The Mystical School [NEOPRAVENO]

❤-5. Ve své kůži-❤

Vstala jsem opravdu brzo, ale na druhou stranu mi to vůbec nevadilo. Moje oblékání skoro vždy zabere minimálně jednu hodinu. Postavila jsem se před zrcadlo a začala se upravovat. Už nechci vypadat jako předtím. Chci změnu, která mě změní jako to stvoření ve mě. Upíři se oblékají elegantně, ale s tím je teď na dobro konec. Když mě odmítají, tak proč bych se jim měla podřizovat? Tímto dnem chci více poznat vlkodlaky. Vlkodlaci se oblékají volnějším stylem oblečení. Spletla jsem si vlasy do dlouhého copu, který jsem si zamotala do opravdu velkého drdolu. Po té jsem si oblékla roztrhané modré džíny a černou mikinu, která měla kapuci, kterou hned využiji. Udělala jsem si krátké linky nad očima a rudou rtěnkou jsem si potřela mé bledé rty. Jakmile jsem se do zrcadla podívala na svůj výtvor, tak jsem se rozzářila radostí. Přesně takhle vypadá pravý čistokrevný hybrid! Na půl upír a vlkodlak. Vzala jsem svoji tašku s učením a odešla jsem z pokoje. Přes cestu jsem si kapuci dala na hlavu a sundala jsem ji, až když jsem byla u třídy. Nikdy jsem se nestyděla za to, co jsem a to taky nadále nebudu! Cítila jsem se opravdu úplně jinak, protože v tuhle chvíli jsem nebyla jenom upírem ale i vlkodlakem. Prostě já! Na mém obličeji se objevil mírný úšklebek, když jsem pohlédla na ty šokované spolužáky. Div vlkům nespadla celá pusa na zem. Mé srdce se rychle rozbušilo, když jsem uviděla jeho. Jeho krásný úsměv byl rozšířený od ucha k uchu a naznačoval mi, že si mám sednout k němu do lavice. Neprotestovala jsem. Nevšímala jsem si těch divných poznámek, které byly vysloveny na moji osobu a pokračovala jsem k mému cíli. Prošla jsem kolem mých starých přátel a věnovala jsem jim milý úsměv. Doufám, že jednou pochopí. Bylo mi až strašidelné, že některé osoby ze mě nechtěli zpustit oči, ale vlastně já měla taky jednu osobu, ze které jsem nemohla zpustit oči. Nevím, čím to bylo, ale vycítila jsem, že i on je překvapený. Usedla jsem tedy za ním do lavice a slušně ho pozdravila. Neuplynula ani menší chvíle klidu, protože se do toho někdo musel vložit. ,,Ryane, ty ses pomátl? Skamarádit se s hybridem!" Jak vidím, tak Ben na svém přesvědčení neubral. ,,Pořád nevím, co proti hybridům máte." A najednou se to stalo! Vykulenýma očima jsem ho sledovala, jak nejlépe jsem mohla. Nebyla jsem jediná, která byla tímto zjištěním šokována. Jakmile dořekl tuto větu, tak se doširoka usmál, až mu byly vidět špičáky. Upíří špičáky! On je... Očividně to nikdo doteď nevěděl. Najednou se na mě otočil s tím jeho krásným úsměvem. ,,Ptala ses mě, proč jsem ti pomohl? Dá se říct, že k tomu mám vlastní osobní důvody." Teď už to všechno chápu. To jeho tajemství! Takže nejsem jediný hybrid na světě! Začnu se na něho taky upřeně dívat a u toho se usmívám, ale on to na chvíli přerušil. ,,A nestydím se za to. Víš Bene, ono to má docela dost výhod." Dalo se z tohoto rozhovoru vyčíst, že vlčí kluci mají z Ryana respekt, protože žádnou námitku nenavrhli. Opravdu jsem se cítila jako znovu zrozená. Ta bolest utichla do posledního hlásku a já se mohla soustředit jenom na tebe, ale muselo to něco překazit. ,,Slečno Moorová, jsou tu vaši rodiče a chtějí s vámi mluvit." Vyrušila nás právě přicházející učitelka. ,,No jasně že tady musí být." Tiše jsem procedila mezi zuby. Vstala jsem a šla na chodbu. Tam mě čekala moje celá rodina. Okamžitě jsem zahlédla znechucené pohledy obou rodičů. ,,Co to máš na sobě, Isabelo!" Vyjekla máma, která vypadala, jako kdyby se chystala na módní přehlídku. ,,Oblečení?" Schytala bych určitě nějaký pohlavek, ale teď tu jsou přítomni nějaké další osoby. I Liam byl překvapený. Nevěděla jsem, jestli mě to má mrzet, anebo se mám nad sebou zamyslet. ,,Co potřebujete?" ,,Do této školy chodit nebudeš. Je tu mnoho nebezpečí, které tu nevině číhá." Tyto věty mě podkoply nohy. Jako bych spadla do temnoty, ze které není úniku, ale já se vzchopila. ,,Ne!" Udiveně na mě zírali. ,,My ti ale nedáváme na výběr." Usmála jsem se. ,,A já jsem se zeptala na vás názor? Mě nezajímáte, protože se o mě taky nezajímáte. Už mě prosím nechte napokoji." Otočila jsem se k odchodu, ale vzteklá máma mě chytila za ruku. ,,Ty budeš drzá?!" Už se mi chystala vpálit facku, ale najednou ses tam objevil ty. ,,Děje se tu snad něco?" Znovu jsem pohlédla do těch tvých šedých očí a rozzářila se. ,,Ne, nic. Jenom taková menší rodinná hádka." Okamžitě jsem se vytrhla ze sevření mé matky a šla pryč s tebou. ,,Opravdu mi tu musí dělat rodina scénu?" Jenom si pokrčil rozesmátě ramena. Stal se z tebe dobrý posluchač a stali jsme se dobrými přáteli. Okolí jsme si nevšímali a to bylo jenom dobře. Zjistili jsme o sobě dost zajímavé věci, které jsme třeba vůbec netušili. Pocházíš z vlkodlačí rodiny, tudíž tvoje převládající polovina je vlčí. Začali jsme se navzájem poznávat a učit se novým věcem. Ty jsi poznával upíří život a já zase ten vlčí. Všechno to šlo tak dobře, že jsem si nakonec myslela, že přeci jenom tak zlý osud mít nebudu, ale pravda se ukázala najevo...