Ovšem, že museli najít naše věci. Nevzali jsme si je s sebou. „Strejdo, víš, že kdybys nám lhal, tak bys mohl být obviněn z velezrady?" Jenom se zasmál. „Liame, jsem si toho plně vědom." Nechci, aby za mě někdo trpěl. Povídali si tam ještě hodně dlouho, ale nakonec zmizeli i s těmi psi. Je to dobrý život plný zlý lidí...