The Mystical School [NEOPRAVENO]

❤-17. Tak tedy konečně spolu?-❤

Už od začátku jsem věděla, že běžet nemůžu. Prostě to nešlo. Třeštila mi hlava a strašně mě bolelo břicho. ,,Já nemůžu..." Tiše jsme vykoktala, když se mi podlomily kolena a já padala na zem. Měl si vystrašený pohled, kterým sis mě měřil. ,,Co se děje, Isabel." Vzal si mě do náruče a donesl mě až k nejbližší lavičce v parku. ,,Já jenom..." Bolestně jsem dosedla na studenou lavičku, která mě alespoň chladila. ,,Máš horečku." Byl si naprosto šokovaný, ale já ne. Přeci je to úplně normální při mém stavu. ,,To je dobré." Konečně jsem se na tebe usmála. Vypadal si tam vystrašeně, ale já tě políbila a tím jsem zahnala všechny pochybnosti. ,,Ale víš, že mi můžeš všechno říct." Ano, to vím, ale nevím, jak zareaguješ. ,,Já jenom. Myslím si, že bys měl něco vědět..." Nestihla jsem to doříct, protože se k nám po parku přiřítilo docela dosti osob, které vypadaly rozzlobeně. Šel z nich strach, ale to mi nebránilo v tom ti pošeptat druhou část věty, kterou jsem ti strašně dlouhou dobu chtěla říct. Strnul si. Nevěděl si co říct? Anebo si přesně věděl co udělat? Nebylo mi to jasné. Už byli hodně blízko a konečně si něco řekl. Naklonil ses ke mně a dal mi pusu a pak si zašeptal do mého ucha pár slov. Úplně mi to vyrazilo dech. Jakoby mi spadl velký kámen ze srdce. Řekl si to tak zřetelně, že jsem na to nemohla nic namítnout. ,,Tudíž jsem strašně šťasten, ale slib mi, že teď nic neuděláš." Bála jsem se tohoto okamžiku každým postupujícím dnes, co jsem to zjistila, ale teď jako bych si ho zamilovala. Poslušně jsem souhlasila, ale přesto mi jedna slzička štěstí ukápla po tváři. Po tak dlouhé době jsem znovu šťastná a víš proč? Protože jsem s tebou. Každičký den bez tebe byl, jako kdybych ztrácela zdravou mysl. A teď? S tebou to vždy bude to nejlepší, co mě v životě potkalo. ,,Ryane Hassi, co si to sakra dovoluješ ke své rodině a své nastávající ženě!!" Vyjekla ta starší paní, která vypadala, že není zas tak stará, ale skryté vrásky to vše potvrzovaly. Nejspíše to bude jeho rozčilená matka, která se chovala jako utržená ze řetězů. Na levé straně byl nejspíš Ryanův otec, protože měl stejně tak krásně šedé oči jako Ryan. A na pravé straně byla rozbrečená nevěsta s rozzlobenými rodiči po boku. V tu chvíli jsem se cítila strašně trapně. Nemám slov. Sebejistě si ses přede mě postavil a nasadil si ten tvůj okouzlující úsměv. Byl si přede mnou tak aby mě nemohli vidět do obličeje, ale někteří stejně viděli. ,,Co si myslím? Je složité to všechno vysvětlit, když jste mě drželi celých sedm let doma a zabránili jste mě jakémukoli spojení se světem. Víte, ono to bolelo." Bylo to tak trapné se dívat na ty osoby, které jsem málo znala. Samozřejmě, že tam byl třeba Ben anebo rodiče, které jsem už viděla předtím, když nás od sebe odtrhli. ,,Celých sedm let jsem doufal, že aspoň trochu pochopíte, ale vy nic. Byli jste zaslepení bohatstvím, které nabízela Camilinina rodina, že jste si nevšimli menšího detailu, který vše ulehčuje. Já nejsem dítě. Jsem dospělý člověk a o svém životě si budu rozhodovat sám. Je vám to dost jasné?" Byl si tak vyrovnaný a sebejistý. Sálala z tebe síla a autorita. ,,Ty nás musíš poslouchat! S kým si myslíš, že to mluvíš!" To je opravdu odstrašující případ rodičů. Ty ses jenom zasmál a pokrčil rameny. ,,Mě už vaše hry nebaví. Hrajte si je sami se sebou, ale mě do toho netahejte." Mířila k tobě tvoje matka, aby ti dala facku, ale ty si ji zastavil. Chytl si ji za ruku a podíval ses jí hluboko do očí. ,,Už se Isabel a ostatních nikdy nedotkneš a mě nech být taky. Bude to skvělý život, když vy nebudete na blízku. Jsem rád, že můžu začít novým životem, když se mi za ne dlouho pravděpodobně narodí dítě, které budu milovat tak moc jako jste mě nikdy vy nemilovali. Bude to krásný život." S tím si povolil stisk ruky a otočil ses ke mně s tím tvým zářivým úsměvem. ,,Co?!" Už sis vůbec nevšímal okolí, ale jenom mě. ,,Tudíž pojďme započnout nový život." S radostí jsem přijala tvoji ruku a vydala se pryč s tebou. Ty ošklivé výkřiky jsme ignorovali přesně jako předtím. Na tom úplně stejném začátku! Je to krásný pocit se tě držet za ruku a cítit to bezpečí. Už nikdy nic nebude jako předtím, protože se minulost nemůže opakovat. Že jsme nesmrtelní? To nám už teď nevadí. Jsme spolu, takže máme všechno, po čem toužíme. Poklidně jsme oba nastoupili do naší rodinné limuzíny, která byla přeparkovaná hned v té ulici, ve které jsme se nacházeli. Naposledy ses podíval na svoji rodinu a spolu jsme vykročila do našeho společného začátku...