The Mystical School [NEOPRAVENO]

❤-14. Znovu zamilovaná-❤

Co by mi chtěl vysvětlovat? Stalo se, co se stalo a mělo stát. Nikdo tomu nezabrání. Najednou jsem se zvedla. ,,Můžeme jít třeba do nějaké příjemné restaurace nebo baru?" ,,Bar zní lépe." Konečně jsem na tvém obličeji zaznamenala ten krásný úsměv, který mi tak moc chyběl. Rozbušilo se mi srdce, když se ke mně přiblížil. ,,Takže nějaký vyber." Vedl mě do nějaké temnější ulice, na které bylo plno blikajících světel, a tam byl náš cíl. Sedli jsme si na volná místa blízko hlavního baru a hrála tam příjemná hudba. Pořád jsme byli smutní, tak jsme si objednali pár drinků a vín, které nám nezvykle chutnaly. Ta dívka, co s ním byla je jeho budoucí nucená manželka. Rodičům se nemůže odporovat. Ryan je z bohaté rodiny a ona taky. Začala jsem zase povídat já. O tom jak mě rodiče pořád k něčemu nutili a o všem. Prostě jsme nechodili kolem horké kaše. Vychrlili jsme na sebe všechny fakta, která se za těch sedm let stala. Už jsme měli pořádně připito, takže jsme i mluvili samé nesmysly. ,,Víš, že se mi o tobě pořád zdálo? Byly to nejhorší sny, co jsem kdy měla." Usmál ses. ,,Nikdy bych na tebe nezapomněl, Isabel. Já jsem tě chtěl najít, ale pořád mě sledovali." ,,Jasně, že to museli. Přece jsme ti nebezpeční." ,,Chci ti něco velice důležitého říct." Najednou jeho hlas zvážněl. Postavil se a zamířil si to rovnou ke mně. ,,Já tě totiž strašně miluji." Začal mě líbat a já jsem mu nebránila. Spíš jsem se do toho zapojila. ,,Pojď za mnou." Vzal mě jemně za ruku a táhl někam pryč. Proč jsem tam šla? Protože doufám. Miluji ho a chci být s ním napořád. Byli jsme v jakémsi paneláku, který byl ohraničen tím menším parkem, ve kterém jsme se znovu dali do kupy. Vpluli jsme do jednoho z mnoha místností, které tu byly a začala sladká válka. Strhali jsme ze sebe oblečení dolů a pak se spolu vyspali. Nelituji toho a nikdy nebudu. Přece jenom jsem si zapomněla hlídat čas a pomalu se blížila pátá hodina. Najednou jsem se rozbrečela a ty si mě objal. ,,Proč brečíš?" Hrál si s mými vlasy a taky mě po nich jemně hladil. ,,Já jenom..." Vykoktala jsem ze sebe nešťastně. ,,Čekala jsem na tohle tak dlouhou dobu a ono se to vyplnilo." Jenom ses usmál a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,To já taky! Neboj se, my se určitě ještě uvidíme." Vlastně jsem zapomněla, že jsem mu to řekla. ,,Musím už jít." Nechtěl si a ani já, ale já musela. Kdybych tam přišla později, tak by mi příště nedovolili jet s nimi. Dal si mi poslední pusu a já se začala oblékat. ,,Miluji tě." Naše společná slova, která jsme si od nikoho nenechali vzít. Blížila jsem se k tomu domluvenému místu setkání a ani jsem si vlastně neuvědomovala, že jsem zlitá úplně na mol. Měla jsem štěstí, že jsem se alespoň udržela na nohou celou tu cestu zpět. Opravdu mi není dobře a dokonce si myslím, že vyvrhnu obsah mého žaludku, protože ten tlak je nehorázný. Už jsem z dálky viděla rozzlobené výrazy mé rodiny, které mě propalovaly skrz na skrz. Vím, jsem strašná. Nechala jsem váš tu čekat asi čtvrt hodiny, ale beru to pozitivní, že jsem se sem vůbec dobelhala. ,,Ahojky rodino!" Zašklebila jsem se na ně a dosedla kostrbatýma nohama na protější lavičku. ,,Ty jsi pila?" Zajímal se starostlivě Liam. ,,Jasně, že jsem bumbala. To je totiž to nejlepší. Utéct od problémů." Moje oči se mírně zavřely a já zhluboka zívla. ,,Proč si to udělala?" Naklonil se ke mně ten velice starostlivý Liam. Rodiče si nasedali rovnou do limuzíny a my tam zůstali sami na křížový výslech. ,,Proč bych nemohla?" Zasmála jsem se. ,,Prosím tě, pojď." Postavil mě na nohy a podpíral mi jedno rameno. Když jsme vlezli do limuzíny, tak si konečně rodiče všimli, že něco není v pořádku. Ptali se na ty stejné otázky jako Liam. Proč, jak, kdy? Rozvalila jsem se na dvou sedačkách vepředu a kupodivu mě v tom nikdo nebránil. ,,Byl tam vlčík Ben a taky možná Tia a.. Oni mi všechno připomínali. Nechtěli, abych zapomněla." Jenom jsem si mnula spánky a očividně mě ty tři osoby důležitě poslouchali. ,,Vlčík moc mluvil. To jo! Tak moc, že jsem mu jednu praštila." Při té myšlence jsem se zasmála. Asi jsem opravdu vypadala jako blázen, ale to všechno působil alkohol v mé krvi. ,,Já nesnáším všechny. Proč musím být nesmrtelná?" Pobaveně jsem se otočila na posluchače. ,,Ou. To ne já..." Nepřítomně jsem začala vzlykat. ,,On. Ne! Já ho miluji a zároveň ho nesnáším. To je dobrá ironie, nemyslíte?" Znovu jsem se rozbrečela. ,,Nikdo si ho nezaslouží. On je tak krásný a hodný. Mohla jsem ho mít, ale ona mi ho vzala." Přisedl si ke mně Liam a začal mě objímat. ,,Porušil slib. Já ne. A on má mít svatbu?" Bolest mi proudila celým tělem, které bylo na pokraji zhroucení. ,,Věřila jsem mu. Nenávidím můj život!" Brečela jsem mu v jeho objetí, dokud jsem neusnula úplným vyčerpání. Už si nic jiného nepamatuji, ale to je nejspíš lepší. Nevím, proč jsem jim říkala takové nesmysly. Na Ryana se nedokáži zlobit. Necítím k němu žádnou zlobu. Prostě jenom pořád na něho musím myslet...